Přeskočit na obsah
Náhledový obrázek článku

Kategorie: Speciál

Rozhovor: Bohdan Tůma

Autor: administrator -

Carmana dabujete celých 19. sérií a teď se k nim přidává jubilejní 20. Je nějaká postava, kterou byste daboval stejně dlouho? V úvahu připadá asi Semir Gerkhan ze seriálu Kobra 11…
Přesně tak, Kobra 11 a South Park, tam ta dlouhověkost je. Oba seriály vlastně fungují stejně, co rok to jedna série. Takže je to podobný.

Co vy a Cartman? Jaký spolu máte vztah?
Je to kreslená postavička a zároveň fenomén toho seriálu. South Park sice táhnou 3 hlavní postavičky, ale nejvíc z toho kouká ten Cartman. To je nositel všech nebo téměř všech zápletek, hlavně zla, sprosťáren, všech negativních nápadů a myšlenek. Prostě ve všem špatném v celém tom seriálu má prsty Cartman. Takže co k tomu říct? Jestli se mi dabuje dobře? Ano. Dělá se mi dobře, protože záporné postavy se vždycky dělají líp než ty kladné. To vám řekne každý dabér. Takový ty zlý, záporný, negativní, co mají negativní konstrukce, protože je tam větší prostor, než u těch pravdomluvných dobráků… To byl třeba Brandon Walsch (hlavní postava seriálu Beverly Hills 90210), tam se vlastně nedalo nic moc vymýšlet.

Jak se na dabing připravujete, mluví Carman v něčem jinak ostatní postavy? Používá nějaké specifické zvuky?
Tohle asi neumím moc dobře určit.  Já jsem profesionál, který se musí popasovat s každou rolí a je jedno jestli se mi dabuje špatně nebo dobře. A Cartman je jednou z nich.

Žádná hlasová příprava neprobíhá?
Tak ráno vstanu, vyčistím si zuby, to je taková moje příprava.

A příprava hlasivek?
Když mám nějakou hlasovou indispozici, tak dabing v tu dobu není možný, protože ten hlas je dost specifický. Já ho dělám podle originálu, možná o malinko nepříjemnější, než jak zní Cartman v originálu. Ale takhle jsem to prostě kdysi dávno nasadil, takže ho takhle pořád držím nebo se o to alespoň snažím.
Dřív, když jsme třeba těch dílů dělali hodně, třeba řekněme 10 najednou, tak jsem druhý den musel navštívit fonétrickou kliniku, abych dostal obstřik na hlasivky. Protože ty hlasivky byly unavený. Ono opravdu dělat několik hodin Cartmana je to dost náročný.

Takže vy vlastně přijdete do studia, tady Vám předají text a to je celá příprava?
Ano, ale já si repliky většinou čtu těsně před střihem, před natočením, protože to vám to nejvíc zůstane v hlavě. Přečtu si třeba repliku kolegy přede mnou nebo za mnou, abych věděl, jak na tu situaci reagovat, kam dát důraz, co je v té replice důležité, co méně důležité, co je taková ta omáčka a vata a co je nosný, pro ten díl nebo děj.

V osobním životě South Park sledujete?
Musím říct, že ho začala sledovat moje desetiletá dcera, i když si teda nemyslím, že to je zrovna pro ni.

Jako rodič asi nejste zrovna moc nadšený…
Vůbec nejsem rád. Ale moji kamarádi, kteří jsou třeba stejně staří jako já, na tom seriálu vyrůstali, a musím říct, že ti jsou z toho přímo nadšení. Ono to teda pro nás jako pro Čechy občas trochu chybí kontext, protože v seriálu jsou i lidi a reálné postavy z Ameriky a my tady občas moc nevíme, proč to tak je a proč se třeba zrovna obouvají do určité zpěvačky. Prostě neznáme tolik ty souvislosti.

Kromě Cartmana a Semira, je nějaká další postava, která je s vámi spojená?
Tak z těch kreslených třeba poručík Wiggum ze Simpsonových. A z těch reálných třeba Jim Carrey. Řekl bych, že skoro 90 procent filmů s ním, které byly u nás, jsem namluvil já. Potom třeba Owen Wilson nebo Denzel Washington.

A dá se některá z těchto postav srovnávat s Cartmanem?
Ne, opravdu ne, Cartman je takový fenomén. Možná trošku ten Wiggum se Simpsonů, tam to sice není stejný ale třeba podobný. Tam taky naráží na věci, co se v Americe odehrávají. Stejně fungují třeba Griffinovi. Tam jsem teda jen zaskakoval za Petra Rychlého asi jednu nebo dvě série, protože on zrovna nemohl. Ale to byl jen záskok, Petr samozřejmě to dělá líp. Americký táta je taky trochu podobný – tam mluvím teda jen postavičky kolem, žádnou hlavní roli.

Je nějaká hláška z dabingu, kterou jste od svých postav převzal do osobního života?
Nenene, nic takového. Tohle je práce a to já striktně odděluju od soukromého života, tahat si práci domů. Je to hlavně náročná práce po psychické stránce, na postřeh, čtení, artikulaci, takový ten pravdivý projev, aby to bylo uvěřitelný.

Myslíte si, že práce dabéra je těžší než práce herce?
Když máte hereckou roli a máte jí vytvořit, tak jí vytvoříte po konzultaci s dramaturgem, s režisérem a každý vám k tomu něco řekne, vy do toho přinesete něco a vzniká to vlastně z vás. Kdežto my vlastně děláme hlasový plagiát. My musíme být stejní, my si tam nemůžeme vymýšlet a nemůžeme si tam de facto přidat nic navíc, takže my vlastně děláme do češtiny kopii toho, co je na té obrazovce.

Takže se to vlastně nedá moc srovnávat. V dabingu je část herectví, imitace, můžete tam přinést slovo, kterému nerozumíte a říct, hele bylo by lepší říct to takhle, čeština má pro to jiný výraz.  Samozřejmě po konzultaci s režisérem a zvukařem. Osobně si myslím, že to vlastně kopie, něco kopírujete a dáváte tomu český rozměr.