Kategorie: Speciál
Filmové klenoty: Východ slunce
Autor: Tomáš Kordík -
Však se také tvůrci mohli při historicky prvním udílení Oscarů v roce 1929 radovat hned ze tří 
sošek, a to za Nejlepší film (unikátní a umělecká produkce), nejlepší kameru a Janet Gaynor se stala první oceněnou herečkou, přičemž tehdy byla pravidla nastavena jinak, takže vedle Východu slunce byla vyznamenána i za tituly V sedmém nebi a Anděl ulice. V případě Nejlepší výpravy zůstalo pouze u nominace. Režiséra pohříchu členové Akademie zcela opomenuli! Přitom právě on se evidentně nejvíce zasloužil o to, že tento jeho první americký snímek de facto předběhnul dobu. A to i přesto, že není – na rozdíl od stejně starého Jazzového zpěváka – zvukový, byť měl poprvé vlastní pevný soundtrack.
Zápletka nepředstavuje žádný složitý hlavolam. Prostě mladá žena odjede v době prázdnin na
venkov a oproti původním plánům se zdrží o něco déle. Obyvatelé domu, kde bydlí, ji stějně oddaně posluhují, takže jí nic nechybí. Dokonce si tu našla i známost v podobě statného místního chlápka. Co na tom, že je ženatý a má malé dítě. Jeho žena je taková puťka, zatímco milenka extrovertní samička, která se prostě chce bavit. A tak se rozhodne svého milence pověřit vražedným úkolem. Svou ženu vezme na loďku, která se „náhodou“ otočí a žena se utopí. On se zachrání s pomocí nachystaného rákosu. Pak prodají dům, odstěhují se k ní do města a budou si užívat vášně, dokud jí to neomrzí, což je velmi pravděpodobné.
Režisér Murnau tady v plné parádě ukazuje, resp. potvrzuje (protože už měl za sebou Upíra Nosferatu, Poslední štaci i Fausta), že ve 20. letech minulého století patřil k absolutní
režisérské špičce a svými postupy udával trend a posouval možnosti filmového vyprávění. O všech se nedá napsat, že by je přímo vynalezl, nicméně ve Východu slunce je určitě posunul na vyšší úroveň. Prakticky už od třetí scény musí být všem naprosto jasné, že moc dobře věděl, co dělá a jako ten nejlepší skladatel mistrně dirigoval herce a herečky a všechny své ostatní spolupracovníky, aby se jeho vizi podařilo naplnit. Není divu, že se film v originále jmenuje Sunrise: A Song of Two Humans (Východ slunce: Píseň o dvou lidech).
Často využívá dvojexpozici či dělený obraz, tedy trik, kterého bylo dosaženo maskováním
kameře, kdy se naexponovala jenom část a druhá byla zakryta černou. Zvláštěpak scéna, kdy se během rande objeví nad jezerem záběry z města, patří z tohoto pohledu k těm opravdu nezapomenutelným. Režisér ve větší míře upustil od expresionistických prostředků, ale přesto dokázal zajistit, abychom se dokázali snadno vcítit do rozpoložení postav. Například chlápek si dopředu předehrává, jak manželku shodí do vody, avšak vidíme na něm, že to evidentně nechce udělat, dokud se jako hodný přízrak nezjeví milenka a nezačne ho objímat.
K lepšímu pochopení využívá Murnau flashback, aby naznačil, jak se k sobě dříve chlápek se
svou manželkou měli. Ona je z toho smutná, takže má obrovskou radost, když ji pozve na lodičku a vůbec neřeší, že neumí plavat. Protože se pes – jakoby něco tušil – utrhne ze řetězu, musí se vrátit ke břehu a zase uvázat. Pak najednou uprostřed jezera chlápek přestává veslovat a zlověstný detailní pohled na ženu ukazuje, že situace pro ni nevypadá dobře. A to ještě předtím řekla chůvě, že zřejmě „bude pryč o něco déle“. Jak ironické! Celek nám pak potvrdí, že loďka jest skutečně malá a není kam utéct. Nezbývá než prosit a chlápek na poslední chvíli cukne a odeberou se zpět ke břehu. Naprosto geniální demonstrace toho, jak se vytváří napětí ve filmu!
Plačící manželka uteče pryč a on ji následuje na lokálku, která ty dva odveze na ten
nejskvělejší, nejúžasnější a nejbezvadnější výlet do města! Nejprve však bude zapotřebí mladou a nezkušenou ženu utěšit a přesvědčit ji, že už se to nikdy nebude opakovat. Když nezabere jídlo (výborný moment), snad to spraví květiny a upozornění, že okolí nabízí veliké možnosti. Vždyť ona s velkou pravděpodobností ve městě nikdy předtím nebyla. První kroky povedou na svatbu, kde si během obřadu chlápek teprve uvědomí, co provedl a ona bude pro změnu utěšovat jeho.
