Film Europe
Kategorie: Kino
Recenze: Snowden
Autor: Tomáš Kordík -
Co si tak vybavuju, občana Edwarda Snowdena před třema rokama – poté, co prozradil 
britskému listu The Guardian tajné informace o nekalých sledovacích praktikách NSA (National Security Agency), vykreslovala média spíše jako záporáka, co vykecal něco, co mělo veřejnosti zůstat utajeno. I proto, že předtím pracoval pro CIA, byl považován za zrádce. Ale on přitom, jistě nejen dle mého, prokázal současnému světu velkou službu, když upozornil na fízlování vlivné agentury, o němž neměl ponětí ani samotný Kongres.
Ve filmu v podstatě projdeme nějakých třináct roků Snowdenova života. Tedy do současnosti,
kdy titulek zmíní, kde se právě nachází. Uvidíme výcvik, výcvikový test CIA, který zvládnul v rekordně rychlém čase, budeme seznámeni s programy Epic Shelter, XKeyscore a dalšími později zneužitými programy a systémy, které umožní sledovat v podstatě kohokoliv, jak si to nějaký týpek z nějaké agentury zamane. Budeme svědky extrémních zásahů do soukromí běžných lidí, což je něco, co by se bez odůvodněného soudního příkazu v neseverokorejském světě prostě dít nemělo!
Jubilejní dvacátý celovečerák v režii Olivera Stonea se soustředí na věci, o kterých by se za
normálních okolností asi mnohem lépe četlo, než se na ně přímo dívalo. Jenže Oliver Stone je prostě vynikající vypravěč a nesmírně zručný filmař. Snowdena servíruje nelineárně, a přesto maximálně přehledně. Kamera se hodně soustředí na obsah, ale stejně se tu najde hromada vizuálně skvostných záběrů. Pochopitelně dojde i na skutečné archivní záběry, avšak celkově vzato není tento počin takříkajíc vyloženě „stoneovsky provokativní.“
Ve většině svých minulých filmů se tento tvůrce zabýval tématy, která jeho samotného
iritovala. Skoro by se dalo napsat, že natáčel více pro sebe, než pro diváky a divačky. Tentokrát kritizuje spíše nepřímo, pouze americké vládě v podstatě pohrozil, aby se nic podobného neopakovalo, jelikož celá věc už snad byla vyřešena. Obecenstvu ale předkládá ucelený obraz o celé této kauze a činí tak způsobem, který dokáže opravdu hodně zasáhnout. Zkrátka k danému tématu zvolil de facto ten úplně nejlepší přístup. Oko dravce tedy nikdy nebyla čirá fikce.
Možná trochu škoda, že v některých momentech trochu sklouzává k čistě filmové dramatizaci.
Například ve scéně, kdy titulní postava pronáší SD kartu s tajnými daty a dokumenty ze svého pracoviště, přičemž ji ukryla do své Rubikovy kostky. V této souvislosti se mi vybavilo Argo (Fuck Yourself), kdy zaměstnanci amerického velvyslanectví opouštějí Írán. Na rozdíl od díla Bena Afflecka, Snowden něco takového ani nepotřeboval, protože dění na plátně je poutavé po celou dobu, kdežto v tomto snímku z roku 2012 byla právě tahle pasáž na letišti jedinou fakticky poutavou. Nicméně střihová skladba jest pokaždé vynikající, takže vlastně ani nevadí, že v obou případech už předem víme, jak to dopadne.
Režisér a spoluscenárista v jedné osobě (scénář psal s Kieranem Fitzgeraldem, podepsaným
také pod famózní Silou života) občas přichází s nečekanými a na první pohled možná surrealistickými a nesouvisejícími okamžiky, jako třeba když se na jakési párty zřítí dron. Stát se něco takového ve filmu Christophera Nolana, řekl bych si, že jde jen o další snahu být svým prazvláštně jiným způsobem cool a originální a že nás to má přesvědčit o tom, jak má všechno dokonale promyšlené. U něj bych to považoval jenom za další podivnou exhibici, nicméně v případě Snowdena přinutí i takovéto situace k zamyšlení.
Jde o linku s přítelkyní Lindsay (Shailene Woodley), co z počátku vypadá spíše rušivě a bez
hlubšího opodstatnění. Prakticky jako by šlo pouze o něco, s čímž by se mohly identifikovat divačky, kterým toho jinak některé odborné termíny a postupy mnoho neřeknou. Nicméně nakonec má i tohle svůj dobrý důvod, takže z dramaturgického hlediska lze Snowdenovi vytknout máloco. Dovedu si ale představit, že se stejně najdou tací, kteří jej nedocení a kterým nebude připadat tolik výjimečný. Šanci si nepochybně zaslouží, nejen od příznivců Nicolase Cage, který se tu objevuje v menší roli, tak jako Timothy Olyphant, Scott Eastwood, Melissa Leo, Joely Richardson a Rhys Ifans, který byl obsazen skutečně trefně do role Corbina O’Briana, Snowdenova nadřízeného.
