Kategorie: Speciál
Speciál: O filmu Happy Farmers + rozhovor
Autor: Tomáš Kordík -
Farma vznikla na neúrodné jílovité půdě, ale přesto se daří vypěstovat zeleninu. Trochu to připomíná příběh Cable Hoguea, jenž našel vodu, kde nebyla. Nicméně Happy Farm dále vzkvétá a farmáři a farmářky s ní. Společně s mnichy a mniškami tvoří jednu pospolitou komunitu, což nebývá obvyklé. Vedle poctivého hospodaření bez pomoci chemikálií a nahlédnutí do životů jednotlivých obyvatel Happy Farm tvoří téma filmu také nejrůznější podoby praxe mindfulness (vědomé pozornosti) vycházející z buddhismu a jejich používání při fungování farmy. Film také klade otázku, jestli je život v klášteře opravdový, nebo jde spíše o únik před „realitou“ dnešního světa. Co si může z tohoto nahlédnutí do jiného světa vzít divák, který žije běžným životem? Které z principů, na kterých farma funguje, by mohly být inspirací i pro okolní svět?
Slovo Happy v názvu odkazuje ke skutečnosti, že mnozí teprve na farmě našli štěstí, protože správně podotýkají, že život není o tom do dvaceti chodit do školy, a pak pracovat až do pětašedesáti. Ono soužití s matkou Zemí relativně daleko od továren, smogu a každodenního shonu ve velkých městech taky může mít něco do sebe. Trochu to zřejmě zní jako Cesta do lesa, Vesnice či dokonce Rituál nebo Silent Running, ale Happy Farmers jsou možná ještě o něčem jiném, i když stejně jako vyjmenované tituly také přinutí k užitečnému zamyšlení nad důležitými otázkami. Je to totiž především film poetický, zprostředkující kouzlo jednoho výjimečného místa a jeho obyvatel, o čemž se 26. června od 19:00 v kině Kasárna Karlín můžete sami přesvědčit.
Rozhovor s režisérkou a producentkou Barborou Kinkalovou (na fotce vlevo)
FDb: Jak jste se o farmě dozvěděla?
Barbora Kinkalová: Díky mému strýci, který žije na Novém Zélandě a s celosvětovou komunitou Plum Village je v kontaktu. Věděl, že mám blízký vztah k přírodě a nabídl mi, že mi na farmě zaplatí týdenní program „Ekologie a mindfulness“. Dozvěděla jsem se, že zakladatel kláštera byl velmi aktivní v mírovém hnutí ve Vietnamu v šedesátých letech, za což ho jeho přítel Martin Luther King nominoval na Nobelovu cenu míru. Jeho přístup aktivistické spirituality mě oslovil.
FDb: Kde přesně se v departmentu Dordogne nachází?
Barbora Kinkalová: Poblíž města Bergerac, sousedí s vesničkou Thénac.
FDb: Je něco, co vás na projektu Happy Farm nejvíce zaujalo?
Barbora Kinkalová: Byla jsem okouzlená uvolněnou atmosférou, kterou farma žije, vyváženou kombinací práce a pěstování radosti ze života. V mé profesi filmové produkce je spousta stresu a takové místo působí jako balzám na duši. A pak jsem se rozhodla blíž prozkoumat, co je za tím, jak to celé funguje a zprostředkovat to jako inspiraci i ostatním lidem.
FDb: Víte o fungování podobného projektu i v rámci České republiky, eventuálně dalších evropských zemích?
Barbora Kinkalová: Ve filmu ukazujeme jen mužskou část Happy Farm, ale v rámci kláštera vznikla už také ženská Happy Farm. Ten koncept se šíří i za hranice kláštera. Lidé, kteří Happy Farm navštívili, si zakládají svoje malé komunitní „happy zahrady“ různě po světě. Zrovna minulý týden mi psala jedna Brazilka, že něco podobného tvoří poblíž Rio de Janeira, také nás v crowdfundingu podpořil zakladatel sítě podobných ekofarem v Malajsii, v Německu zakládá Happy Farm Andrea Schluter, která v klášteře pobývala dva roky...
To je jen pár příkladů, ale dozvídám se, že tenhle koncept vědomého přístupu k půdě a pěstování zeleniny se rozmáhá po celém světě, nezávisle na sobě, v různých podobách. Lidé prostě mají potřebu začít fungovat ve spolupráci s přírodou a s pochopením, že jsme její neoddělitelnou součástí.
FDb: Potkala vás během tamního pobytu i nějaká negativní zkušenost?
