Recenze: Dívka v pavoučí síti

 

 

Původní autor Stieg Larsson bohužel zemřel, a tak otěže převzal David Lagercrantz (jinak též spoluodpovědný za tutu knihu, ve které si údajně trochu vymýšlel). A co udělal? Nebo možná co s jeho knihou udělali filmaři? Narvali do příběhu všemožná klišé, za která nejenže se zjevně nestydí, ale zároveň jim podle všeho připadají jako nějaké objevné originální postupy! Skutečně působí divně, že musí hlavní hrdinka ve stylu Jamese Bonda řešit celosvětový problém nukleárních zbraní ve špatných rukou, než aby se pěkně soustředila třeba jen na lokálního gangstera, roztahovačné emigranty, zkorumpované hokejové rozhodčí nebo společnost, která slíbila další les a teď nechce sázet stromky (když už jsme ve Švédsku …).

Je pravda, že poměry se poněkud změnily. Zatímco tenkrát byla kérka něco výjimečného a kromě muklů je zase až tolik lidí nemělo, dnes se tetováním chlubí i kdejaký mafián nebo prodavačka v supermarketu (tedy nic proti mafiánům a prodavačkám v supermarketu). Takže zatímco tenkrát působila Lisbeth Salander jako všehoschopná anarchistka, dnes může být vnímána spíše jako lehce labilní holka, co se snaží být cool. Nehledě na to, že ani Rooney Mara, ani teď Claire Foy prostě nedosahují přesvědčivosti Noomi Rapace. Švédské herečce tahle role pomohla rozjet kariéru, kdežto ty zbylé dvě už ji v době natáčení měly a mají celkem dobře rozjetou.

Nevybavuju si přesně zápletku předchozích verzí, nicméně v této se Lisbeth zprvu snaží být ženským Equalizerem. Týpek, kterého přelstí, protože se nehezky chová k jedné slečně, se jí dokonce taky zeptá: „Who are you?“ A taky nedostane odpověď. Pak se projede na motorce po zamrzlé vodě, avšak ve finále má Dívka v pavoučí síti celkově vzato nejblíže ne k akčnímu filmu, charakternímu dramatu nebo severskému noir thrilleru, nýbrž k rodinnému dramatu, resp. tuctovému rodinnému dramatu, protože ledacos se dá fakticky předvídat od té úvodní scény.

Režisér Fede Alvarez vsadil ve svém debutu Lesní duch na krev a vyšlo mu to tak napůl. Smrti ve tmě dominovala atmosféra a Jane Levy a jeden povedený twist. Pro Dívku v pavoučí síti mu scenáristé situaci nikterak neusnadnili. Proto je nepochopitelné jeho prohlášení: „Ten příběh se ani v nejmenším nepodobá ničemu jinému.“ Cože?!? Copak jsou ty dva jeho předchozí zmíněné tituly jedinými dvěma filmy, jaké kdy viděl? Škoda, že nezná Přes kosti mrtvých. Tam přece jeden týpek hackne realitu, což by Lisbeth jistě taky zvládla. Byla by to taková třešnička na dortu tohoto bezradného díla.

Dívka v pavoučí síti bohužel nejenže je bezradná, ale zároveň taky celkem zbytečná. Tak jako
některé postavy. Naneštěstí včetně těch, které ztvárňují Sylvia Hoeks a Vicky Krieps. Ani linka s otravitelem není zajímavá, ani scéna se sniperem a „body bagem“ nezůstane v paměti dlouho. Hlavně, že se řeší bedekr. To se teda řeší! Vizuální stránka je docela působivá, nicméně určitě nepřekvapí, že jsme na stříbrném plátně už viděli i několikrát působivější. Alespoň, že ten Dolby ATMOS zvuk je parádní. Pořád to však není důvod k tomu, abychom se radovali z producentčiných slov o tom, že „máme před sebou ještě mnoho příběhů, které můžeme vyprávět.“ No to teda potěš koště.

FOTO: Falcon