Hřebejkův Pád domu Kollerů: Poe se potká s Kocábovými v tísnivém rodinném sídle, ale zase taková zábava to není

Autor: Kristina Vacková - Datum publikace článku

Může být rodinná láska destruktivnější než nenávist? Režisér Jan Hřebejk se v nové sedmidílné sérii Pád domu Kollerů vydává na tenký led mezi břitkou komedií a tísnivým psychologickým dramatem. Scénář Natálie Kocábové, silně inspirovaný jejími vlastními rodinnými kořeny, slibuje víc než jen další seriál o dysfunkčních vztazích. Je to pohled do světa, kde jsou hovory s babičkou povinností a únik z rodinného kruhu téměř nemožný.

Prostě taková normální rodinka… Kdo ji takovou má, ví, o čem mluvíme.

Na streamovací platformě OnePlay se 13. března 2026 objevil ambiciózní projekt, který už svým názvem otevřeně pomrkává na klasiku Edgara Allana Poea. Jan Hřebejk se tentokrát spojil s autorkou Natálií Kocábovou, aby společně odvyprávěli příběh klanu Kollerů. A hned v úvodu je třeba upozornit, abyste si na idylku rozhodně nemysleli. Tohle je „hřebejkovština“ v novém, syrovějším a místy až hororovém kabátě, která se nebojí ukázat, jak moc bolí soužití několika generací pod jednou střechou.

Stín Michaela Kocába

Není žádným tajemstvím, že Natálie Kocábová do scénáře promítla reálie své vlastní rodiny. Postava otce Roberta Kollera, kterého s lehkou arogancí sobě vlastní hraje David Matásek, až nápadně připomíná Michaela Kocába, který vede svou domácnost jako organizovanou korporátní firmu. Má novou, mladší ženu Lucii (skvělá Petra Hřebíčková), malého potomka a rodiče, jejichž profesní zaměření - kazatel a psycholožka - přesně kopíruje rodokmen Kocábových.

Ústřední postavou je však Vendy v podání Terezy Volánkové. Matka samoživitelka, která se po tragédii vrací do „rodného hnízda“. Volánková je v roli sečtělé, mírně asociální a životem otlučené ženy naprosto přesvědčivá. Její boj s bodyshamingem a snaha najít své místo v hierarchii domu, kde jí babička volá sedmkrát denně, tvoří emocionální jádro seriálu.

Herecký koncert Božidary Turzonovové

Jestli něco drží Pád domu Kollerů nad hladinou průměru, je to neuvěřitelný výkon Božidary Turzonovové. Ve svých 82 letech ztvárňuje babičku Martu s takovou vervou, že z ní v jednu chvíli mrazí a v druhou ji chcete obejmout. Její postava je zosobněním oné „destruktivní lásky“ – je to manipulátorka, která své sítě plete z těch nejlepších úmyslů.

Seriál exceluje v momentech, které by se daly označit za tragikomické. Scéna, kdy se Vendy, nasoukaná v kostýmu mořské panny (tzv. mermaiding), opije ve vířivce a skončí v péči záchranářů, je přesně tím typem bizarnosti, kterou nevymyslíš, ale která v kontextu dysfunkční rodiny dává dokonalý smysl.

Žánrová rozháranost jako kámen úrazu

Proč tedy hodnocení nezamířilo výš? Jan Hřebejk sice řemeslně ovládá prostor, ale Pád domu Kollerů občas bojuje s vlastním tempem. Sedm dílů je pro daný koncept možná až příliš, a některé linky, jako například interakce s macechou, působí trochu natahovaně. Seriál osciluje mezi civilním dramatem a stylizovanou groteskou, což může být pro část diváků matoucí.

Navzdory tomu jde o jednu z nejzajímavějších tuzemských novinek na streamu. Je to krutá, ale v jádru pravdivá výpověď o tom, že z rodinného sídla se neodchází snadno – a pokud ano, většinou si jeho kus nesete v sobě navždy. Poeova inspirace zde není jen pro efekt; hniloba v domě Kollerů není v základech stavby, ale v duších jeho obyvatel.

Hodnocení: 6,2/10