Kategorie: Ostatní
Recenze: Traffic - Nadvláda gangů
Autor: Tomáš Kordík -
Scenárista Stephen Gaghan, jenž byl za Traffic – Nadvládu gangů oceněn Oscarem (a minulý 
rok jsme mimochodem v našich kinech mohli vidět jím režírované Zlato), se rozhodnul přetvořit jednu britskou televizní minisérii, aby ze tří různých úhlů pohledu ukázal moc drog. A také závislosti, přičemž tak činí tisíckrát lépe a působivěji, než Darren Aronofsky ve svém přeceňovaném – ne snad přímo kýči, ale určitě bijáku, který dost okatě lační po prestižních oceněních a jmenuje se Requiem za sen. Ve skutečnosti je na něm nejpozoruhodnější skladba Lux Aeterna, byť kupříkladu v tomto traileru účelněji využitá.
Po prestižních oceněních lační také Alejandro González Iñárritu, s jehož Amores Perros sdílí Traffic –Nadvláda gangů v jistém specifickém smyslu také určité podobnosti, tak jako
například s Mostem špionů. Všechny tři filmy mají stopáž přesahující 140 minut a u všech se nelze ubránit dojmu, že kdyby z nich byly některé scény vystřiženy, dohromady by se asi nic nestalo. Eventuálně by nebylo složité z nich udělat přímo krátkometrážní projekty. Steven Spielberg však přesto díky svému umění a nesmírně šikovným spolupracovníkům učinil ze svého skutečnými událostmi se inspirujícího dramatu vynikající podívanou. Jeho jmenovec Soderbergh si počínal přeci jen o něco méně suverénně.
V jednom příběhu půjde o čest, v jednom o rodinu a v jednom o peníze. Nejde však vyloženě o
koncepci typu Pulp Fiction, že bychom sledovali nechronologicky seřazené „historky“, ani o zpracování á la Nejlepší z Brooklynu, kde se hrdinové jednotlivých příběhů setkají teprve ve vyhroceném finále. Ačkoli některé postavy se v Traffic – Nadvládě gangů rovněž objevují ve dvou liniích. Někdy sehrají podstatnější úlohu, někdy se třeba jen minou na stejné ulici. Pořád se tedy jedná o mozaikovou střihovou skladbu, kde společným jmenovatelem všech tří ve stejné době se odehrávajících příběhů zůstávají drogy.
Mexický polda Javier pracuje se svým parťákem v Tijuaně, kde jsou zapleteni do boje dvou
znepřátelených kartelů. Brzy jsme přesvědčeni o tom, že to nebude žádná sranda. Na život v luxusu zvyklá krásná panička Helena Ayalová ze San Diega teprve při manželově zatčení zjišťuje, že za všechen majetek vděčí prodeji narkotik. Rozhodně nechce být chudá, nicméně situaci komplikuje korunní svědek. Soudce z Ohia Robert Wakefield je pověřen odpovědným úřadem, aby tvrdě zasáhnul proti přílivu drog do USA. Sám se tohoto úkolu zhostí s velikým odhodláním. Ale co až zjistí, že jeho náctiletá dcera frčí na kokainu, cracku, heroinu?
Každá linie má odlišnou barevnou paletu, včetně těch, které se odehrávají v rozmezí jen
několika desítek kilometrů. Kupříkladu ta z Tijuany má blízko k dokumentárnosti a v roce 2000 natočený Traffic – Nadvláda gangů chce být aktuální i v tom smyslu, že některé postavy mají reálné předobrazy (jiné zase bohužel dělají školácké chyby, což je poněkud zavádějící) a že pašeráci vskutku využívají nejdůmyslnějších prostředků k tomu, aby dostali svěřené zboží na americký trh. I přes toto silné téma se vlastně kvůli té jisté rozvleklosti a nevychytanému rytmu nepodařilo docílit toho, aby se nějaká scéna vryla opravdu hluboko do paměti. Navíc se tedy nedá tvrdit, že by se jednalo o dokonalou stavbu, kterou by výrazně mohlo podlomit třeba přehození jedné scény.
Na filmu je ale znát, že jde o veliký projekt a že k němu Steven Soderbergh přistoupil
s maximálním zaujetím a odhodláním. Snad proto ten Oscar za režii. Benicio Del Toro si svého nepochybně zasloužil, byť bychom v jeho kariéře našli pozoruhodnější role. Michael Douglas, Don Cheadle jsou velmi precizní. Catherine Zeta-Jones nejenže krásná, nýbrž také výborná herečka, jelikož její postava tu projde zajímavým obloukem, kdy bylo velmi důležité, abychom jí věřili všechno z toho, co dělá. U Eriky Christensen nemůžu pochopit, že jí role Caroline nedopomohla k hvězdné kariéře. A co se obsazení týče, samozřejmě potěší cameo Salmy Hayek.
Traffic – Nadvláda gangů nepochybně stojí za zhlédnutí. Má jasný záměr a myšlenku, ale nepředkládá je až tak působivým a naláhavým způsobem, jak by si zasloužily a zároveň se nevyhýbá některým klišé. Nelze se zbavit dojmu, že toto dílo také někdy vytváří zbytečně složité konstrukce, namísto toho, aby se snažilo být přímočařejší, čímž vlastně nezapře, že vychází z minisérie. Na dané téma už vzniklo několik počinů, z nichž některé byly dokonce podle původního námětu. Troufám si však tvrdit, že ten úplně nejlepší, tj. nepřikrášlený, nekompromisní, na první zhlédnutí pro diváky napříč planetou dokonale srozumitelný, a klidně také autority k ráznějším protiopatřením vybízející, teprve vznikne.
