Film Europe
Kategorie: Kino
Recenze: Sámská krev
Autor: Tomáš Kordík -
Takhlenc, děj tohoto filmu by se dal úplně v pohodě shrnout do jedné krátké věty. Ale ať lépe 
pochopíte, co je hlavní hrdinka zač, trochu to rozepíšu. Sámská krev je orámována scénou, ve které se Elle-Marja zúčastní funusu. Následně začne vzpomínat, jaké to bylo předtím, než nadobro opustila Sámovu říši. Respektive tedy území, kde žijí Sámové (Laponci), protože tak stará zase není. Nicméně pojďme zpět do tehdejšího Švédska (bavíme se o 30. letech minulého století). Spolu se svou matkou a sestrou se věnují především chovu sobů. Sobi jsou fajn. Ale Elle-Marja by raději studovala, jenže kvůli jejímu původu jí učitelka (Hanna Alström, švédská princezna z Kingsmana) nemůže dát doporučení. I když je dobrou žákyní, co poctivě – tak jako ostatní – chodí do separované školy ve stejnokroji.
Cítí, že se svým životem chce naložit jinak. Pro útěk se definitivně rozhodne poté, co se
v přestrojení vydá na zábavu, kde potká mladého Švéda z dobré rodiny, který jen tak mezi řečí zmíní, že klidně může někdy přijet přebydlet. Přitom to nevypadá, že by o ní měl nějaký hlubší zájem. Prostě ji chce jen svést a vyspat se s ní. Když Elle-Marja, nyní vystupující pod jménem Christina, zavítá do civilizované švédské společnosti daného období, rozhodně nepůsobí dojmem Alenky v Říši divů, ani Dorotky v zemi Oz, ani Godefroye udatného a jeho sluhy Jacquouillea v Návštěvnících.
Nabízejí se tedy dvě možnosti – buď už do civilizované švédské společnosti daného období
někdy předtím zavítala, nebo to debutující představitelka hlavní role Lene Cecilia Sparrok prostě nezahrála přesvědčivě, protože debutující režisérka Amanda Kernell pořádně nevěděla, jak ji vést. Jinak se však rozhodně nedá tvrdit, že by svou režijní prvotinu nezvládla. Sámská krev je po řemeslné stránce hodně solidně natočená a velikosti záběrů téměř vždycky odpovídají tomu, co by bylo ideální, abychom v daný moment přečetli. S tím mají občas problém i hollywoodské bijáky.
Potíž je v tom, že civilizovanou společnost si dokážeme představit prakticky v jakémkoliv
období a gymnastiku už jsme taky viděli nesčetněkrát. Zato o Laponcích se toho ze Sámské krve mnoho nedozvíme. Kromě toho, že chovají soby a jojkují. Film je (tedy s výjimkou „osvícené“ Elle-Marji) během té retrospektivy ukazuje skoro tak, jako by po kdovíkolika staletích vylezli z jeskyně nebo z hloubi deštného pralesa. Přitom mají své účinné kejkle, čáry a kouzla, takže rozhodně nejsou nijak zaostalí a na svůj původ jsou jistě hrdí, i když to v některých dobách měli zkrátka těžší. Ale na rozdíl od černochů v USA či Jihoafrické republice ještě v nedávné minulosti, vesměs nežili s bílými v jednom městě bok po boku.
Sámská krev je pěkný film, který si udržuje i díky pomalejšímu tempu pěknou atmosféru, avšak buď tuhle část švédské historie nezobrazuje věrohodně, nebo doopravdy nebyla až tak krutá, jak praví distribuční materiály. Nic drsného ve stylu Kultu hákového kříže nebo Černobílého světa tedy rozhodně nečekejte. Zároveň zamrzí, že i nejpamátnější scéna se odehraje ve městě v domě a ne někde v lese nebo na kopci v nedotčené přírodě. Švédské filmy v českých kinech nejsou neobvyklým jevem (vzpomeňme třeba na skvělou Call Girl). Tenhle byl navíc uveden i na festivalu v Benátkách. Přestože má své mouchy, nedivil bych se, kdyby byl za jiných okolností nominován za tuto skandinávskou zemi na Oscara. Nicméně Muž jménem Ove je zkrátka podle všeho a všech o něco kvalitnější.
