Recenze: Jednej správně (Do the Right Thing)

 

Tenkrát na přelomu 80. a 90. vznikly minimálně dva projekty, které zobrazují černochy ve velmi pestrých barvách. Vedle Jednej správně šlo o Singletonovo drama Chlapci ze sousedství. Svým způsobem jsou oba stále aktuální i v současnosti, kdy se někteří nedokážou smířit s tím, že rasismus by i v USA už měl být pasé a kdy se na Oscarech (zvláště vyhlašování za rok 2015) úzkostlivě řeší politická korektnost. Díky tomu se může stát, že hned na sedm sošek je nominován Black Panther (a tři vyhraje), nejhorší Marvelovka všech dob, a že zvítězí prvoplánově pohádková Zelená kniha.

Ale pojďme zpátky do toho horkého dne, kdy v jedné newyorské černošské čtvrti i DJ Mistr Señor Love Daddy (Samuel L. Jackson) v místní rádiové stanici opakovaně upozorňuje na veliký hic. Mookie má ségru, přítelkyni (se kterou nevychází bezproblémově), a taky malé dítě, kterému není zrovna příkladným otcem. Aby vydělal peníze, pracuje v místní pizzerii vedené na ni hrdým Italoameričanem Salem, jemuž vypomáhají dva synové. Jednomu z místních černých obyvatel se nelíbí, že na stěně visí jenom obrázky dalších Američanů s italskými předky typu Roberta De Nira (který nepochopitelně odmítnul právě roli Sala) nebo Al Pacina. Zdánlivá malichernost, které později podnítí nezadržitelnou vlnu agrese.

Z dalších postaviček zmiňme „matku“, které se často taky něco nelíbí a Starostu, který každého oslovuje „doktore“ a docela rád se napije. Nechybí ani další tři staříci, kteří pochopitelně vědí všechno nejlépe. Po dvanácti minutách příchází ve velkém stylu na scénu Radio Raheem, jehož bychom mohli s klidem zařadit do širšího okruhu nejpozoruhodnějších postav filmové historie. Prsty mu zdobí nápisy „LOVE“ a „HATE“, ačkoliv jako zbraň místo zaťatých pěstí nejčastěji používá své obří rádio, které obyvatelstvo této čtvrti v podstatě rozděluje na dvě poloviny.

Radio Raheem tady vlastně nemá zase tolik prostoru, ale rozhodně se stává tou nejpamátnější postavou. Jednak kvůli jeho představiteli Billu Nunnovi a jednak kvůli režisérovi a scenáristovi Spikovi Lee. Z prvního úhlu pohledu kvůli zvoleným záběrům (kamera nakřivo, snímání z podhledu, mluvení do kamery), z toho druhého proto, jak tuhle figuru exponuje – proslulá je především scéna nakupování baterek do rádia v Korejci vedeném krámku, a že sehraje klíčovou roli při té nejdůležitější události. Ovšem Danny Aiello, Ossie Davis, John Turturro, Joie Lee a ani samotný Spike Lee v roli Mookieho herecky v žádném případě nezaostávají.

Vedle romantických momentů jako nošení kytek, sexy momentů jako přejíždění kostkou ledu po nahém ženském těle, budeme svědky rasového štvaní, které vyústí v násilí a rabování a zmlácení černocha policajty. Jednej správně vzniknul v roce 1989, ale Spike Lee jím de facto s docela mrazivou přesností předpověděl budoucnost při zmlácení Rodneyho Kinga a následných nepokojích, ke kterým došlo tři roky poté. Co na tom, že v Los Angeles? Pravda, závěrečné vyúčtování mezi Salem a Mookiem pak působí na jednu stranu trochu úsměvně, ale když čteme mezi řádky, jenom si potvrdíme, že Jednej správně je film s velikou silou a poselstvím.

Jednej správně je zakončen protinásilnými citáty dvou osobností, které měly v 60. letech minulého století velké slovo. Aktivisté Martin Luther King, Jr. a Malcolm X (o němž pak Spike Lee natočil biják) se snažili změnit svět k lepšímu a oba za to byli shodně v devětatřiceti zastřeleni. Citáty navíc jenom podtrhávají předchozí dění, což v případě počinů, které se snaží něco závažného sdělit, nebývá vždycky pravidlem. Jednej správně evidentně fungoval, funguje, bude fungovat a působit i v zemích, kde rasové rozdíly řešit nemusí. Kdepak, 25. hodina, BlackKlansman nebo Spojenec jsou určitě taky brilantní, avšak právě Do the Right Thing můžeme s čistým svědomím označit za režisérův nejpovedenější joint.

FOTO: cinema.de