Minirecenze: České hrané filmy roku 2022 … Část TŘETÍ

FILMY JSOU ŘAZENY OD KVALITATIVNĚ NEJMÉNĚ PODVEDENÉHO K TOMU LEPŠÍMU, jak bude ostatně vidět.

HRANICE LÁSKY

 

Takže, Petr chodí s Hankou (Vagnerovou). Hanka chodí s Petrem, ale má takové puzení. Známí oběma povyprávěli o polyamorii, tedy že se rozhodli pro volný vztah, kdy můžou souložit, s kýmkoli se jim zlíbí. Jemu se tenhle přístup úplně nezamlouvá, zatímco ona hned působí dojmem, že jí vidina tohoto zakázaného ovoce enormně láká. K tomu má určitě chuť experimentovat. A co si budeme povídat, ve vztahu s Petrem se nepochybně trochu nudí. Takže Hanka si užívá, protože díky polyamorii posouvá dosud nepoznané hranice vlastní sexuality. Zato Petr souloží s jinými dívkami v podstatě z trucu a ze vzteku, neboť chtěl s Hankou mít rodinu. Je to vlastně vcelku zajímavá věc, že v tomhle vztahu není tou citlivější polovičkou žena. Proto je toho na něj na schůzce s dalšími polyamoristy, mezi kterými nechybí Hynek Čermák, fakt moc.

V první řadě bude dobré si napsat, že Hranice lásky mají do nějakého porna hodně daleko. A ani nechtějí být prvoplánově provokativním, kontroverzním kýčem, jakým byla svého času Nymf()manka. To je na jednu stranu škoda, jelikož za těchto okolností se spíše jedná o takovou pohádku pro dospělé. Ani téma není vyloženě originální, leč během první poloviny Hranice lásky naplno vtáhnou do příběhu, přičemž coby diváci sami sobě pokládáme otázky v souvislosti s děním na plátně/obrazovce. Jenže postupně jakoby se tvůrci sami zalekli tématu (vrchol odvahy nastává ve scéně, kdy Hanka mluví o svém silném orgasmu), i když svou roli mohl sehrát i omezenější rozpočet … Tady nutno dodat, že asi nebylo nutné vyrážet natáčet k moři. Přesto jde o podívanou, o které lze s klidem napsat, že je dobře, že vznikla, jelikož prostě má, co říct.

HODNOCENÍ: 7/10

ŘEKNI TO PSEM

 

 

A po thrilleru Promlčeno ještě jednou Robert Sedláček, tentokrát však docela jinak. Žánrově se totiž přesouváme k romantické komedii, která sází na to, že Češi jsou pejskaři. Mladá, sympatická Dita je úplně obyčejná holka, co chce od života obyčejné věci. Třeba lásku svého přítele, místo které dostane border kolii a … kopačky. S novým psím kamarádem se těžko sžívá, jelikož ji pronásleduje dávné psí trauma. Ovšem když na ni nový pes v psím útulku, kam ho odvede, udělá psí oči, nemá to srdce jej mezi ostatními psi nechat a zase si ho odvede. Bude se jistě hodit i poté, co na ni ušije boudu její kamarádka. Ale čtyřnohý mazlíček by mohl být spojnicí s paní Voráčkovou (Taťjana Medvecká), co žije psími hřišti. A také s panem Drncem (Jiří Lábus), co by asi chtěl žít s paní Voráčkovou. A vzájemná náklonnost proběhne rovněž mezi Ditou a sousedem Petrem (Štěpán Benoni), co má zálibu ve sledování psí kopulace a celkově nezapře svůj podivínský charakter.

Nicméně osamocená hlavní hrdinka to bere tak, že funguje to, co se říká. A sice, že šlápnutí do psího lejna znamená štěstí. Řekni to psem je překvapivě dobrý „feel-good movie“ – tedy počin, u kterého se diváci a divačky mají cítit dobře. Jasně, pejskové ve svých povedených hereckých výkonech trochu zastiňují skutečné herce a herečky (s výjimkou Bereniky Kohoutové), jelikož ti povětšinou nemají ve svých úlohách moc co hrát (s výjimkou Bereniky Kohoutové). Bohužel, její finální projev v parku, který měl být absolutním vrcholem celého snímku, představuje bizarní, nesouvislé vrstvení vět. Čili zase nezbývá, než si postesknout, že se tvůrci spokojili s nadprůměrem, než aby na scénáři ještě zapracovali a naservírovali komediální dílko, které by zaujalo tak masově jako například Ženy v běhu.

