Recenze: Na krátko

 

 

V úvodu se prostřednictvím vystřihovánek (ne zrovna dvakrát originální) seznámíme s klučinou jménem Jakub. Jeho máma je férová, ale přesto teď nikoho nemá. Jeho nevlastní ségra je skoro jako Negasonic Teenage Warhead. Její otec teď působí v USA, odkud posílá dárky. Jakubův otec prý dělá námořníka kdesi v Grónsku, resp. Švédsku. Alespoň to tvrdí máma. Babička přijede na návštěvu a má, jak už to tak babičky dělávají, tendenci do všeho slejpat, i když jí po tom nic není. A tak si společně hospodaří v bytě na sídlišti, dokud se kolem nezačne potloukat jistý týpek, který může, ale nemusí být otcem hlavního hrdiny.

Jakkoliv si režisér Jakub Šmíd, který předtím stvořil Laputu za pomoci skvělé Terezy Voříškové, zvládnul pohlídat některé důležité složky od hereckých výkonů přes tempo/rymus a zobrazení vztahů mezi postavami až po atmosféru, nenabízí odpovědi na zdánlivě celkem banální otázky, které by však prozradily o postavách více. Díky tomu bychom si k nim dokázali vytvořit hlubší vztah. Třeba: Dostává Jakub kapesné nebo doma peníze ukradl? Jak přesně zjistil, kde otec bydlí? Proč prodal míč, o kterém věděl, že je s největší pravděpodobností od táty, když nelze nevidět, že právě „otcovská figura“ mu evidentně schází? Proč by přece jinak tolik lpěl na svém triku se švédskou vlajkou, které babička, jak už to tak dělávají, nekompromisně zlikviduje?

Malých kluků jako Jakub budou u nás klidně až desítky. A možná je důvod se obávat, co z nich vyroste, jestli vyrůstají bez otce a matka na ně sama nestačí. Jakup lepí ve škole spolužačkám žvýkačku do vlasů, kromě psa Kojota v podstatě nemá kamarády, jelikož ve škole ho šikanují, ale zase si nenechá nic libít. A taky nikdy za nic neděkuje. Doma rebelsky ostříhá ségru (paradoxně slušivě), řeže příbuzné nůžkami, vzteká se a zamyká v koupelně. Dalo by se napsat, že bojuje se svými vnitřními dětskými démony. A co víc, na rozdíl od holčičky Niny, která měla alespoň to plavání, nemá jinak vůbec nic. Teprve až díky otci to vypadá, že by se mohl hodit do klidu. I fotbal ho začne bavit, byť otec chodí do hospody, chlastá a celkově není z nejbystřejších.

Také postava ségry, která paří a hulí a souloží a mívá drzé připomínky není nezajímavá. Na krátko se povedlo velmi kvalitně obsadit. Dokonce babičku si zahrála Marta Vančurová, kterou známe jako Blanku z Jáchyme, hoď ho do stroje či jako matku z dramatu Den pro mou lásku. A díky hereckým výkonům vyjadřují detailní záběry na obličej emoce přesně tak, jak by to mělo být. Martin Finger hraje toho týpka rovněž přesvědčivě, avšak skutečnou vítězkou jest Petra Špalková, kvůli které nejvíce zamrzí, že si tenhle počin nevysloužil o hodně více diváků. Ale ledacos může dohnat určitě uvedení v televizi.

Na krátko je projekt, jehož největší nedostatek spočívá v tom, že delší dobu přešlapuje dějově na místě bez dalšího vývoje. Na druhou stranu film nepotkal žádný výrazný úkrok stranou, ať už ve smyslu toho, že by některá z postav udělala něco, co vůbec není v souladu s jejím načrtnutým charakterem, nebo že bychom byli svědky scény, která působí dojmem, že ji snad scenáristka musela napsat pod vlivem. Proto lze o Na krátko tvrdit, že patří mezi pět nejlepších českých titulů, jaké si v roce 2018 našly cestu do kin. Ačkoliv název se rozhodně dal vytvořit trefnější.

FOTO: CinemArt