Speciál: O knize Ivan Mládek obrazem i slovem

 

 

Nejde ani tak o provedení a náročnost obrazů. Kupříkladu ten, jenž byl pojmenován Bača ide do hor, by zřejmě zvládla namalovat spousta lidí. Avšak samotný nápad bývá mnohdy doplněn trefným, ba až geniálním názvem (nebo naopak). Rozhodně si mimo jiné taky nelze nevšimout toho, že si autor udržoval dokonalý přehled o tom, co se kde šustlo a šustne, což mu patrně zůstalo dodnes. Námátkou zalovme mezi názvy obrazů: Spejbl a Hurvínek meditují s Dalajlámou; Paní Babišová přebaluje malého Andreje; Sedmiramenný rabín; Milošovo nejcennější selfíčko; Truhlářské zátiší; Padesátiny a devadesátiny; Krásná kytaristka; AntiPicasso; Maminko, je to černoušek; Praotec Maďar kopec nenašel.

Ivan Mládek maluje olejem na plátno a samozřejmě využívá elektrismu, minimalismu a obrácené perspektivy. Poprvé takový nápad dostal někdy v roce 1976 (dost možná jako vůbec první člověk na světě), pro někoho asi paradoxně v souvislosti s písničkou Rychlík jede do Prahy. Každý obraz, kterých v knize najdeme na sedmdesát, je doplněn textem, který jednak popisuje jeho vznik, ale zároveň se autor pouští do dalších/hlubších úvah, které nepostrádají ten typický mládkovský humor, kvůli kterému jsme se všichni svého času dívali například na Čundrcountryshow.

Na úvod nechybí krátký rozhovor, v závěru zase nějaký ten odstavec o Ivanu Mládkovi. Kniha se ovšem soustředí čistě na malování, tedy o ostatních oborech, ve kterých působil, bude řečeno jen velmi málo. To ale vůbec nemusí vadit. I tak dostanou čtenáři a čtenářky celou řadu příležitostí pro zasmání, protože originalitě se v případě tohoto oblíbeného umělce zjevně meze nekladou. Nakonec tedy až trochu zamrzí, že se dá kniha díky svému formátu a konceptu přečíst během necelých dvou hodin. Ale v březnu 2022 bychom se měli dočkat jejího pokračování,. A to by bylo, aby nebylo minimálně stejně zdařilé.

FOTO: luxor.cz, ceskatelevize.cz