Recenze: Godzilla II Král monster

 

 

Navazuje na nedobrou Godzillu z roku 2014 a de facto kompletně ignoruje skvělého Konga: Ostrov lebek, jehož děj se sice odehrává v roce 1973, nicméně to přece vůbec neznamená, že by všechny postavy z něj musely být už mrtvé. A ani to neznamená, že by se tady nemohl Kong ukázat (kór když se jedná o jedno a to samé studio). Takže musíme věřit, že příští rok si svoji absenci při svém střetu s Godzillou plnohodnotně vynahradí, byť jsou obě tato monstra prezentována jakožto kladné figury. Kdekdo si možná může myslet, že se na nějaké tři sekundy mihne v závěru, jenže zdání klame a ne, není to on.

Leckoho to může zmást především z toho důvodu, že většina scén se zase odehrává za tmy/deště/prachu/kouře/mlhy. Lze tedy považovat za takový malý zázrak, že třeba souboj Godzilly s Hydrou nepostrádá na své velkoleposti, stejně jako monumentálně epické roztažení na sopce na Isla de Mara. Na druhou stranu vizuálně film splňuje představy o katastrofické zkáze lidstva. Jenom kdyby ten děj nebyl tak zbytečně překombinovaně napsaný. U takovéhoto bijáku přece většina obecenstva chce vidět především poctivou akci, která se bohužel nedostavuje.

Víme, že Hollywoodské Godzilly nemají nic společného s  myšlenkou této původní z roku 1954, kterou má na svědomí společnost TOHO. Ta měla svou silnou myšlenku, kdežto tyhle americké verze samozřejmě slouží především zábavnímu účelu. Ale málokterý studiový velkofilm se obejde bez rodiny v ohrožení. Godzilla II Král monster v tomto směru není žádnou výjimkou. Lépe by tvůrci udělali, kdyby prostě jen nechali monstra bojovat mezi sebou a lidský prvek omezili na minimum. V Emmerichově Godzille fungoval, tady kvůli tuctově napsaným postavám nikoliv.

Takže při sledování filmu budou možná mnozí s nostalgií vzpomínat na Pacific Rim: Povstání, ze kterého si měl vzít tenhle sequel prakticky ve všech směrech příklad. Letošní snímek uvádí hodně monster, přičemž některé se mihnou pouze na chvíli, zatímco jiné jsou nazývany například hned třemi různými jmény, tedy nám vzniká chaos, u kterého ani tolik nepřekvapí, že se navzdory lákavé monstrózní vějičce marně snaží nahnat diváky do kin. Zvláště když navíc selhává i v té snaze zahrát na ekologickou strunu. Alespoň, že nepostrádá ten ikonický řev.

Godzilla II Král monster je nejpozoruhodnější v tom, že hlavní roli ztvárňuje Kyle Chandler, což je výborný herec, který povětšinou hrává výhradně vedlejší úlohy. Vera Farmiga hraje jeho bývalou manželku, jejíž úmysly jsou poněkud nejasné, jakoby na něčem frčela a sama tím pádem pořádně nevěděla, co dělá. Pokud její jednání považovali scénáristé za smysluplné či dokonce heroické, tak se poněkud přepočítali. Michael Dougherty si sice jakožto režisér evidentně počíná o něco zkušeněji než Gareth Edwards, leč přesto se nelze zbavit dojmu, že nízkorozpočtové projekty typu Trick 'r Treat či Krampus: Táhni k čertu mu sedí více. Takže asi dobře, že příště režíruje Adam Wingard (nová Blair Witch). A když už je řeč o filmu Godzilla vs. Kong, určitě si počkejte na Charlese Dance v potitulkové scéně.

FOTO: Warner Bros.