Tentokrát však nepůjde o komiks, ani o sci-fi blockbuster, ani o poeticko-cynicko-černohumorno-surrealisticko-realistické dílo, nýbrž o ryzí komedii, která každoročně v prosinci přiláká k obrazovkám statisíce diváků a divaček.
Cesta do Ameriky vypráví příběh prince Akeema z (fiktivního) afrického státu Zamunda, který si chce žít svůj život po svém a ne tak, jak mu ho nalajnují rodiče
James Earl Jones a
Madge Sinclair. Se svým pobočníkem Semmim se vydají do New Yorku, kde se stanou obyčejnými lidmi, co chodí do práce a řeší běžné věci, jako pravou lásku
Shari Headley nebo restauraci přepadávajícího
Samuela L. Jacksona.
V 80. letech natáčel
Eddie Murphy hodně povedené filmy, přičemž
Cesta do Ameriky podle mě ční na samém vrcholu. Spolu s
Arsenio Hallem si zahráli hned čtyři role, což byl rovněž sofistikovaný žertík. Režisér
John Landis natočil parádní, potěšující komedii, jaké v dnešní době už skoro nevznikají. Naděje spočívají v tom, že původní scénář ke dvojce napsali stejní tvůrci, tedy
David Sheffield a
Barry W. Blaustein, i když jejich práci upravoval
Kenya Barris, jehož tvorba odkazuje spíše ke v současnosti vulgaritám a přehnané nekorektnosti.
Na židli s nápisem „director“ usedne
Jonathan Levine, jemuž tento job zřejmě zajistilo dílko s názvem
Byla to divoká noc. V Hollywoodu by se určitě našli vhodnější a schopnější filmaři, kteří by třeba dokázali napodobit i tu nezapomenutelnou atmosféru filmu
z roku 1988. Kam se asi Akeem s Lisou ve svém vztahu posunuli? Nebo jsou ještě vůbec spolu? Zápletku zatím studio Paramount drží pod pokličkou, nicméně podstatné je, že skoro všichni klíčoví aktéři by se měli vrátit. A také, že soudní spory s chlápkem, co tvrdil, že
Cesta do Ameriky zobrazuje jeho životní příběh, jsou patrně konečně zažehnány. Holt si chtěl z tržeb dosahujícím ke 300 milionům dolarů taky něco ukrojit. A dá se očekávat, že dvojka bude komerčně ještě úspěšnější.
FOTO: cinema.de
