Kategorie: Kino
Recenze: Teheránská tabu
Autor: Tomáš Kordík -
Totalitní režimy (i náboženství je svým způsobem totalita) vždycky skýtají chyby v systému. A 
vždycky se najdou tací, kteří jich využívají. Proto bývají dříve či později buď zmírněny, nebo rovnou padnou. Dá se tedy tvrdit, že je pouze otázkou času, kdy také v Íránu nastane doba, kdy ženy budou moci kupříkladu chodit během fotbalových zápasů na stadiony (a že Azadi v Teheránu patří k těm největším). V jednadvacátém století, kdy technologických pokrok pádí zběsilým tempem dopředu, by zkrátka nemuselo být marné zamyslet se nad tím, jestli má dále smysl lpět na některých tradicích a konvencích.
Samozřejmě existují země jako Saúdská Arábie nebo Afghánistán, kde se dodržují ještě
striktněji, nicméně nejvíce se v této souvislosti hovoří právě o Íránu, kde politická situace po té revoluci (viz Argo fuck yourself!) příliš nepotěšila mnohé ze zemí západního světa. V Teheránských tabu se proto na zdech domů objevuje nejen ajatolláh, nýbrž i nenávistný nápis na adresu USA. Někteří tvůrci z tohoto blízkovýchodního státu se taky snaží vzdorovat. Jafar Panahí za kritiku režimu seděl, ale po propuštění stejně neváhal řídit Taxi Teherán. Dvojnásobný držitel Oscara Asghar Farhadi zase třeba v Rozchodu Nadera a Simin nechal Leilu Hatami, aby si zapálila, což se v případě žen ve filmech taky nesmí.
Írán lze považovat za zajímavou zemi s dlouhou historií a rozvinutou kinematografií, o čemž
svědčí i Festival íránských filmů, jenž se u nás koná každý rok v lednu. Teheránská tabu se sice nenatáčela v titulním městě, ale díky rotoskopii (viz také Alois Nebel, Temný obraz nebo S láskou Vincent, ovšem vybaví se i Valčík s Bašírem) se jej podařilo zachytit tak, jak ho prezentují ty hrané počiny. A když k tomu přičteme ten nevšední příběh, vyjde nám, že tato Teheránská tabu od emigranta Aliho Soozandeha v paměti s velkou pravděpodobností uvíznou na hodně dlouhou dobu.
Režisér chce ukázat, že i v Teheránu se dějí věci, o kterých autority prohlašují, že se tam nedějí.
A to prostřednictvím postav, které zarytá pravidla porušují. Proto začínáme scénou, ve které mladá žena jménem Pari vykouří taxikáři za přítomnosti svého němého syna. Potřebuje peníze, jelikož její manžel je ve vězení a odmítá podepsat žádost o rozvod. Proto sledujeme, kterak soudce využije svého postavení a slíbí jí zrušení manželství výměnou za nemanželský sex. Ona novým sousedům o své profesi pochopitelně nic neprozradí. Však oni mají svých starostí dost. Čest, na níž si Íránci extrémně zakládají, by se totiž snadno mohla ocitnout v ohrožení.
A pak ještě na záchodě v undergroundovém klubu, kde frčí drogy, techno a tak podobně,
osoulouží Babak pohlednou Donyu, svou náhodnou známost. Jenže se ukáže, že má snoubence, a ten by se mohl extrémně rozčílit, kdyby zjistil, že už není panna. Budou se tedy hledat cestičky, jak provést ilegální zákrok, při kterém bude opět zašita. Zapomínat nelze ani na jeden k erotickým službám vybízející, přec jako žertík myšlený hovor, který rovněž zamíchá kartami.
Pari se stává jakýmsi středobodem, neboť ji uvidíme jak s Babakem a Donyou, tak s těhotnou
Sarou a její rodinou. Všechny klíčové figury zároveň z rozličných důvodů zamíří k fotografovi, aby je vyfotil. Všechny také působí velice věrohodně a ke všem si dozajista každý rychle vytvoří nějaký vztah. Zároveň asi bude dobré dodat, že Teheránská tabu nejsou ve zobrazování násilí a sexuálních scén explicitní (akorát dvakrát uvidíme odhalená ňadra). Vzhledem k té rotoskopii by to nepochybně bývalo bylo proveditelné. I při tomto finálním sestřihu se režisér tak jako tak asi nebude moct do Íránu už nikdy vrátit, tak co?!?
Teheránská tabu přinutí k zamyšlení, poučí, pobaví, a v některých ohledech možná i dojmou či eventuálně naštvou. Jenom v závěru se malinko tak nějak motáme v kruhu a řešíme to, co už dávno víme nebo tušíme. Děj tudíž příliš kupředu nepostupuje a stopáž se víceméně jenom uměle natahuje, nicméně pořád se jedná o vyzrálý debut, jaký stojí za zhlédnutí. Pokud jste tak neučinili už na Febiofestu nebo jste nebyli mezi tou stovkou výběrčích v rámci projektu SCOPE100, díky nimž se Teheránská tabu dostávají i do běžné distribuce.
