Recenze: Mission: Impossible Odplata – První část

 

 

V první řadě nutno napsat, že tvůrci Mission: Impossible se nás nijak nesnaží ošálit. Na rozdíl od těch, co vyprodukovali Rychle a zběsile 10 a vlastně i Spider-Mana: Napříč paralelními světy. Především proto, že na férovku už v názvu říkají, že se jedná o první část. S tím, že druhá bude ke zhlédnutí hned za rok. Ale i kdyby měla být za delší dobu, rádi si počkáme. Tak jako jsme si rádi počkali na Avatar: The Way of Water. Právě jemu je tenhle biják ze všech z posledních několika měsíců, ne-li spíše roků, nejpodobnější, myšleno čistě z hlediska uchvacujícího filmového zážitku. Od začátku počítáme s tím, že po 150 minutách budeme teprve v polovině příběhu, což však neznamená, že by finále nebylo ve velkém stylu. Podtitul Odplata není přesný, protože ten oficiální, totiž Dead Reckoning, se do češtiny dvojslovně přeložit snad ani nedá, neboť odkazuje k navigačnímu pojmu, jaký se uživá hlavně na moři, když se pozice pohybujícího objektu zjišťuje na základě předchozí známé pozice, a také rychlosti a směru, jakými pravděpodobně vyrazil.

Na úvod budeme svědky sekvence, při které sledujeme v ponorce posádku ze země, která minulý rok v únoru započala zrůdnou bolševickou invazi ke svému západnímu sousedovi. Jenže v době, kdy se tahle Mission: Impossible začala natáčet, ani Tom Cruise nemohl vědět, že k něčemu takovému dojde. Prapodivná Entita (takový mix VIKI z Já, robot a Skynetu z Terminátora 2: Dne zúčtování), která může hacknout de facto jakékoli digitální zařízení na světě, zničí ponorku jejím vlastním torpédem. Nějak s ní souvisí klíč, který je rozdělen na dvě části. Zajímat bude úplně všechny zúčastněné strany, tj. Impossible Mission Force, Bílou vdovu (Vanessa Kirby), zpravodajské služby a významné osobnosti v nich působící, a také někoho, kdo Ethanův život kdysi nasměroval docela jiným směrem, než si sám představoval.

 

 

O téhle sérii její tvůrci tvrdí, že si sama řekne, co potřebuje. A tak se hned dvakrát vyrazilo natáčet do České republiky. Poprvé to dopadlo dost neslavně, protože tehdejší ministr bez portfeje, když se dozvěděl, kdo že to v centru Prahy bude pobíhat, bezpáteřně navýšil původně domluvený pronájem Nosticova paláce z 80 000 korun na 580 000 korun za noc. Navzdory tomuto podrazu, jaký by asi jen tak někde nevymysleli, se i čtyřka točila v Praze, byť Hrad suploval za lokaci, která se nachází někde docela jinde. V sedmičce je to tak, že se scény z Rakouska natáčely v Norsku. A právě tady dojde na moment, který se před premiérou skloňoval ve všech pádech (tak jako potápěčský rekord Kate Winslet, kterým během příprav na druhý Avatar pokořila Cruiseův).

Seskok z útesu na motorce si žádal logisticky extrémně náročné přípravy. První záběr z něj jest naprosto fascinující. Bohužel, zbytek této očekávané pasáže se nezadařilo šťastně sestříhat, i když ono by to lépe po technické a autentické stránce zřejmě ani nešlo. Tom Cruise každopádně zasluhuje absolutorium za to, že při volném pádu normálně hrál (a všechno celkem sedmkrát zopakoval). Nicméně těch scén, které musí potěšit každého filmového fanouška a každou filmovou fanynku, se tady objevuje víc – viz honička v Římě, oslazená úsměvnými momenty, které tahle franšíza v prvních třech dílech zoufale postrádala, či rozbití vlaku, proti kterému působí vlaková sekvence v jedničce naprosto směšně a uměle.

Ovšem Odplata – První část navnadí k opětovnému zhlédnutí předchozích částí, i když tedy až od Ghost Protocolu, který zůstává tou nejlepší, byť mu tato šlape na paty. Taky proto, že velice poutavá je i většina dialogových sekvencí. Počínaje tou, kde se představí jako šéf zpravodajské agentury Cary Elwes, jenž paradoxně nemá vůbec ponětí o existenci IMF a Ethana Hunta. Jak menších, tak o něco větších nelogičností se v Mission: Impossible Odplatě – První části objevuje víc. V kombinaci s tou nadsázkou je to pořád lepší, než když se tahle franšíza brala smrtelně vážně. V jejím rámci navíc byly nelogičnosti vždycky, takže jsme vůči nim tolerantnější, ale tentokrát za ně může patrně i skutečnost, že se vstoupilo do produkční fáze v době, kdy nebyl scénář komplet dokončený. Ostatně když představitel hlavního hrdiny skákal z té hory, taky ještě nevěděl, jak to bude zakomponováno do příběhu. Proto se rovněž dočkáme scén, které spíše rekapitulují už viděné. Proto sám Ethan Hunt občas utrousí nedobrou repliku, a proto se také nechá školácky napálit, přestože by za ty roky v oboru už měl být v těchto záležitostech zběhlý. Pravda, při setkání s krásnou zlodějkou (a že Hayley Atwell vypadá opravdu úžasně) určtě má právo na to, aby ztratil hlavu. Kór když společně zažijí divokou jízdu … Římem v maličkém Fiatu 500.

