Speciál: O filmu Po strništi bos

Od 17. srpna letošního roku uvidíme ve filmu Po strništi bos věci, které se odehrály před Obecnou školou. Tentokrát se přesuneme do doby Protektorátu Čechy a Morava, kdy se osmiletý Eda Souček („takovej náhradník“) musel s rodiči odstěhovat z Prahy na vesnici k tetě a strejdovi. Tady poznává docela odlišný život a seznamuje se s novými kamarády. Bude se muset naučit, jak nebýt zbabělcem (za války se přece děti nemohly hýčkat a vodit za ručičky) a do toho ještě vyplouvají na povrch rodinná tabu. Po strništi bos má být lyričtější (a možná i trochu drsnější) film o dětství a hrdinství v každém z nás.

 

Znovu se inspiruje osobními zážitky Zdeňka Svěráka (knižní předlohu už jste mnozí asi četli) a zároveň má uzavřít tetralogii čítající ještě filmy Obecná škola, Kolja a Vratné lahve. „Už Obecná škola byla o dětství mého tatínka, Kolja potom o dospělosti a Vratné lahve o jeho stáří. Když ty čtyři filmy dáte za sebe, tak můžete na pozadí osudů jednoho hrdiny pozorovat velkou část naší historie ve dvacátém století,“ dodal režisér Jan Svěrák. Opět před ním stálo několik důležitých rozhodnutí, jelikož očekávání budou zase obrovská.

V první řadě těch spojených se samotným scénářem, jelikož Zdeněk Svěrák jeho autorem není (viz rozhovor). Některé postavy byly sloučeny, jiné přepsány. Pak samozřejmě bylo nutno vybrat lokace. Kopidlno na Jičínsku, kde se malý Zdeněk Svěrák učil běhat po strništi bos, prošlo za ty roky značnou obměnou a iluzi roku 1943 by tam šlo navodit jen velmi, velmi obtížně. Nakonec zvítězily jihočeské Slavonice ležící nedaleko Jindřichova Hradce, a také od nich zhruba deset kilometrů vzdálená obec Nové Sady.

Důležitou složkou každého filmu je také obsazení. Rodiče tentokrát neztvárňují Zdeněk Svěrák a Libuše Šafránková, nýbrž Ondřej Vetchý (v Obecné škole mající menší roličku) a Tereza Voříšková. Takovéto změny v rámci jednoho univerza nejsou neobvyklé (viz namátkou pro představu Evelyn O’Connell ve filmech Mumie a Mumie: Hrob dračího císaře, Rhody v prvním Iron Manovi a dalších Marvelovkách, Danny Trejo v Desperadu/Tenkrát v Mexiku), nicméně diváci je nevidí zrovna rádi. V některých případech jsou ale zkrátka zřejmě doopravdy nevyhnutelné.

Dále Jan Tříska byl minule (resp. bude příště) legendární učitel Igor Hnízdo, teď se z něj stal dědeček hlavního hrdiny. Edova strýce ztvárňuje Hynek Čermák a tetu Petra Špalková. Ve výrazné roli pána, jemuž se říká Vlk, se představí Oldřich Kaiser. Zdeněk Svěrák se protentokrát stane ředitelem školy. Nikoli kupříkladu vypravěčem, avšak jeho hlas můžeme slyšet v druhém traileru. „Chtěl jsem, aby se do traileru dostal pocit, jaký jsem měl při čtení tátovy předmluvy ke knížce Po strništi bos. Popisuje v ní, jak se jako starý muž pokouší vzpomínat na dětství. Je to upřímné, prosté a nesmírně dojemné. Takovou emocí bych rád, aby dýchal i náš film. A trailer je jeho předmluvou,“ doplňuje Jan Svěrák.

Hledání představitele hlavní postavy, která se tedy později stane Václavem Jakoubkem, nebylo snadnou záležitostí. To samé platí i pro jeho kamarády – Otu, Satíka, Vlastíka, Prcka a Škalouda. Režisér se dětí, které přišly na casting, nechtěl vyptávat na takové ty běžné otázky, jako „do které chodíš třídy“ nebo „už máš nějaké herecké zkušnosti“. Místo toho po každém chtěl, aby řekl nějaký vtip. Nejvíce ho zaujal Alois Gréc, jenž ve filmu nosí na hlavě tzv. kříž (údajně obdoba dnešního gelu na vlasy), a první ukázky naznačují, že to byla správná volba.

