Recenze: Týpci a zbraně

 

Před deseti rokama byl David Packouz obyčejný masér z Miami Beach. Zároveň se snažil prodávat parádní oblečení po domovech důchodců. Ale prostě se mu nedařilo. Dokud po letech nepotkal někdejšího nejlepšího kámoše Efraima Diveroliho. Ten se nyní účastní policejních aukcí, kde získává zbraně, které pak prodává zájemcům. A co s nimi dělají zájemci, to ho vůbec neinteresuje. Jenže administrativa prezidenta Bushe umožňuje ještě lákavější věc – federální zakázky už nejsou záležitostí pouze obřích konglomerátů, ale o jejich realizaci se můžou ucházet i menší, mnohdy neprověřené firmy. Jako třeba právě AEY, kde byl vedle Efraima a Davida třetím, i když nikoliv zcela rovnocenným, společníkem jistý majitel několika miamských čistíren Ralph Slutsky.

A tak se stane, že najednou můžou dodávat zbraně americké armádě a vlastně nejen jí. Pro velké peníze jsou schopní se klidně pustit do riskantních akcí. Viz kupříkladu noční pozemní převoz zbraní z Jordánska do Iráku za pomoci průvodce, jehož zrovna potkali. A když získají kšeft za 300 milionů dolarů, který později vejde ve známost jako „Afghánská zakázka“, pomůže jim ho na jakémsi meetingu v Las Vegas, který připomíná Comic-Con se zbraněmi, realizovat Henry Girard – dealer, který údajně dodal Američanům provaz, na kterém byl oběšen Saddám Hussajn. A zahrávat si s takovými lidmi, které jsou navíc vedení na seznamu terroristů, to už se tuplem nemusí vyplatit. A cesty do zemí, jako je Albánie, taky ne.

Tady se odehrají další téměř neuvěřitelné věci, ale vlastně až v době, kdy už jsme měli možnost Davida a Efraima poměrně dobře poznat. Takže i když se uchýlí k velikému podvodu, nemělo by to být až takové překvapení. Sice porušují zákon, což patrně z velké části pramení z obdivu k Tonymu Montanovi, který také (podobně jako chlapci z Potu a krve) působil tady na Floridě, ale svým způsobem vlastně zasluhují uznání za to, že se s takovým odhodláním pustili do nemožného a šli si za svým i přes takové překážky. Navíc v tak mladém věku. Prostě se rozhodli, že budou bohatí, a tak zvedli zadek a šli něco dělat.

Už jenom tím si jistě získají sympatie diváků, protože takovéto postavy prostě táhnou. Ti dva kamarádi a společníci mají navíc každý docela jinou povahu. Efraim si klidně zaplatí prostitutku, zatímco David má trvalý vztah s přítelkyní Iz, který si chce udržet, a tak jí pro její dobro občas zalže. Efraim chce prachy, protože je to cool, zatímco David chce hlavně zabezpečit svou přítelkyni a dceru. Efraim je chamtivý a – jakoby po vzoru Zakladatele – považuje za jediný úspěšný obchod ten, ve kterém protistranu „vodrbe“, zatímco David je přeci jen čestnější a drží slovo. Efraim se jako chameleon mění v to, co vidí, že si přejí ostatní (pro vzájemnou důvěru to není nejlepší, že?), zatímco David zůstává sám sebou.

Nutno dodat, že charaktery postav byly pro potřeby filmu upraveny – kupříkladu Iz je celá smyšlená, a některé události taky proběhly jinak, údajně méně dramaticky. Tady nelze nezmínit jednu scénu, která z hlediska napětí ční nade všemi. Při cestě z Ammánu do Bagdádu se Efraim, David a jejich průvodce s všeříkající přezdívkou Marlboro zastaví u benzínky, kde taky přespí. Ráno si jde první jmenovaný odskočit, druhý zůstane v autě a třetí jde nabrat benzín. Druhého sleduje za úplného ticha kamera a my jenom čekáme, co se semele. Poměrně snadno se to napíše, ale natočit to takhle precizně, to je opravdu kumšt.