FOTO: Aerofilms
vždycky se najdou tací, kteří jich využívají. Proto bývají dříve či později buď zmírněny, nebo rovnou padnou. Dá se tedy tvrdit, že je pouze otázkou času, kdy také v Íránu nastane doba, kdy ženy budou moci kupříkladu chodit během fotbalových zápasů na stadiony (a že Azadi v Teheránu patří k těm největším). V jednadvacátém století, kdy technologických pokrok pádí zběsilým tempem dopředu, by zkrátka nemuselo být marné zamyslet se nad tím, jestli má dále smysl lpět na některých tradicích a konvencích.Samozřejmě existují země jako Saúdská Arábie nebo Afghánistán, kde se dodržují ještě
striktněji, nicméně nejvíce se v této souvislosti hovoří právě o Íránu, kde politická situace po té revoluci (viz Argo fuck yourself!) příliš nepotěšila mnohé ze zemí západního světa. V Teheránských tabu se proto na zdech domů objevuje nejen ajatolláh, nýbrž i nenávistný nápis na adresu USA. Někteří tvůrci z tohoto blízkovýchodního státu se taky snaží vzdorovat. Jafar Panahí za kritiku režimu seděl, ale po propuštění stejně neváhal řídit Taxi Teherán. Dvojnásobný držitel Oscara Asghar Farhadi zase třeba v Rozchodu Nadera a Simin nechal Leilu Hatami, aby si zapálila, což se v případě žen ve filmech taky nesmí.Írán lze považovat za zajímavou zemi s dlouhou historií a rozvinutou kinematografií, o čemž
svědčí i Festival íránských filmů, jenž se u nás koná každý rok v lednu. Teheránská tabu se sice nenatáčela v titulním městě, ale díky rotoskopii (viz také Alois Nebel, Temný obraz nebo S láskou Vincent, ovšem vybaví se i Valčík s Bašírem) se jej podařilo zachytit tak, jak ho prezentují ty hrané počiny. A když k tomu přičteme ten nevšední příběh, vyjde nám, že tato Teheránská tabu od emigranta Aliho Soozandeha v paměti s velkou pravděpodobností uvíznou na hodně dlouhou dobu.Režisér chce ukázat, že i v Teheránu se dějí věci, o kterých autority prohlašují, že se tam nedějí.
A to prostřednictvím postav, které zarytá pravidla porušují. Proto začínáme scénou, ve které mladá žena jménem Pari vykouří taxikáři za přítomnosti svého němého syna. Potřebuje peníze, jelikož její manžel je ve vězení a odmítá podepsat žádost o rozvod. Proto sledujeme, kterak soudce využije svého postavení a slíbí jí zrušení manželství výměnou za nemanželský sex. Ona novým sousedům o své profesi pochopitelně nic neprozradí. Však oni mají svých starostí dost. Čest, na níž si Íránci extrémně zakládají, by se totiž snadno mohla ocitnout v ohrožení.A pak ještě na záchodě v undergroundovém klubu, kde frčí drogy, techno a tak podobně,
osoulouží Babak pohlednou Donyu, svou náhodnou známost. Jenže se ukáže, že má snoubence, a ten by se mohl extrémně rozčílit, kdyby zjistil, že už není panna. Budou se tedy hledat cestičky, jak provést ilegální zákrok, při kterém bude opět zašita. Zapomínat nelze ani na jeden k erotickým službám vybízející, přec jako žertík myšlený hovor, který rovněž zamíchá kartami.Pari se stává jakýmsi středobodem, neboť ji uvidíme jak s Babakem a Donyou, tak s těhotnou
Sarou a její rodinou. Všechny klíčové figury zároveň z rozličných důvodů zamíří k fotografovi, aby je vyfotil. Všechny také působí velice věrohodně a ke všem si dozajista každý rychle vytvoří nějaký vztah. Zároveň asi bude dobré dodat, že Teheránská tabu nejsou ve zobrazování násilí a sexuálních scén explicitní (akorát dvakrát uvidíme odhalená ňadra). Vzhledem k té rotoskopii by to nepochybně bývalo bylo proveditelné. I při tomto finálním sestřihu se režisér tak jako tak asi nebude moct do Íránu už nikdy vrátit, tak co?!?Teheránská tabu přinutí k zamyšlení, poučí, pobaví, a v některých ohledech možná i dojmou či eventuálně naštvou. Jenom v závěru se malinko tak nějak motáme v kruhu a řešíme to, co už dávno víme nebo tušíme. Děj tudíž příliš kupředu nepostupuje a stopáž se víceméně jenom uměle natahuje, nicméně pořád se jedná o vyzrálý debut, jaký stojí za zhlédnutí. Pokud jste tak neučinili už na Febiofestu nebo jste nebyli mezi tou stovkou výběrčích v rámci projektu SCOPE100, díky nimž se Teheránská tabu dostávají i do běžné distribuce.
FOTO: Aerofilms
