Neboj, dýchej, čaruj: Odkaz jedinečného Davida Stypky v režii Dana Svátka

Mezi šamanem a chlapem z Dobré: Dan Svátek natočil portrét, který bolí i uzdravuje

Pět let po tragickém odchodu jedné z nejvýraznějších osobností české hudební scény, Davida Stypky, přichází do kin celovečerní dokument Neboj, dýchej, čaruj. Snímek režiséra Dana Svátka, jehož premiéra je dnes, představuje v kontextu tuzemské kinematografie unikátní počin, který se pokouší o dekonstrukci mýtu a znovuvytvoření obrazu člověka, jehož umělecký i lidský osud nabyl plného významu až v retrospektivě po jeho předčasné smrti. 

Nový film se poměrně výrazně vymyká konvenčním žánrovým šablonám a namísto oslavného pomníku nabízí syrový, fragmentární a hluboce lidský pohled na umělce, který „prostě byl“, a právě to stačilo k inspiraci mnohých.

Projekt filmu Neboj, dýchej, čaruj není vykalkulovaným producentským tahem, jedná se o vyústění dlouhodobého vztahu mezi režisérem Danem Svátkem a Davidem Stypkou. Jejich spolupráce započala u filmu Úsměvy smutných mužů, jemuž Stypka se svou kapelou Bandjeez poskytl skladbu „Kříž“ pro doprovodný videoklip a soundtrack. Režisér Svátek, který se s hudebníkem osobně seznámil na festivalu v Karlových Varech po předchozí intenzivní komunikaci o obsahu filmu, vnímal Stypku jako bytostně pravdivého člověka, jehož umění bylo neoddělitelné od jeho osobní integrity.

Režijní koncepce se opírá o radikální absenci vypravěče. Svátek se rozhodl nechat hovořit výhradně archivní záběry a pestrou paletu postav, které Stypkovým životem prošly. Tento přístup vyžadoval precizní práci s enormním množstvím materiálu, zahrnujícím 70 hodin nově natočených rozhovorů a více než 100 hodin archivních videí, které poskytla rodina i veřejnost. Výsledný střih, který musel být redukován z původní čtyřhodinové verze na finálních 98 minut, je popsatelný jako „dobrodružství“, které se vyvíjelo nezávisle na původních záměrech tvůrců, hnané vpřed vnitřní silou Stypkovy osobnosti.

Zapomeňte na chronologii

Film se záměrně vyhýbá chronologickému popisu kariérního vzestupu, ale namísto toho využívá „dekonstruktivní způsob vyprávění“, který klade důraz na moc přítomného okamžiku a princip hry. Stypka je v dokumentu vykreslen nikoli jako nedotknutelný génius, ale jako „obyčejný chlápek z Dobré u Frýdku-Místku“, který se rozhodl změnit svět skrze vnitřní proměnu sebe sama. Tento nepřikrášlený portrét je klíčovým prvkem, který odlišuje Neboj, dýchej, čaruj od typických hudebních medailonků.

Nezastupitelná role soukromých archivů

Zásadním stavebním kamenem filmu je využití soukromých a veřejných archivů. Režisér Daniel Svátek dokázal shromáždit materiál, který odhaluje i stránky Stypkova života, o nichž netušili ani jeho nejbližší. Rozhodnutí rodiny, zejména Stypkovy matky Marie Stypkové, která figuruje i jako výkonná producentka, umožnilo filmu jít „v plném a otevřeném znění“ bez cenzury problematických momentů. Vrámci otevřenosti a naprostéí autenticity ve snímku zaznějí i výpovědi „zklamaných milenek“ a je tu perfektně popsán Stypkův bouřlivý životní styl, což snímku dodává nebývalou míru syrovosti.

Vizuální jazyk Jakuba Šimůnka

Kamera Jakuba Šimůnka dokáže zachytit krásu v obyčejných momentech, což byla jedna z hlavních Stypkových životních disciplín. Šimůnek má bohatou zkušenost s portrétní a dokumentární fotografií, takže i tady využívá prostředí severní Moravy – Frýdek-Místek, obec Dobrá a okolní krajinu – jako integrální součást Stypkovy identity. Obrazová složka filmu tak reflektuje Stypkovu citlivost k detailu a jeho schopnost nacházet světlo i v temných chvílích.
Snímek je tematicky rozčleněn do několika rovin, které se vzájemně prolínají a tvoří komplexní obraz umělce.

