Kategorie: Kino
Recenze: Máří Magdaléna
Autor: Tomáš Kordík -
Příběh Máří Magdalény se podle tohoto zpracování tváří být jedním z těch, které jsou 
relevantní i v současnosti. Také ona (slovy Bédy z Kouře): „Chtěla bejt rovnoprávná. Chtěla dělat, co se jí zachce.“ Měla domluvený sňatek, ale místo toho zaslechla kázání, které ji zasáhlo natolik, že se rozhodla pro něco naprosto nevídaného a neslýchaného. Opustila svou rodinu, nechala se pokřtít, a pak s tím mužem, díky němuž mrtví znovu povstali, a se skupinou jeho dalších následovníků, vyrazila do Jeruzaléma. Bohužel ve finále nikoliv za spásou, vykoupením či napravením křivd a veřejných nepořádků, nýbrž za finálním zúčtováním.
K nespravedlnostem dochází snad už od pravěku až do dnešních dnů. Někdy však ani ti
nejznámější bojovníci proti bezpráví nedosáhli za svého života výrazného zlepšení situace. V případě Ježíše Krista je to o dost složitější než u Malcolma X nebo Martina Luthera Kinga, neboť se nedá s jistotou napsat, jestli skutečně existoval. Někteří tvrdí, že ano a že skutečně činil zázraky, jak to uvádí Bible. Jiní jsou přesvědčení, že si reálného Ježíše autoři „Knihy knih“ poněkud idealizovali. A ten zbytek by si stál za názorem, že se jedná o čistě fiktivní postavu.
Na stříbrném plátně jsme mohli Ježíše Krista vidět v několika podobách. V Posledním pokušení
Krista jej Willem Dafoe ztvárnil jako přemýšlivého intelektuála. Ve jménu Krista ho Cliff Curtis představil vskutku jakožto dobrosrdečného nadčlověka. Rodrigo Santoro působil v Ben-Hurovi spíše nepatrně jako vejtaha, ale měl dost malý prostor. Tak jako Claude Heater v originálu, přičemž jeho scény se vryly do paměti, přestože/protože ani neukázal tvář. Zapomenout samozřejmě nelze na Jamese Caviezela, jehož Ježíš Kristus byl vskutku mučedník (a taky trochu smolař).
Teď v podání Joaquina Phoenixe to vypadá, že ten, jehož mnozí považovali za spasitele, byl
možná podvodník/podfukář, co zřejmě frčel na drogách, využíval důvěry a naivity prostých lidí a rozhodně to nebyl kapitalista! Čili blíže než k Siddhárthovi Gautamovi by měl k L. Ronu Hubbardovi. Z filmu navíc není zcela zřejmé, jestli zmrtvýchvstání opravdu proběhlo, nebo šlo pouze o zbožné přání či přímo výmysl Máří Magdalény, aby uchlácholila jeho apoštoly, mezi nimiž nechyběl ani Petr, tady poměrně překvapivě ztvárněný Chiwetelem Ejioforem, což je – jak známo – Afroameričan.
Čekáte-li početné zástupy diváků na Ježíšových kázáních nebo nekonečné řady přihlížejících,
kterak sledují jeho ukřižování, tak budete zklamaní. Režisér Garth Davis, podepsaný pod na Oscara nominovaným Lionem: Dlouhou cestou domů, nabízí komorní, intimní (leč citlivý) styl vyprávění, kdy většinu vidíme v detailních záběrech. Ovšem když už se objeví nějaký velký celek, nepostrádá při tom pomalejším tempu na působivosti. Nabízí se však otázka, nakolik šlo o režisérský záměr a nakolik za to mohl přidělený rozpčet, když biblické počiny v poslední době zase až tolik nevydělávaly (viz kupříkladu Noe).
Máří Magdaléna je v každém případě film, který stojí za zhlédnutí, protože nabízí univerzální a stále aktuální témata k zamyšlení, sugestivní hudbu, a také Rooney Maru, která je coby Máří Magdaléna tak krásná, že není divu, že tuto ženu někteří označovali a označují (snad i v závisti) za prostitutku, jak prozradí závěrečný titulek. Krásná, odvážná, chytrá, laskavá, emancipovaná – v současné době by se v Hollywoodu našla spousta hereček, které by si tuto roli určitě rády zahrály. Nebýt toho přílišného rozjímání a zbytečně komplikovaných dialogů o víře a podobných věcech, mohl být celkový dojem ještě lepší. I když patrně úplně nejlepší by bylo, kdyby film přišel s nějakou alternativní a dosud neviděnou verzí.
