Balkanfilm
Kategorie: Speciál
Recenze: Most na konci světa
Autor: Tomáš Kordík -
Po válce na Balkáně, během níž někteří zažili vskutku Perfektní den, se Chorvati vrátili zpět 
z Bosny na místa ve své domovině, kde ovšem předtím žili Srbové. Někteří z nich se sem pak přicházejí podívat, jenže už vlastně na nic nemají nárok. Zápletku však tvoří případ ztraceného cca sedmdesátníka Joza Petroviće, který odjel autobusem se svou milovanou tahací hamonikou do města a už se nevrátil. Není vyloučeno, že se takhle rozhodnul z toho důvodu, že nedaleko svého domu, který sdílel minimálně se svým dávno dospělým synem a jeho ženou, založil veliký požár. (Ačkoliv soudě podle těch netopýrů to klidně mohl udělat sám Batman.)
Ono natočit drama čistě o průběhu těch poválečných balkánských přesunů, nebo o vyjasnění
toho, jak se věci mají s (ne)přátelstvím mezi Chorvaty a Srby a Albánci a kosovskými Albánci a Bosňáky a těžko úplně napsat mezi kým vším ještě, by taky nemuselo být marné. Třeba na to někdy dojde. Takhle se po většinu filmu pohybujeme v zapadákově, kde mají tak akorát hospodu a nějaký ten krámek. Díky tomu si Most na konci světa po celou dobu uchovává pozoruhodnou atmosféru, srovnatelnou s některými severskými detektivkami.
Na vesnici se setkáme s rozličnými postavami, z nichž nejtajemněji se tváří řidič autobusu, ale to neznamená, že ostatní říkají pravdu a nic než pravdu. Svým způsobem to platí i pro ty
balkánské prostitutky (překvapivě nechybějící ani v těchto končinách), přičemž s jednou z nich evidentně pojí hlavního vyšetřovatele přátelství. Kvůli rozuzlení jsme je vyloženě nutně nepotřebovali, ale rozhodně představují vítané zpestření a i díky některým dalším prvkům a postupům má Most na konci světa blíže k mainstreamové podívané, než kupříkladu k nějakému festivalovému artu.
Příběh se odvíjí logicky. Dává nejlepší smysl, že když se detektiv dozví určitou informaci,
vedou jeho další kroky právě tam, co se vydá. Jenom asi nebylo nutné to občasné obšírné vysvětlování ve zdánlivě nekonečných dialozích, díky čemuž se může stát, že uniknou právě ty dvě důležité věty, které zase posouvají děj dopředu. Při neznalosti poměrů na Balkáně se v takovém případě může kdekdo začít ztrácet. Naštěstí se tvůrcům podaří nejdůležitější body připomenout a dokonce se v závěru vytasí se zajímavou, byť pro někoho současně lehce pochmurnou myšlenkou.
Most na konci světa je velmi dobře natočená detektivka, kde naprostá většina scén má přesně takové vyznění, jaké měla mít. Herci – zvláště Aleksandar Bogdanović a Sanja Radišić – předvádějí velice povedené, přirozené výkony. Všechno se navíc obešlo bez CGI efektů, takže Most na konci světa představuje příjemné překvapení. Holt nejen v Makedonii (Třetí poločas, Tři dny v září) pracují u filmu talentovaní lidé, jejichž práce má určitě potenciál uspět u zahraničního publika. U nás mohly být ohlasy taky slyšitelnější, kdyby si distributor mohl dovolit nákladnější propagaci.
FOTO: Balkanfilm
z Bosny na místa ve své domovině, kde ovšem předtím žili Srbové. Někteří z nich se sem pak přicházejí podívat, jenže už vlastně na nic nemají nárok. Zápletku však tvoří případ ztraceného cca sedmdesátníka Joza Petroviće, který odjel autobusem se svou milovanou tahací hamonikou do města a už se nevrátil. Není vyloučeno, že se takhle rozhodnul z toho důvodu, že nedaleko svého domu, který sdílel minimálně se svým dávno dospělým synem a jeho ženou, založil veliký požár. (Ačkoliv soudě podle těch netopýrů to klidně mohl udělat sám Batman.)Ono natočit drama čistě o průběhu těch poválečných balkánských přesunů, nebo o vyjasnění
toho, jak se věci mají s (ne)přátelstvím mezi Chorvaty a Srby a Albánci a kosovskými Albánci a Bosňáky a těžko úplně napsat mezi kým vším ještě, by taky nemuselo být marné. Třeba na to někdy dojde. Takhle se po většinu filmu pohybujeme v zapadákově, kde mají tak akorát hospodu a nějaký ten krámek. Díky tomu si Most na konci světa po celou dobu uchovává pozoruhodnou atmosféru, srovnatelnou s některými severskými detektivkami.Na vesnici se setkáme s rozličnými postavami, z nichž nejtajemněji se tváří řidič autobusu, ale to neznamená, že ostatní říkají pravdu a nic než pravdu. Svým způsobem to platí i pro ty
balkánské prostitutky (překvapivě nechybějící ani v těchto končinách), přičemž s jednou z nich evidentně pojí hlavního vyšetřovatele přátelství. Kvůli rozuzlení jsme je vyloženě nutně nepotřebovali, ale rozhodně představují vítané zpestření a i díky některým dalším prvkům a postupům má Most na konci světa blíže k mainstreamové podívané, než kupříkladu k nějakému festivalovému artu.Příběh se odvíjí logicky. Dává nejlepší smysl, že když se detektiv dozví určitou informaci,
vedou jeho další kroky právě tam, co se vydá. Jenom asi nebylo nutné to občasné obšírné vysvětlování ve zdánlivě nekonečných dialozích, díky čemuž se může stát, že uniknou právě ty dvě důležité věty, které zase posouvají děj dopředu. Při neznalosti poměrů na Balkáně se v takovém případě může kdekdo začít ztrácet. Naštěstí se tvůrcům podaří nejdůležitější body připomenout a dokonce se v závěru vytasí se zajímavou, byť pro někoho současně lehce pochmurnou myšlenkou.Most na konci světa je velmi dobře natočená detektivka, kde naprostá většina scén má přesně takové vyznění, jaké měla mít. Herci – zvláště Aleksandar Bogdanović a Sanja Radišić – předvádějí velice povedené, přirozené výkony. Všechno se navíc obešlo bez CGI efektů, takže Most na konci světa představuje příjemné překvapení. Holt nejen v Makedonii (Třetí poločas, Tři dny v září) pracují u filmu talentovaní lidé, jejichž práce má určitě potenciál uspět u zahraničního publika. U nás mohly být ohlasy taky slyšitelnější, kdyby si distributor mohl dovolit nákladnější propagaci.
FOTO: Balkanfilm