HODNOCENÍ: 7/10

BUKO

 

Nudíte se? Pak bude lepší, když místo medvídka mývala dostanete koně Láďu. A to i tehdy, kdy se koní bojíte. Přesně tohle se přihodilo Jarmile, která má dvě dospělé děti, z nichž dceru ztvárňující Petru Špalkovou je obrovská radost sledovat, tudíž nepřekvapí, že veškerou pozornost vždycky strhává na sebe. Jelikož se jedná o film Alice Nellis, dá se očekávat, že po počátečních obavách si hlavní hrdinka, kterou velmi pěkně hraje Anna Cónová, k Láďovi najde cestu a za jeho přítomnost bude tady v Máchově kraji ráda. Oblíbí si ho i autistická holka od vedle, která se o koně evidentně dlouhodobě zajímá, a hlavně rozpozná, co je a co není správné.

To když jej přijde krotit drsný Marian Roden, který má ve skutečnosti koně rád a Láďovi se mezi záběry při natáčení vždycky omlouval. Martha Issová ztvárnila tuhle postavu s postižením ještě věrohodněji, než Štěpán Kozub v dramatu Spolu. Poněvadž se jedná o počin Alice Nellis, tak tušíme, že patrně dojde na nějaké smutnější okamžiky, avšak tentokrát bývají záhy vykoupeny nějakou radostí. Ať už z okolní krajiny, nebo z toho, že se k sobě všichni snaží chovat hezky, byť se nevyhnou výměnám názorů. Dialogy patří k největším přednostem Buka. A velkou váhu má replika: „Vše, po čem toužíš, je na druhé straně strachu.“ Ta má opravdu hodně co do sebe. Tento počin se však při dvouhodinové stopáži nevyhne hlušším, možná by se dalo napsat až nudným místům. Nicméně autorka zjevně vypráví o něčem, čemu rozumí. A přitom také cílí na to, aby se po zhlédnutí této její novinky dostavila katarze.

HODNOCENÍ: 7/10

SLOVO

 

 

V tomto filmu Beaty Parkanové se přemístíme zpátky do dnů roku 1968, kdy za právníkem Václavem přijdou dva soudruzi s tím, že by bylo dobré, kdyby coby do té doby bezúhonný a okolím respektovaný člověk vstoupil do strany, jejíž zrůdný zpátečnický režim bude ČSSR ovládat ještě dalších dvacet roků. Václav odmítne, takže musí počítat s nejrůznějšími naschvály od nemožnosti odjet s manželkou a dětmi za rekreací k moři, přes degradování na kotelníka až po politické zavření do kriminálu. Z lidí dělá vězně i samotný strach, a tak se deprimovaný, čestný hrdina ocitne v léčebně, kam za ním dochází nesmírně obětavá a milující manželka Věra. Beata Parkanová po Chvilkách znovu vede herce a herečky k naprosto civilním, přirozeným hereckým výkonům, což vyústilo k zaslouženým nominacím na Českého lva pro Martina Fingera a na Cenu české filmové kritiky pro Gabrielu Mikulkovou.

Znovu sledujeme spíše komorní, možná až minimalistickou podívanou, která místy působí jako opravdu kvalitní studentský film. Velmi pěkný nápad představují fotografické sekvence, které každou právě skončenou scénu rekapitulují, ale dočkáme se v nich i snímků, které jsme přímo neviděli a které předchozí dění vlastně dále doplňují. Slovo jest rozhodně poctivě odvyprávěné, poutavé drama s pěkně napsanými dialogy a několika scénami, které nepochybně v obecenstvu zarezonují. A to nejen z hlediska kompozičního a výtvarného, nýbrž především obsahového. Sílu slova tohle Slovo neukazuje až tak sugestivně jako například Coriolanus. Přeci jen o nějakých shakespearovských rozměrech nemůže být řeč, byť tenhle film rovněž staví do svého středu pozoruhodné postavy s jasně daným charakterem. Ale nejde se zbavit dojmu, že prostě měl v závěru přijít s nějakou údernou pointou, jakkoli je samozřejmě správné a záslužné nepolevit ze svých zásad a vždycky si stát za svým.

HODNOCENÍ: 8/10

PRVNÍ ČÁST JE K DISPOZICI TADY

DRUHÁ ČÁST JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Aerofilms, CinemArt, Bontonfilm