Recenze: Venom: Poslední tanec

 

 

Po konfrontaci s Carnagem se oba uklidili do Mexika, kde si míchají pití a tak nějak se snaží relaxovat, koexistovat a nepouštět se do žádných větších akcí, jakými by na sebe přilákali pozornost. Jenže čtyři události posunou věci jiným směrem. Zaprvé, v televizi se mluví o policajtovi Mulliganovi, který by ovšem nemusel být až tolik mrtvý, jak se traduje. Zadruhé, do cesty se jim připletou týpci, co nespravedlivě drží pejsky v klecích. Zatřetí, údajný stvořitel symbiontů (ne, není to Elon Musk ani Bill Gates) je Venomovi a Eddiemu na stopě, jelikož první jmenovaný využil vychytaných nadpřirozených schopností, aby toho druhého oživil. Díky tomu se může stát, že onen stvořitel bude osvobozen ze svého vesmírného vězení, což by mohlo přinést planetě Zemi hrozivé nepříjemnosti. Zatím vyslal pouze příšerné příšery, aby za něj vykonaly špinavou práci.

Do toho se na scéně objevuje Rex, což není ani čtyřnohý komisař, ani obří dinosaurus, nýbrž pán (Chiwetel Ejiofor), který má co do činění s Area 51, kde drží další symbionty, z nichž jeden posednul Mulligana. Moment, kdy se z něj mimozemský parazit poprvé objeví, bude spolu se sekvencích v řece zřejmě tím úplně nejpamátnějším, co se tohoto počinu týče. To ale neznamená, že by jinak neměla trojka co nabídnout. Venomovým velkým plusem zůstává – kromě nezaměnitelného cool hlasu – jeho původní nehumanoidní vzhled, který vyžaduje hostitele. Stejně jako Predátor se dokáže přizpůsobit prostředí i různým situacím. Navíc je učenlivý a chápe, jak to mezi lidmi chodí. Je třeba zopakovat, že ač Eddie nebyl zrovna vzorem všech ctností, společně se (pro někoho asi paradoxně) stávají lepšími bytostmi.

Každý chce přeci mít kamaráda, na kterého se může spolehnout. U Eddieho to zašlo do extrému, jelikož vlastně ztratil veškeré soukromí. Na druhou stranu existuje velká šance se díky spolehlivému ochránci dostat i z té nejkomplikovanější šlamastyky, tak jako tomu bylo taky v případě Bruce Bannera a Hulka, Johna Connora a T-800 či STEMu a Greye Traceho, jehož přestavitel Logan Marshall-Green vypadá dost jako Tom Hardy. Ten se znovu dočká se svým symbiontem několika výměn, které dokládají, že v rámci téhle franšízy není nic, co by nebylo povoleno. Proto může být pomočen opilcem, proto se může zamyslet třeba nad kaskadérskými kousky Toma Cruise. Ty občasné lehce infantilní hlášky zároveň dokládají, že Eddie Brock sám o sobě rozhodně není žádný superhrdina, nýbrž obyčejný týpek, který nechtěl hledat problémy. Jenže ty si ho po Venomově příchodu našly samy.

 

 

V minulosti jsme viděli už několik pokračování, kterým paradoxně uškodilo to, že se mohla vydat jakýmkoli směrem. Venom: Poslední tanec se k nim bohužel také zařadí, poněvadž trochu působí dojmem, že se režisérka a scenáristka Kelly Marcel se svým spoluscenáristou Tomem Hardym při nesporné hluboké znalosti nejdůležitějších postav té volnosti jaksi zalekli. A místo originality nejednou sklouzávají k obehraným klišé a standardním situacím. Sice je vlastně docela fajn, že se při vynechání Michelle Williams nesnaží o romantickou linku s vědkyněmi, které ztvárňují Juno Temple a Clark Backo, ale to patrně jenom proto, že o chlápka posednutého mimozemským parazitem by měla zájem akorát Frances Barrisonová (Naomie Harris), jelikož má sama poněkud nestandardní ječící schopnost.

Celý film se nese v podobném duchu jako tyto dva předchozí. V kladném slova smyslu překvapí tím, že se nás ve finále patrně snaží přesvědčit o tom, že superhrdinou se může stát každý, kdo má odvahu a věří si. V negativním slova smyslu překvapí začleněním hippiesácké rodinky se zálibou v extraterestriálních jevech, jejíž členové tudíž lezou někam, kam nemají, a pak se diví, že se jim děje něco nekalého. Jakoby na naši planetu sami přiletěli odněkud z vnějšího vesmíru, potažmo se ze 70. let přesunuli díky stroji času. Vedle občasného nelogického rozhodnutí, kde vyčnívá nečekaná i nepravděpodobná účast prodavačky paní Chenové v casinu v Las Vegas a následný tanec s ní, o kterém všichni dopředu vědí, že povede k nepříjemnému odhalení vlastní osoby, má třetí část jeden ještě významnější nedostatek.

Venom: Poslední tanec selhává de facto v každém pokusu o dojetí, neboť se dá tvrdit, že jej tvůrci tlačí až příliš na sílu. Scény mezi a za závěrečnými titulky navíc naznačují, že si z nás pouze dělali srandu. Přitom akční sekvence jinak buď nepostrádají napětí (viz ta řeka), nebo přinutí k nesmělému úsměvu (jízda na „koni“). Každopádně, designově perfektní a k tomu v podstatě hodný mimozemský symbiont, který okupuje tělo Eddieho Brocka, jest pořád natolik zábavný, že když se při odchodu z kina sami sebe zeptáme, jestli bychom byli zvědaví na další sequel, i kdyby měl zase být bez přítomnosti už ve dvojce avizovaného Spider-Mana, musíme si odpovědět kladně.

FOTO: Falcon