Jejich láska se znovu naplno projeví, když procházejí mezi auty a najednou se surrealisticky na
několik sekund přesunou do rozkvetlého ráje. Vůbec neřeší, že řidiči jejich radostný stav nesdílejí. Bylo by hezké pořídit si na památku společné foto, nicméně jediným gestem zjistíme, že to nejdříve bude chtít oholit. Manželku pak bude muset před otrapou bránit vlastním tělem. A protože je dobře vychovaná, při rozloučení na slova „přijďte zas“ pozve portýra někdy k nim domů na venkov. U fotografa dojde na další miloučké radovánky, včetně důmyslného způsobu, jak spravit rozbitou sochu. V zábavním parku se budou na klouzačce vozit prasátka, z nichž jedno se postará o pořádný rozruch, že ani nezbude čas jít tancovat. Ale nevadí. Hlavně, že i při placení dopadne všechno dobře.
Nedozvíme se, jak se muž a žena jmenují, i když na place prý tenkrát všichni používali jména
Ansass a Indre. Podstatné je, že všechny uvedené události přesvědčí o tom, že ti dva tvoří vlastně dokonalý pár. Takže není vůbec obtížné se s nimi identifikovat a sdílet jejich zážitky. On působí jako takový všehoschopný rabiát, což by potvrdil i pán v holičství, avšak ve skutečnosti se jedná o v jádru hodného člověka, který se jenom na chvíli nechal pobláznit tou kočkou z města, nesnese nespravedlnost a dokáže se postarat o sebe i o své blízké. Zato v ní spatřujeme jemnou, citlivou dušičku, jakou je třeba ochraňovat. George O’Brien a Janet Gaynor, kterou uvidíme až v závěru s rozpuštěnými vlasy, byli vskutku nejideálnějším obsazením.
Východ slunce představuje bezvadný mix toho, co by měl obsahovat každý skvělý biják – je působivý napínavý, vtipný, dojemný, emotivní i velkolepý. V závěru se totiž mění v nefalšovaný spektákl, jaké vídáme na plátnech i v současnosti, jelikož dojde na bouřku a během ní klidně může dojít k něčemu, co milenka pochopí jinak než všichni ostatní. Opět zůstáváme v napětí, jestli po tom všem nad jejich venkovskou usedlostí vyjde slunce. F. W. Murnau s obrovským předhledem zvládal věci, se kterými má potíž většina dnešních režisérů. A to si přitom musel vystačit beze slov a zvuků, pouze s mezititulky.
FOTO: cinema.de
sošek, a to za Nejlepší film (unikátní a umělecká produkce), nejlepší kameru a Janet Gaynor se stala první oceněnou herečkou, přičemž tehdy byla pravidla nastavena jinak, takže vedle Východu slunce byla vyznamenána i za tituly V sedmém nebi a Anděl ulice. V případě Nejlepší výpravy zůstalo pouze u nominace. Režiséra pohříchu členové Akademie zcela opomenuli! Přitom právě on se evidentně nejvíce zasloužil o to, že tento jeho první americký snímek de facto předběhnul dobu. A to i přesto, že není – na rozdíl od stejně starého Jazzového zpěváka – zvukový, byť měl poprvé vlastní pevný soundtrack.Zápletka nepředstavuje žádný složitý hlavolam. Prostě mladá žena odjede v době prázdnin na
venkov a oproti původním plánům se zdrží o něco déle. Obyvatelé domu, kde bydlí, ji stějně oddaně posluhují, takže jí nic nechybí. Dokonce si tu našla i známost v podobě statného místního chlápka. Co na tom, že je ženatý a má malé dítě. Jeho žena je taková puťka, zatímco milenka extrovertní samička, která se prostě chce bavit. A tak se rozhodne svého milence pověřit vražedným úkolem. Svou ženu vezme na loďku, která se „náhodou“ otočí a žena se utopí. On se zachrání s pomocí nachystaného rákosu. Pak prodají dům, odstěhují se k ní do města a budou si užívat vášně, dokud jí to neomrzí, což je velmi pravděpodobné.Režisér Murnau tady v plné parádě ukazuje, resp. potvrzuje (protože už měl za sebou Upíra Nosferatu, Poslední štaci i Fausta), že ve 20. letech minulého století patřil k absolutní
režisérské špičce a svými postupy udával trend a posouval možnosti filmového vyprávění. O všech se nedá napsat, že by je přímo vynalezl, nicméně ve Východu slunce je určitě posunul na vyšší úroveň. Prakticky už od třetí scény musí být všem naprosto jasné, že moc dobře věděl, co dělá a jako ten nejlepší skladatel mistrně dirigoval herce a herečky a všechny své ostatní spolupracovníky, aby se jeho vizi podařilo naplnit. Není divu, že se film v originále jmenuje Sunrise: A Song of Two Humans (Východ slunce: Píseň o dvou lidech).Často využívá dvojexpozici či dělený obraz, tedy trik, kterého bylo dosaženo maskováním