Film přitom režíroval Todd Phillips, zodpovědný za Pařbu ve Vegas, Pařbu v Bangkoku a Pařbu na třetí. Ovšem i další známé i neznámé (ale přesto minimálně podle námětu pozoruhodné) tituly, přičemž Týpci a zbraně naznačují, že na těch svých sprostých komediích do jisté míry mrhá talentem (ačkoliv ani tady nechybí černý humor, ovšem nepřekračující hranice), místo toho, aby se pokusil zadaptovat příběh hodný klidně až oscarových ambicí. Kromě toho, že evidentně s přehledem zvládá technické aspekty (ačkoliv se nabízí otázka, nakolik opisuje od jiných režisérů), umí i výborně vést herce a vůbec ví, jak si vybrat ty správné spolupracovníky.

V Týpkách a zbraních, jejichž originální název zní War Dogs, což je označení pro ty, kteří vydělávají na válce, aniž by se kdy ocitli v blízkosti místa, kde probíhá, nebo dokonce přímo na bojišti (viz také Obchodník se smrtí), ztvárňují ty nejhlavnější role Jonah Hill a Miles Teller. První dokonce očividně ještě o něco přibral a touto úlohou vlastně nechává vzpomenout na tu, kterou ztvárnil ve Vlkovi z Wall Street. Druhému jmenovanému rozhodně nechybí talent a jeho postava, která o zbraních na začátku taky nic neví (asi jako většina diváků a divaček), bude tedy rozhodně sympatičtější. Ana de Armas (Nebezpečné pokušení) hraje v podstatě takovou tu, řeklo by se, hodně typicky ženskou roli, jaké jsou k dispozici pomalu v každém druhém hollywoodském bijáku. Nechybí tu taky Bradley Cooper, jehož výstupy ovšem téměř nemají chybu.

Ještě by bylo dobré se zmínit o tom, že Týpci a zbraně jsou, podobně jako Bony a klid 2, rozděleny do jakýchsi kapitol s názvy tak úžasnými, že je musím vypsat: „Prachy se vydělávají mezi řádky.“, „Odkdy někomu pomáhá říkat pravdu?“, „Bůh žehnej Americe Dicka Cheneyho.“, „Tohle už nejsou drobky, ale celý koláč.“, „Máme fakt vážný problém (serious fucking problem).“, „To asi není legální.“ a „Kdybych chtěl, abys byl mrtvý, už bys byl mrtvý.“. Název přitom pokaždé v rámci dialogu někdo pronese a nutno podotknout, že tohle členění filmu určitě pomohlo.

Týpci a zbraně jsou totiž napěchovaní obrovským množstvím informací, přičemž občas se stane, že i zdánlivá maličkost posune děj výrazně kupředu. Film navíc rychle uhání fakticky ve velkém tempu a ony kapitoly pomáhají lépe udržet všechno pohromadě, aby to nepůsobilo přeplácaně. Scénář je výborný a vlastně se není, čemu divit, když se na něm podílel vedle Phillipse a Stephena China také Jason Smilović, podepsaný pod Nabít a zabít, což je ze scenáristicko-dramaturgického hlediska neprůstřelná stavba. Jediný úroblém Týpků a zbraní spočívá v tom, že se až příliš soustředí na ty postavy, tudíž poněkud zapadne stupidita toho od administrativy nastaveného systému. S tím, co zmiňuju v minulé větě, to nesouvisí, ale kromě Obchodníka se smrtí Týpci a zbraně připomenuli i Prostředníky. Akorát ti se nezabývají zbraněmi, nýbrž pornografií. A i když se mi svým celkovým konceptem líbili o něco více, dostanou stejné hodnocení obě podívané.

FOTO: Warner Bros.