Mezi šamanismem a civilností

Stypka je ve filmu prezentován jako postava dvou tváří. Na jedné straně stojí „ranní šaman a ranhojič“, který skrze své texty a hudbu uzdravuje posluchače, a na straně druhé „rýpavý, přímočarý muž“, který nikomu nepochleboval a říkal pravdu, i když bolela. Film tento rozpor nevyhlazuje, ale činí z něj ústřední motiv. Stypkova schopnost vyjadřovat se „na kost ohlodanými slovy“ je dávána do souvislosti s jeho šestým smyslem pro humor, který byl často obranou i zbraní zároveň.

Transcendentní přesahy až metafyzičnost

Ačkoli se film drží syrové reality, neopomíjí ani momenty, které účastníci popisují jako nevysvětlitelné či nadpřirozené. Ewa Farna, Davidova velká kamarádka, ve snímku vzpomíná na silný okamžik během koncertu, kdy při přehrávání Stypkova hlasu z reproduktorů došlo k náhlému rozestoupení mraků a ozáření scény sluncem, které se po skončení písně opět skrylo. Tyto pasáže slouží k ilustraci „tajnosnubného“ charakteru Stypkovy bytosti a potvrzují pocit, že jeho přítomnost je stále pociťována i po fyzickém odchodu.

Hudba jako životní mantra

Název dokumentu přímo cituje názvy Stypkových alb: Neboj (2017), Dýchej (2021) a Čaruj. Poslední jmenované bylo dokončeno až posmrtně. Hudba zde není jen podkladem, ale páteří celého vyprávění. Texty písní jako „Jericho“, „Kříž“ nebo duet „Dobré ráno, milá“ jsou analyzovány skrze prizma Stypkova vyrovnávání se s nelehkým osudem a rakovinou slinivky, které podlehl v lednu 2021.

Spolupracovníci a svědectví

Síla dokumentu tkví v upřímnosti respondentů. Režisér nehledal pouze pochvalná slova, ale snažil se o „brutálně upřímný“ obraz. Mezi hlavními mluvčími figurují členové kapely Bandjeez, hudební producent Martin Ledvina a vydavatel Martin Červinka, kteří osvětlují Stypkův tvůrčí proces a jeho neochotu k marketingovým kompromisům.

Důležitou roli hrají i kolegové z branže jako Kateřina Marie Tichá, Mirai Navrátil či Jindra Polák (skupina Jelen), kteří Stypku vnímají jako inspirativní osobnost, jež i přes pozdní příchod slávy dokázala redefinovat podobu české populární hudby. Jejich vzpomínky tvoří mozaiku člověka, který „byl“, a to úplně stačilo.

Film je silně ukotven v regionu severní Moravy. Natáčení v Dobré a Frýdku-Místku není náhodné; tyto lokace formovaly Stypkův rázovitý charakter a specifický smysl pro humor. Snímek ukazuje, že Stypka byl hrdý na svůj původ a severomoravská identita byla klíčem k jeho autenticitě. I předpremiéry filmu se konaly právě v těchto městech za účasti rodiny a přátel, což podtrhuje lokální sounáležitost a úctu k jeho kořenům.

Nenechte si to ujít

Film Neboj, dýchej, čaruj je řemeslně čistý a navzdory tématu není patetický. Svátek se nepokouší diváka citově vydírat skrze Stypkovu tragickou diagnózu, ale spíše oslavuje jeho životní vitalitu a nesmiřitelnost. 

Snímek Neboj, dýchej, čaruj představuje v české dokumentaristice milník v přístupu k portrétu žijící legendy, která se stala legendou definitivní. Danu Svátkovi se podařilo vytvořit dílo, které je stejně hluboké jako Stypkovy texty. Dokument je tak definitivním potvrzením Stypkova kréda, že krása se nachází v obyčejných okamžicích a že i zmar může být začátkem něčeho nesmrtelného.

Je to snímek o „velkém veselém chlapovi“, který v sobě nosil tajemství, bolesti i nesmírný talent, a který se na prahu slávy musel rozloučit se světem, jejž teprve začínal doopravdy ovlivňovat. Neboj, dýchej, čaruj je víc než jen ohlédnutím za životem předčasně zesnulého muzikanta. Je to brutálně upřímná, vizuálně podmanivá a emocionálně devastující studie člověka, který se odmítl nechat zaškatulkovat.

Hodnocení: 8,9 / 10