FOTO: Film Europe
pochopíte, co je hlavní hrdinka zač, trochu to rozepíšu. Sámská krev je orámována scénou, ve které se Elle-Marja zúčastní funusu. Následně začne vzpomínat, jaké to bylo předtím, než nadobro opustila Sámovu říši. Respektive tedy území, kde žijí Sámové (Laponci), protože tak stará zase není. Nicméně pojďme zpět do tehdejšího Švédska (bavíme se o 30. letech minulého století). Spolu se svou matkou a sestrou se věnují především chovu sobů. Sobi jsou fajn. Ale Elle-Marja by raději studovala, jenže kvůli jejímu původu jí učitelka (Hanna Alström, švédská princezna z Kingsmana) nemůže dát doporučení. I když je dobrou žákyní, co poctivě – tak jako ostatní – chodí do separované školy ve stejnokroji.Cítí, že se svým životem chce naložit jinak. Pro útěk se definitivně rozhodne poté, co se
v přestrojení vydá na zábavu, kde potká mladého Švéda z dobré rodiny, který jen tak mezi řečí zmíní, že klidně může někdy přijet přebydlet. Přitom to nevypadá, že by o ní měl nějaký hlubší zájem. Prostě ji chce jen svést a vyspat se s ní. Když Elle-Marja, nyní vystupující pod jménem Christina, zavítá do civilizované švédské společnosti daného období, rozhodně nepůsobí dojmem Alenky v Říši divů, ani Dorotky v zemi Oz, ani Godefroye udatného a jeho sluhy Jacquouillea v Návštěvnících.Nabízejí se tedy dvě možnosti – buď už do civilizované švédské společnosti daného období
někdy předtím zavítala, nebo to debutující představitelka hlavní role Lene Cecilia Sparrok prostě nezahrála přesvědčivě, protože debutující režisérka Amanda Kernell pořádně nevěděla, jak ji vést. Jinak se však rozhodně nedá tvrdit, že by svou režijní prvotinu nezvládla. Sámská krev je po řemeslné stránce hodně solidně natočená a velikosti záběrů téměř vždycky odpovídají tomu, co by bylo ideální, abychom v daný moment přečetli. S tím mají občas problém i hollywoodské bijáky.Potíž je v tom, že civilizovanou společnost si dokážeme představit prakticky v jakémkoliv
období a gymnastiku už jsme taky viděli nesčetněkrát. Zato o Laponcích se toho ze Sámské krve mnoho nedozvíme. Kromě toho, že chovají soby a jojkují. Film je (tedy s výjimkou „osvícené“ Elle-Marji) během té retrospektivy ukazuje skoro tak, jako by po kdovíkolika staletích vylezli z jeskyně nebo z hloubi deštného pralesa. Přitom mají své účinné kejkle, čáry a kouzla, takže rozhodně nejsou nijak zaostalí a na svůj původ jsou jistě hrdí, i když to v některých dobách měli zkrátka těžší. Ale na rozdíl od černochů v USA či Jihoafrické republice ještě v nedávné minulosti, vesměs nežili s bílými v jednom městě bok po boku.Sámská krev je pěkný film, který si udržuje i díky pomalejšímu tempu pěknou atmosféru, avšak buď tuhle část švédské historie nezobrazuje věrohodně, nebo doopravdy nebyla až tak krutá, jak praví distribuční materiály. Nic drsného ve stylu Kultu hákového kříže nebo Černobílého světa tedy rozhodně nečekejte. Zároveň zamrzí, že i nejpamátnější scéna se odehraje ve městě v domě a ne někde v lese nebo na kopci v nedotčené přírodě. Švédské filmy v českých kinech nejsou neobvyklým jevem (vzpomeňme třeba na skvělou Call Girl). Tenhle byl navíc uveden i na festivalu v Benátkách. Přestože má své mouchy, nedivil bych se, kdyby byl za jiných okolností nominován za tuto skandinávskou zemi na Oscara. Nicméně Muž jménem Ove je zkrátka podle všeho a všech o něco kvalitnější.
FOTO: Film Europe