FOTO: cinema.de
rok jsme mimochodem v našich kinech mohli vidět jím režírované Zlato), se rozhodnul přetvořit jednu britskou televizní minisérii, aby ze tří různých úhlů pohledu ukázal moc drog. A také závislosti, přičemž tak činí tisíckrát lépe a působivěji, než Darren Aronofsky ve svém přeceňovaném – ne snad přímo kýči, ale určitě bijáku, který dost okatě lační po prestižních oceněních a jmenuje se Requiem za sen. Ve skutečnosti je na něm nejpozoruhodnější skladba Lux Aeterna, byť kupříkladu v tomto traileru účelněji využitá.Po prestižních oceněních lační také Alejandro González Iñárritu, s jehož Amores Perros sdílí Traffic –Nadvláda gangů v jistém specifickém smyslu také určité podobnosti, tak jako
například s Mostem špionů. Všechny tři filmy mají stopáž přesahující 140 minut a u všech se nelze ubránit dojmu, že kdyby z nich byly některé scény vystřiženy, dohromady by se asi nic nestalo. Eventuálně by nebylo složité z nich udělat přímo krátkometrážní projekty. Steven Spielberg však přesto díky svému umění a nesmírně šikovným spolupracovníkům učinil ze svého skutečnými událostmi se inspirujícího dramatu vynikající podívanou. Jeho jmenovec Soderbergh si počínal přeci jen o něco méně suverénně.V jednom příběhu půjde o čest, v jednom o rodinu a v jednom o peníze. Nejde však vyloženě o
koncepci typu Pulp Fiction, že bychom sledovali nechronologicky seřazené „historky“, ani o zpracování á la Nejlepší z Brooklynu, kde se hrdinové jednotlivých příběhů setkají teprve ve vyhroceném finále. Ačkoli některé postavy se v Traffic – Nadvládě gangů rovněž objevují ve dvou liniích. Někdy sehrají podstatnější úlohu, někdy se třeba jen minou na stejné ulici. Pořád se tedy jedná o mozaikovou střihovou skladbu, kde společným jmenovatelem všech tří ve stejné době se odehrávajících příběhů zůstávají drogy.Mexický polda Javier pracuje se svým parťákem v Tijuaně, kde jsou zapleteni do boje dvou
znepřátelených kartelů. Brzy jsme přesvědčeni o tom, že to nebude žádná sranda. Na život v luxusu zvyklá krásná panička Helena Ayalová ze San Diega teprve při manželově zatčení zjišťuje, že za všechen majetek vděčí prodeji narkotik. Rozhodně nechce být chudá, nicméně situaci komplikuje korunní svědek. Soudce z Ohia Robert Wakefield je pověřen odpovědným úřadem, aby tvrdě zasáhnul proti přílivu drog do USA. Sám se tohoto úkolu zhostí s velikým odhodláním. Ale co až zjistí, že jeho náctiletá dcera frčí na kokainu, cracku, heroinu?Každá linie má odlišnou barevnou paletu, včetně těch, které se odehrávají v rozmezí jen
několika desítek kilometrů. Kupříkladu ta z Tijuany má blízko k dokumentárnosti a v roce 2000 natočený Traffic – Nadvláda gangů chce být aktuální i v tom smyslu, že některé postavy mají reálné předobrazy (jiné zase bohužel dělají školácké chyby, což je poněkud zavádějící) a že pašeráci vskutku využívají nejdůmyslnějších prostředků k tomu, aby dostali svěřené zboží na americký trh. I přes toto silné téma se vlastně kvůli té jisté rozvleklosti a nevychytanému rytmu nepodařilo docílit toho, aby se nějaká scéna vryla opravdu hluboko do paměti. Navíc se tedy nedá tvrdit, že by se jednalo o dokonalou stavbu, kterou by výrazně mohlo podlomit třeba přehození jedné scény.Na filmu je ale znát, že jde o veliký projekt a že k němu Steven Soderbergh přistoupil
s maximálním zaujetím a odhodláním. Snad proto ten Oscar za režii. Benicio Del Toro si svého nepochybně zasloužil, byť bychom v jeho kariéře našli pozoruhodnější role. Michael Douglas, Don Cheadle jsou velmi precizní. Catherine Zeta-Jones nejenže krásná, nýbrž také výborná herečka, jelikož její postava tu projde zajímavým obloukem, kdy bylo velmi důležité, abychom jí věřili všechno z toho, co dělá. U Eriky Christensen nemůžu pochopit, že jí role Caroline nedopomohla k hvězdné kariéře. A co se obsazení týče, samozřejmě potěší cameo Salmy Hayek.Traffic – Nadvláda gangů nepochybně stojí za zhlédnutí. Má jasný záměr a myšlenku, ale nepředkládá je až tak působivým a naláhavým způsobem, jak by si zasloužily a zároveň se nevyhýbá některým klišé. Nelze se zbavit dojmu, že toto dílo také někdy vytváří zbytečně složité konstrukce, namísto toho, aby se snažilo být přímočařejší, čímž vlastně nezapře, že vychází z minisérie. Na dané téma už vzniklo několik počinů, z nichž některé byly dokonce podle původního námětu. Troufám si však tvrdit, že ten úplně nejlepší, tj. nepřikrášlený, nekompromisní, na první zhlédnutí pro diváky napříč planetou dokonale srozumitelný, a klidně také autority k ráznějším protiopatřením vybízející, teprve vznikne.
FOTO: cinema.de