FOTO: CinemArt
relevantní i v současnosti. Také ona (slovy Bédy z Kouře): „Chtěla bejt rovnoprávná. Chtěla dělat, co se jí zachce.“ Měla domluvený sňatek, ale místo toho zaslechla kázání, které ji zasáhlo natolik, že se rozhodla pro něco naprosto nevídaného a neslýchaného. Opustila svou rodinu, nechala se pokřtít, a pak s tím mužem, díky němuž mrtví znovu povstali, a se skupinou jeho dalších následovníků, vyrazila do Jeruzaléma. Bohužel ve finále nikoliv za spásou, vykoupením či napravením křivd a veřejných nepořádků, nýbrž za finálním zúčtováním.K nespravedlnostem dochází snad už od pravěku až do dnešních dnů. Někdy však ani ti
nejznámější bojovníci proti bezpráví nedosáhli za svého života výrazného zlepšení situace. V případě Ježíše Krista je to o dost složitější než u Malcolma X nebo Martina Luthera Kinga, neboť se nedá s jistotou napsat, jestli skutečně existoval. Někteří tvrdí, že ano a že skutečně činil zázraky, jak to uvádí Bible. Jiní jsou přesvědčení, že si reálného Ježíše autoři „Knihy knih“ poněkud idealizovali. A ten zbytek by si stál za názorem, že se jedná o čistě fiktivní postavu.Na stříbrném plátně jsme mohli Ježíše Krista vidět v několika podobách. V Posledním pokušení
Krista jej Willem Dafoe ztvárnil jako přemýšlivého intelektuála. Ve jménu Krista ho Cliff Curtis představil vskutku jakožto dobrosrdečného nadčlověka. Rodrigo Santoro působil v Ben-Hurovi spíše nepatrně jako vejtaha, ale měl dost malý prostor. Tak jako Claude Heater v originálu, přičemž jeho scény se vryly do paměti, přestože/protože ani neukázal tvář. Zapomenout samozřejmě nelze na Jamese Caviezela, jehož Ježíš Kristus byl vskutku mučedník (a taky trochu smolař).Teď v podání Joaquina Phoenixe to vypadá, že ten, jehož mnozí považovali za spasitele, byl
možná podvodník/podfukář, co zřejmě frčel na drogách, využíval důvěry a naivity prostých lidí a rozhodně to nebyl kapitalista! Čili blíže než k Siddhárthovi Gautamovi by měl k L. Ronu Hubbardovi. Z filmu navíc není zcela zřejmé, jestli zmrtvýchvstání opravdu proběhlo, nebo šlo pouze o zbožné přání či přímo výmysl Máří Magdalény, aby uchlácholila jeho apoštoly, mezi nimiž nechyběl ani Petr, tady poměrně překvapivě ztvárněný Chiwetelem Ejioforem, což je – jak známo – Afroameričan.Čekáte-li početné zástupy diváků na Ježíšových kázáních nebo nekonečné řady přihlížejících,
kterak sledují jeho ukřižování, tak budete zklamaní. Režisér Garth Davis, podepsaný pod na Oscara nominovaným Lionem: Dlouhou cestou domů, nabízí komorní, intimní (leč citlivý) styl vyprávění, kdy většinu vidíme v detailních záběrech. Ovšem když už se objeví nějaký velký celek, nepostrádá při tom pomalejším tempu na působivosti. Nabízí se však otázka, nakolik šlo o režisérský záměr a nakolik za to mohl přidělený rozpčet, když biblické počiny v poslední době zase až tolik nevydělávaly (viz kupříkladu Noe).Máří Magdaléna je v každém případě film, který stojí za zhlédnutí, protože nabízí univerzální a stále aktuální témata k zamyšlení, sugestivní hudbu, a také Rooney Maru, která je coby Máří Magdaléna tak krásná, že není divu, že tuto ženu někteří označovali a označují (snad i v závisti) za prostitutku, jak prozradí závěrečný titulek. Krásná, odvážná, chytrá, laskavá, emancipovaná – v současné době by se v Hollywoodu našla spousta hereček, které by si tuto roli určitě rády zahrály. Nebýt toho přílišného rozjímání a zbytečně komplikovaných dialogů o víře a podobných věcech, mohl být celkový dojem ještě lepší. I když patrně úplně nejlepší by bylo, kdyby film přišel s nějakou alternativní a dosud neviděnou verzí.
FOTO: CinemArt