 

 

S dětmi to však na natáčení nebývá snadné. V případě Po strništi bos také nejprve stále koukali do kamery, takže bylo třeba použít metody, kterou v případě Andreje „Kolji“ Chalimona uplatňoval ukrajinský herecký učitel Nikola Hejko. Spočívá v tom, že se před dítětem pohybuje špička deštníku a on/ona se na ni nesmí podívat. Problém byl i se zapamatováním textu, zvláště pak v případě jednoho z chlapců z Edovy nové party. Ostatní mu často nenápadně napovídali, přičemž jeden takový záběr prý trochu nedopatřením zůstal i ve finálním sestřihu. Komparzních roliček se ujali sami slavoničtí obyvatelé. Kupříkladu měli vítat vojáky Rudé armády. „Prosím vás, teď přijedou Rusové. Představte si, že jste na ně šest let zoufale čekali. Zapomeňte na všechno, co nám později provedli, a vítejte je až k slzám,“ vyprávěl s úsměvem Zdeněk Svěrák. „A uvidíte, jak to ti civilní neherci úžasně provedli,“ přidal uznale.

Hudbu k Po strništi bos bude mít na svědomí Michal Novinski, jenž vytvořil pro Tři bratry nové aranžmá skladeb Jaroslava Uhlíře. Postprodukce však probíhala i v Německu a v Dánsku, přičemž v této zemi si oblíbili i zmíněnou pohádku z roku 2014 a přezpívali si ji do svojí řeči. Rovněž nový svěrákovský titul s největší pravděpodobností poběží v kinech v obou uvedených státech. O zahraniční aktivity se v současné době už stará dlouholetý spolupracovník a producent Eric Abraham (který pomohl tenkrát zviditelnit Kolju), takže Po strništi bos bude jistě k vidění i na festivalech. Na tom v Karlových Varech však nikoli, prý aby za ten měsíc a půl do premiéry nezestárnul.

 

Bude to bezpochyby česká filmová událost roku. Teoreticky by jí mohla konkurovat akorát Milada, vzhledem k ambicím pramenícím z obsazení Ayelet Zurer. Nicméně jemný svěrákovský humor je nezaměnitelný, stejně jako schopnost upřímně dojímat. Navíc se jedná o dost možná poslední spolupráci otce Zdeňka a syna Jana. První jmenovaný prozradil, že žádný dosud nerealizovaný scénář doma už nemá a nemá ani téma pro případný další. Tak že by Po strništi bos byl tím filmem, který přinese Svěrákovým druhého Oscara a splní tak to, co režisér naznačil tenkrát při své děkovné řeči? Uvidíme v srpnu …

 
FDb: Co vás přesvědčilo o tom, že by Ondřej Vetchý a Tereza Voříšková mohli být ideální manželský pár?
Jan Svěrák: Já ty filmy obsazuju podle pravidla, že režisér vytváří za rámem plátna nový svět, který kolonizuje svými lidmi. Takže potřebujete najít někoho z rodiny nebo někoho, koho byste chtěl mít v rodině, nebo někoho, kdo je vám podobný. Ondru Vetchýho máme jako rodinného kamaráda nebo talismana, takže ten by se tam hodil. A Tereza Voříšková je tak hezká, že tu bych chtěl mít v rodině jakýmkoliv způsobem.

FDb: Nakolik se film liší od knihy?
Jan Svěrák: Ta knížka jsou lyrické vzpomínky rozdělené do kratičkých kapitolek a jsou to takové korálky navlečené na šňůrce. Ale ve filmu tohle nestačí. Tam potřebujete mít dramatický oblouk, abyste pořád byli zvědaví, co bude dál. Aby byly rozjeté epizody, a vy jste si udělali nějaká očekávání a my jsme vás jako autoři překvapovali, že to třeba bude jinak. Pořád budete chtít otáčet ty stránky. A to jsme se snažili z těch korálků udělat. Každý z těch korálků roztáhnout, aby vznikly takové došky, které se budou překrývat. Takže je to stejné a je to jiné.

FDb: Na Po strništi bos si musíme ještě dva měsíce počkat, ale všichni známe a máme rádi Obecnou školu. Jaký myslíte, že by byl film o vašem dětství?
Jan Svěrák: (úsměv) No, já dost těch svých dětských vzpomínek vlastně do filmů cpu, protože musím těm malým dětským hercům říkat, co mají dělat. A tak se snažím vzpomínat na to, co jsem dělal nebo co bych dělal v podobné situaci já. Ale jinak moje dětství je na sídlišti Spořilov. Je to o ježdění na kole kolem baráku, o házení kamenů a rozbíjení hlav těma kamerama, a o střílení prakem. A v lednu mečování s větvemi od vyhozených vánočních stromečků. Takže našly by se nějaké věci.

FOTO: BIOGRAF JAN SVĚRÁK