Recenze: Dungeons & Dragons: Čest zlodějů

 

 

Aby taky nebyla, když se v ní sešli Michelle Rodriguez, Chris Pine, Hugh Grant, Sophia Lillis, Justice Smith a v extrémně netradičním a vpravdě malém cameu Bradley Cooper. Holga se stala excommunicado, protože se zamilovala do půlčíka malého muže z jiného kmene. Spolu s Edginem teď tlí ve vězení v ledové pustině, protože kradli. Měli k tomu však dobrý důvod, neboť Rudí mágové zabili Edginovu ženu Ziu. Malá dcerka Kira byla naštěstí včas schována, a tak mohla později získat cenný předmět, co ji učiní neviditelnou. Kamarád slíbil, že se o ni postará. Jenže už jeho jméno – Forge – naznačuje, že by se mu nemělo věřit, což si ostatní potvrdí poté, co utečou z vězení, přestože by je komise stejně pustila. Třikrát před takovou stanul Red ve Vykoupení z věznice Shawshank, avšak tady je složená z roztodivných fantasy postaviček.

Každopádně, Forge bude nutné porazit, což nebude jen tak, vezmeme-li v potaz, že mu pomáhá Rudá mážka čarodějnice Sofina. Navíc se mu podařilo svými lži přimět Kiru, aby měla svého otce za bezpáteřního sobce. Tady bude potřeba přesvědčit bývalého kolegu Simona (nepříliš zručného čaroděje), aby se k Edginovi a Holze opět přidal, tak jako Doric, což je druidka-měňavec, co nemá problém se proměnit v myšku, hada nebo srnku. Společně jako tým se pokusí napravit všechny vzniklé křivdy a s pomocí Tabulky zmrtvýchvstání taky oživit Ziu. Tahle cesta bude ovšem nesmírně trnitá a nebude na ní možné se vyhnout Temné podzemní říši či nelidským hrám ve stylu těch gladiátorských, leč s nezanedbatelným přispěním magie.

Dá se předpokládat, že i ten nebo ta, kteří nikdy něměli možnost se blíže seznámit s onou společenskou hrou, budou muset uznat, že tvůrci, totiž Jonathan Goldstein a John Francis Daley (Noční hra), dokázali za pomoci četných využívaných vizuálních efektů vytvořit pozoruhodný svět, který ovšem – jak už to tak u fantasy žánru bývá – nezapře inspiraci dílem J. R. R. Tolkiena, ale současně se paradoxně v některých ohledech dosti podobá tomu našemu. O to více je zarážející, že studio Paramount nedalo zelenou s tím, že se jedná o potencionální start nové franšízy. Pravda, potenciál na deset částí, jako tomu je třeba u série Rychle a zběsile, v tomto případě asi není, nicméně taková trilogie se stejným obsazením by bývala určitě přišla vhod. Ačkoli některé další postavy, s jakými se setkáme, by patrně samostatný biják rovněž utáhly.

 

 

Prakticky už v momentě, kdy uvidíme Michelle Rodriguez v cele chroupat bramboru, tušíme, že komediální přístup a celková nadsázka budou jenom ku prospěchu věci. Cestou se dočkáme nějaké té odbočky, která nebyla vyloženě nezbytná pro dosažení cíle (např. zastavení se doma u svého malého bývalého, který už má jinou velkou ženu), ale to neznamená, že by se u těchto odboček nějak výrazně zpomalilo tempo, neboť když zrovna neprobíhá žádná akčí sekvence, postavy pořád mají, o čem mluvit, byť někdy je toho mluvení možná až moc, takže se může stát, že zapadne nějaká důležitá informace. Ani tentokrát se neobejdeme bez tuctovějších (melodramatických), předvídatelných momentů … nicméně to je asi tak všechno, co se dá tomuto bijáku vytknout.

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů se nepřekvapivě vůbec nedá srovnávat s tímto. Na první pohled může působit trochu nenápadně, ovšem to vůbec nic nemění na tom, že s velkou pravděpodobností skutečně půjde o jednu z TOP 10 nejlepších fantasy třetího tisíciletí. O to je to cennější, že na rozdíl od Spider-Man: Homecoming měli Goldstein a Daley vlastně větší volnost nejen při vytváření charakterů postav, nýbrž i samotného příběhu. V jeho rámci dojde na několik památných, nápaditých sekvencí, mezi nimiž vyniká ve zvířata se měníní Doric při útěku, a pak samozřejmě návštěva padlých na hřbitově, které je třeba za pomocí kouzel probudit pro získání důležitých informací. Zřejmě každému při sledování dojde, že se k ní vrátíme mezi závěrečnými titulky, za kterými se už nic nenachází, což ale přece ničemu nevadí.

FOTO: CinemArt