 

 

Dá se tvrdit, že tentokrát se – na oddíl od skoro všech předchozích filmů – nesměle hlásí o slovo romantická linka. Naštěstí plnění mise zůstává prvořadé. Přeci jen je v ohrožení celý širý svět. Že lidstvo v honbě za vyspělými technologiemi usnadňujícími práci samo začalo za těmito technologiemi zaostávat, jsme už viděli. Pro dnešní dobu se však jedná o zápletku vpravdě trefnou. Sedmička navíc přichází s novými postavami, které dokonale zapadají. Agenti Briggs a Degas (Shea Wingham a Greg Tarzan Davis) působí občas spíše legračně, jelikož jsou prakticky neustále o krok pozadu, třebaže to tak někdy zprvu nevypadá – jako Kadlec a Tkadlec z Tintinových dobrodružství.

Přítomnost Grace (Hayley Atwell) a Paris (Pom Klementieff v roli delší dobu protikladné k Mantis) přináší více emotivních momentů. Henry Czerny se sice vrací po pětidílné předstávce, leč z jedničky si jej patrně stejně nikdo nebude pamatovat. Ze sedmičky už ano. Obsazení Esaie Moralese do úlohy de facto klíčového záporáka vzbuzovalo pochybnosti. Při takhle neomezeném rozpočtu se nabízelo, že by bylo vhodnější vybrat hvězdné jméno typu Juda Lawa nebo Williama Fichtnera. Ovšem šedesátiletý herec s portorickými kořeny na slavné tituly prozatím chudší filmografii vybalancovává charismatem, díky kterému si ani nepotřebuje vypomáhat úlisným hlasem jako Sean Harris coby Solomon Lane ve Falloutu a v Národu grázlů.

 

 

Výjimečnost spočívající v tom, že každou část režíroval někdo jiný, ztratila série právě po pětce. Zamrzí z toho důvodu, že např. Doug Liman, Stephen Sommers, Robert Rodriguez či John Francis Daley a Jonathan Goldstein by byli vhodnějšími kandidáty na režisérský post. Nicméně Christopher McQuarrie si omotal Toma Cruise kolem prstu, takže byl přizván i k Jacku Reacherovi, Na hraně zítřka, Mumii a Top Gunu: Maverickovi. Přitom už u Obvyklých podezřelých, za které dostal Oscara, se dá finální twist hravě odhadnout už během expozice. Coby režisér se tváří býti silný tehdy, když může imitovat a opisovat od jiných. Ale vyloženě originální prvky a postupy od něj čekat při vyprávění nelze. Má však jedinečnou výhodu v tom, že co nedotáhne za kamerou, to za něj Tom Cruise oddře před ní. Pro newyorského rodáka není natáčení samozřejmostí, běžnou rutinou, ba ani nudou, jak to občas působí u zjevně sebestředného Vina Diesela. Naopak se divákům a divačkám pokaždé ze všech sil snaží doručit co nejpamátnější podívanou, k čemuž na place dokáže strhnout svoje herecké kolegy a kolegyně. Mission: Impossible Odplata – První část asi nebude nejlepším akčňákem současnosti, avšak svoje velké kvality – ač pramenící spíše z neomezeného rozpočtu než z ukázkové kreativity – rozhodně má.

Mission: Impossible Odplata – První část nás opět zavede na několik různých destinací, přičemž v Norsku už jsme byli (byť se mu tentokrát říká Rakousko) a ve Spojených arabských emirátech také. I písečnou bouři jsme tam už jednou zažili. Rozdíl je pouze v tom, že teď nejde o Dubaj, nýbrž o Abu Dhabi. V Římě zase nedávno shodou okolností řádila právě rodina Doma Toretta, nicméně její počínání se s cool honičkou za účasti Ethana Hunta, který může být rád, že má alespoň hrstku přátel, kterým může v téhle branži bezmezně důvěřovat, tedy Benjiho, Luthera a Ilsu (Simon Pegg, Ving Rhames a Rebecca Ferguson) nedá příliš srovnávat. Tím, že se tvůrci snaží dělat věštinu věcí prakticky, působí celý film velmi realistickým dojmem, což zvyšuje efektnost akčních scén. Zároveň nutno maximálně zdůraznit skutečnost, že ač se jedná o první část, tudíž by se některým postavám nemělo nic zlého stát, stejně se dočkáme více momentů, ve kterých o postavy máme obavy, a tím pádem nechybí napětí, které by se sem tam fakticky dalo až krájet. Teď věřme, že Mission: Impossible nepostihne „Avengers syndrom“, kdy se Infinity War povedla nepochybně víc než Endgame, a že Odplata – Druhá část se této předcházející přinejmenším vyrovná.

FOTO: CinemArt