Barbora Kinkalová: Neřekla bych negativní, ale nepříjemná. Mluví o tom ve filmu jeden z farmářů. Během soustředění na vlastní vnitřní svět se vynoří i spousta protivných věcí, které by normálně zůstaly skryté pod povrchem. Takže to může být někdy taky nepříjemné a navíc všechno člověk vnímá mnohem intenzivněji, potkává se se svými čertíky a učí se s nimi žít. Naštěstí na to mají v klášteře praktické metody, jak těžkosti zvládat, především sdílení ve skupině, která člověku poskytuje velkou podporu. A co bylo tedy opravdu těžké, bylo vstávat každé ráno v pět, tedy ještě za tmy. (úsměv)
FDb: Inspirovala vás Happy Farm k tomu, abyste sama začala stejným způsobem pěstovat vlastní ovoce a zeleninu?
Barbora Kinkalová: Nemám při práci kapacitu mít farmu, ale doufám, že časem založím aspoň nějakou zahradu, sdílenou s přáteli. Zatím trénuju na balkoně, ale i s rajčaty v květináčích se dá zažít spousta věcí! (úsměv)
Barbora Kinkalová: Co se týče kláštera v návštěvní sezóně, kdy je tam i s mnichy a mniškami cca 400-500 lidí. Brzy ráno budíček, meditace a potom nádherná hodinová procházka – meditace v chůzi kolem kopce a farmy, zakončená snídaní. Tuhle část farmáři občas vynechávají, přeci jen jsou fyzicky unavení a potřebují víc odpočinku. Přes den na farmě pracují celkem 6 hodin, po práci se často chodí koupat do jezera, hrají na kytaru (často jsou tam skvělí muzikanti), chodí do kanceláře na Facebook nebo jedou nakupovat.
Krátkodobí návštěvníci kláštera mají program pestrý. Přednášky, výlety, práce, meditace, sdílení ve skupinách, relaxace. A mimo program je nejzajímavější postupné poznávání se a sbližování návštěvníků nejrůznějších kultur. Jsou opravdu z celého světa, z různých náboženství. Potkala jsem dost křesťanů, buddhisty, muslimky.
FDb: Kolik lidí komunitu tvoří?
Barbora Kinkalová: Stálé osazenstvo kláštera tvoří asi 200 mnichů a mnišek, 11 farmářů, z toho 3 koordinátoři a 8 stážistů na rok, a cca 20 dalších laiků, kteří tam žijí dlouhodobě.
FDb: Co byste byla ráda, aby si lidé z vašeho dokumentu odnesli?
Barbora Kinkalová: Inpsiraci a radost? Ještě bych ráda řekla, že co se týče našeho filmového štábu, doufám, že nebudou litovat, že na projektu pracovali za minimum peněz. Měla jsem ty nejlepší spolupracovníky. Byli tam skvělý střihač Michal Reich, který film postavil na nohy, zkušený zvukař Adam Levý, kameraman-kouzelník Honza Šípek a nezdolná a vždy pozitivní parťačka - poradkyně Jana Kožnarová. A spousta a spousta dalších. Všem bych chtěla moc poděkovat, bez nich by nebylo jednoduše vůbec nic.
FDb: Kde jinde kromě premiéry bude možné dokument Happy Farmers zhlédnout?
Barbora Kinkalová: Doufám, že na podzim na festivalech Jihlava 2018, Life Science Film Festival na ČZU, Ekofilm a na online serveru www.dafilms.cz by měl být film zpřístupněn během léta. Pak také na jednotlivých projekcích, které si lidé vyžádají, tj. „film on demand“. Rádi s filmem přijedeme se spolupracovníky Janou Kožnarovou nebo Honzou Šípkem i na besedu. Film je možné si objednat na adrese: [email protected], aktuální informace budou na stránkách produkce.
FDb: Chystáte do budoucna i další filmy s podobným tématem?
Barbora Kinkalová: Aktuálně chystám film s režisérkou Alicí Růžičkovou o malíři Otto Plachtovi, kde bude určitě přítomné téma džungle, interakce člověka s tímto dokonalým řádem chaosu a jeho inspirace pro uměleckou tvorbu. Jestli všechno vyjde, na podzim pojedeme natáčet do Peru. Plánujeme také videa pro ekologickou organizaci o komunitou podporovaném zemědělství a medailonky ekologických farmářů.
Ráda bych jako producentka pomohla vzniknout filmu na téma současné české situace, co se týče vztahu k životnímu prostředí, pěstování a půdě. Hledáme aktuálně farmáře, kteří se rozhodli přejít z konvenčního na ekologické zemědělství, rádi bychom zdokumentovali tento proces v příběhu konkrétního člověka.
Případné tipy posílejte na: [email protected]
INTERNETOVÁ STRÁNKA FILMU
FACEBOOKOVÁ STRÁNKA FILMU
STRÁNKA FILMU NA DOKWEB
UKÁZKY Z HRUBÉHO MATERIÁLU NA YOUTUBE
FOTO: Jonas Czech, Andrea Schluter, Jan Šípek, Jana Hrušková
