Recenze: Borderlands

 

 

Není Pandora jako Pandora. Ve světě domorodců Na’vi a Jakea Sullyho se jedná o úžasné místo, jakému v rozmanitosti není rovno snad v celičkém širém vesmíru. V tomto počinu, jaký vzniknul podle obrovsky populární videohry – rovněž z roku 2009 jako Avatar – jde o místo, kde se pohybují nebezpeční tvorové (někteří vypadají jako píseční červi z Duny) a pochybní podivíni. Mají tady pustiny i mokré oblasti, ale také trezor, ve kterém se ukrývá veliká moc, jaké chce využít proradný Atlas (není to ten, jehož dcery jsme sledovali v Shazam! Hněv bohů), jenž proto pověřil vysoce sympatickou Lilith (náboženský význam tohoto jména můžeme nechat stranou), aby našla jeho dceru Tinu, neboť trezor může otevřít pouze bytost z Pandory, tj. z eridianské rasy. Úkol to není jednoduchý. Naštěstí okolnosti zařídí, že mu Lilith nebude čelit sama. I tak ovšem platí, že její představitelka Cate Blanchett do určité míry proměnila tuhle podívanou ve svoji One Woman Show.

S červenými vlasy a jednáním, jakoby Lara Croft a Snake Plissken měli spolu dceru, působí dvojnásobná držitelka Oscara neskutečně cool! S Elim Rothem, jenž tedy opět poodstoupil od svého hororového kánonu, spolupracovala už na Čarodějových hodinách. Scénář jí původně poslal jen k přečtení, ale sám říká: „Ostatní Cate vidí s dirigentskou hůlkou, já ji vidím s plamenometem.“ Je jedno, jestli australská herečka pracuje na seriózním projektu nebo si od nich odskočí k takovýmto odlehčeným, pokaždé svým hereckým výkonem nadchne. Zato Kevin Hart má s komediemi přebohaté přebohaté zkušenosti, akorát tady prostě nemá šanci naplno uplatnit svůj talent. Florian Munteanu v roli Kriega (nikoli Kriegela) ve své úvodní scéně vypadá jako člen metalové skupiny SlipKnoT a masku nesundá po celou dobu. Na Jamie Lee Curtis si musíme počkat, nicméně i ona přispěje … vlastně dobré zábavě.

Banda má ještě další dva členy. Tina v podání Ariany Greenblatt je svéráznější mladá holka, co hází vybuchující králíky, zjevně se nemusí se svým otcem a věří, že je výjimečná. A robot Claptrap? Designově WALL-E, ale jinak spíše R2D2. Namluvil ho Jack Black, takže si asi každý dovede představit, že jeho hlavním účelem je zlehčovat situaci a přinášet srandu, která jest ovšem mnohdy infantilnějšího rázu, jaký známe třeba ze série Transformers. A vlastně není nejmenších pochybností o tom, že se cílová divácká skupina franšízy o mimozemských robotech protíná s tou borderlandskou. V případě těchto bijáků opravdu není nutné pátrat po logice, natož po originalitě. Přesto se můžeme jen tak bavit. A že té zábavy Borderlands fakticky nenabízí málo!

 

 

Obsazení pěkné, to už víme. Design planety se pohybuje mezi a Mad Maxem a Marsem v Total Recallu. Gina Gershon dokonce jako by byla schválně trochu nalíčená jako Lycia Naff, která hrála tu ženu se třemi ňadry, akorát na takovou tady nenatrefíme. Herečka známá z kultovních Showgirls se představila už v předchozím Rothově filmu, tj. celovečerní verzi Dne díkůvzdání, který vznikal už v době, kdy bylo pro Borderlands třeba dotočit některé věci, čehož se tedy režijně chopil Tim Miller (Deadpool, Terminátor: Temný osud). S výjimkou té úplně první jsou akční sekvence fajnové, zrovna jako vizuální efekty, přičemž všechno dohromady nepřekvapivě nejlépe vynikne v kině IMAX.

Borderlands je film, o kterém lze napsat, že k němu jistě skalní příznivci a příznivkyně videoherní předlohy budou mít výhrady. Ostatně to platí snad pro úplně všechny filmové adaptace videoher, včetně Resident Evilu, Uncharted nebo Mortal Kombatu. Ostatní oproti tomu s velkou pravděpodobností nebudou mít problém si postavy oblíbit a sledovat jejich počínání, které klidně mohlo být delší než těch 105 minut. Navzdory faktu, že některé z těch figur nemají zrovna nejlepší expozici, zrovna jako celý borderlandský vesmír. No, Strážci Galaxie to možná nejsou (a ani být nemůžou, když tvůrci Borderlands pracovali s o víc než sto milionů dolarů nižším rozpočtem), přesto si tahle nevšední, nenáročná partička taky zaslouží šanci.

FOTO: Bontonfilm