kameře, kdy se naexponovala jenom část a druhá byla zakryta černou. Zvláštěpak scéna, kdy se během rande objeví nad jezerem záběry z města, patří z tohoto pohledu k těm opravdu nezapomenutelným. Režisér ve větší míře upustil od expresionistických prostředků, ale přesto dokázal zajistit, abychom se dokázali snadno vcítit do rozpoložení postav. Například chlápek si dopředu předehrává, jak manželku shodí do vody, avšak vidíme na něm, že to evidentně nechce udělat, dokud se jako hodný přízrak nezjeví milenka a nezačne ho objímat.K lepšímu pochopení využívá Murnau flashback, aby naznačil, jak se k sobě dříve chlápek se
svou manželkou měli. Ona je z toho smutná, takže má obrovskou radost, když ji pozve na lodičku a vůbec neřeší, že neumí plavat. Protože se pes – jakoby něco tušil – utrhne ze řetězu, musí se vrátit ke břehu a zase uvázat. Pak najednou uprostřed jezera chlápek přestává veslovat a zlověstný detailní pohled na ženu ukazuje, že situace pro ni nevypadá dobře. A to ještě předtím řekla chůvě, že zřejmě „bude pryč o něco déle“. Jak ironické! Celek nám pak potvrdí, že loďka jest skutečně malá a není kam utéct. Nezbývá než prosit a chlápek na poslední chvíli cukne a odeberou se zpět ke břehu. Naprosto geniální demonstrace toho, jak se vytváří napětí ve filmu!Plačící manželka uteče pryč a on ji následuje na lokálku, která ty dva odveze na ten
nejskvělejší, nejúžasnější a nejbezvadnější výlet do města! Nejprve však bude zapotřebí mladou a nezkušenou ženu utěšit a přesvědčit ji, že už se to nikdy nebude opakovat. Když nezabere jídlo (výborný moment), snad to spraví květiny a upozornění, že okolí nabízí veliké možnosti. Vždyť ona s velkou pravděpodobností ve městě nikdy předtím nebyla. První kroky povedou na svatbu, kde si během obřadu chlápek teprve uvědomí, co provedl a ona bude pro změnu utěšovat jeho.Jejich láska se znovu naplno projeví, když procházejí mezi auty a najednou se surrealisticky na
několik sekund přesunou do rozkvetlého ráje. Vůbec neřeší, že řidiči jejich radostný stav nesdílejí. Bylo by hezké pořídit si na památku společné foto, nicméně jediným gestem zjistíme, že to nejdříve bude chtít oholit. Manželku pak bude muset před otrapou bránit vlastním tělem. A protože je dobře vychovaná, při rozloučení na slova „přijďte zas“ pozve portýra někdy k nim domů na venkov. U fotografa dojde na další miloučké radovánky, včetně důmyslného způsobu, jak spravit rozbitou sochu. V zábavním parku se budou na klouzačce vozit prasátka, z nichž jedno se postará o pořádný rozruch, že ani nezbude čas jít tancovat. Ale nevadí. Hlavně, že i při placení dopadne všechno dobře.Nedozvíme se, jak se muž a žena jmenují, i když na place prý tenkrát všichni používali jména
Ansass a Indre. Podstatné je, že všechny uvedené události přesvědčí o tom, že ti dva tvoří vlastně dokonalý pár. Takže není vůbec obtížné se s nimi identifikovat a sdílet jejich zážitky. On působí jako takový všehoschopný rabiát, což by potvrdil i pán v holičství, avšak ve skutečnosti se jedná o v jádru hodného člověka, který se jenom na chvíli nechal pobláznit tou kočkou z města, nesnese nespravedlnost a dokáže se postarat o sebe i o své blízké. Zato v ní spatřujeme jemnou, citlivou dušičku, jakou je třeba ochraňovat. George O’Brien a Janet Gaynor, kterou uvidíme až v závěru s rozpuštěnými vlasy, byli vskutku nejideálnějším obsazením.Východ slunce představuje bezvadný mix toho, co by měl obsahovat každý skvělý biják – je působivý napínavý, vtipný, dojemný, emotivní i velkolepý. V závěru se totiž mění v nefalšovaný spektákl, jaké vídáme na plátnech i v současnosti, jelikož dojde na bouřku a během ní klidně může dojít k něčemu, co milenka pochopí jinak než všichni ostatní. Opět zůstáváme v napětí, jestli po tom všem nad jejich venkovskou usedlostí vyjde slunce. F. W. Murnau s obrovským předhledem zvládal věci, se kterými má potíž většina dnešních režisérů. A to si přitom musel vystačit beze slov a zvuků, pouze s mezititulky.
FOTO: cinema.de