Snowden je film, který otevřeně ukazuje bezohlednost dnešní doby a to, jak všichni lžou. Včetně médií a agentur, které by měly být považovanány za naprosto důvěryhodné a jejich skutky a počínání v kladném slova smyslu nezpochybnitelné. Nutno tedy dodat, že Edward Snowden je sice hlavní postavou, ale tento film rozhodně není tak docela o něm. A Joseph Gordon-Levitt to asi sám dobře věděl. V USA se v těchto dnech volí pětačtyřicátý prezident, což znamená, že si Oliver Stone zřejmě příště posvítí na Baracka Obamu. Pokud ano, tak snad také udeří hřebíček přímo na hlavičku, jako se mu to povedlo v případě Snowdena (a několika předchozích děl). Protože po zhlédnutí tohoto filmu se zřejmě budete mít na pozoru (mimo jiné) i před svou webkamerou.
FOTO: Film Europe
britskému listu The Guardian tajné informace o nekalých sledovacích praktikách NSA (National Security Agency), vykreslovala média spíše jako záporáka, co vykecal něco, co mělo veřejnosti zůstat utajeno. I proto, že předtím pracoval pro CIA, byl považován za zrádce. Ale on přitom, jistě nejen dle mého, prokázal současnému světu velkou službu, když upozornil na fízlování vlivné agentury, o němž neměl ponětí ani samotný Kongres.Ve filmu v podstatě projdeme nějakých třináct roků Snowdenova života. Tedy do současnosti,
kdy titulek zmíní, kde se právě nachází. Uvidíme výcvik, výcvikový test CIA, který zvládnul v rekordně rychlém čase, budeme seznámeni s programy Epic Shelter, XKeyscore a dalšími později zneužitými programy a systémy, které umožní sledovat v podstatě kohokoliv, jak si to nějaký týpek z nějaké agentury zamane. Budeme svědky extrémních zásahů do soukromí běžných lidí, což je něco, co by se bez odůvodněného soudního příkazu v neseverokorejském světě prostě dít nemělo!Jubilejní dvacátý celovečerák v režii Olivera Stonea se soustředí na věci, o kterých by se za
normálních okolností asi mnohem lépe četlo, než se na ně přímo dívalo. Jenže Oliver Stone je prostě vynikající vypravěč a nesmírně zručný filmař. Snowdena servíruje nelineárně, a přesto maximálně přehledně. Kamera se hodně soustředí na obsah, ale stejně se tu najde hromada vizuálně skvostných záběrů. Pochopitelně dojde i na skutečné archivní záběry, avšak celkově vzato není tento počin takříkajíc vyloženě „stoneovsky provokativní.“Ve většině svých minulých filmů se tento tvůrce zabýval tématy, která jeho samotného
iritovala. Skoro by se dalo napsat, že natáčel více pro sebe, než pro diváky a divačky. Tentokrát kritizuje spíše nepřímo, pouze americké vládě v podstatě pohrozil, aby se nic podobného neopakovalo, jelikož celá věc už snad byla vyřešena. Obecenstvu ale předkládá ucelený obraz o celé této kauze a činí tak způsobem, který dokáže opravdu hodně zasáhnout. Zkrátka k danému tématu zvolil de facto ten úplně nejlepší přístup. Oko dravce tedy nikdy nebyla čirá fikce.Možná trochu škoda, že v některých momentech trochu sklouzává k čistě filmové dramatizaci.
Například ve scéně, kdy titulní postava pronáší SD kartu s tajnými daty a dokumenty ze svého pracoviště, přičemž ji ukryla do své Rubikovy kostky. V této souvislosti se mi vybavilo Argo (Fuck Yourself), kdy zaměstnanci amerického velvyslanectví opouštějí Írán. Na rozdíl od díla Bena Afflecka, Snowden něco takového ani nepotřeboval, protože dění na plátně je poutavé po celou dobu, kdežto v tomto snímku z roku 2012 byla právě tahle pasáž na letišti jedinou fakticky poutavou. Nicméně střihová skladba jest pokaždé vynikající, takže vlastně ani nevadí, že v obou případech už předem víme, jak to dopadne.Režisér a spoluscenárista v jedné osobě (scénář psal s Kieranem Fitzgeraldem, podepsaným
také pod famózní Silou života) občas přichází s nečekanými a na první pohled možná surrealistickými a nesouvisejícími okamžiky, jako třeba když se na jakési párty zřítí dron. Stát se něco takového ve filmu Christophera Nolana, řekl bych si, že jde jen o další snahu být svým prazvláštně jiným způsobem cool a originální a že nás to má přesvědčit o tom, jak má všechno dokonale promyšlené. U něj bych to považoval jenom za další podivnou exhibici, nicméně v případě Snowdena přinutí i takovéto situace k zamyšlení.Jde o linku s přítelkyní Lindsay (Shailene Woodley), co z počátku vypadá spíše rušivě a bez
hlubšího opodstatnění. Prakticky jako by šlo pouze o něco, s čímž by se mohly identifikovat divačky, kterým toho jinak některé odborné termíny a postupy mnoho neřeknou. Nicméně nakonec má i tohle svůj dobrý důvod, takže z dramaturgického hlediska lze Snowdenovi vytknout máloco. Dovedu si ale představit, že se stejně najdou tací, kteří jej nedocení a kterým nebude připadat tolik výjimečný. Šanci si nepochybně zaslouží, nejen od příznivců Nicolase Cage, který se tu objevuje v menší roli, tak jako Timothy Olyphant, Scott Eastwood, Melissa Leo, Joely Richardson a Rhys Ifans, který byl obsazen skutečně trefně do role Corbina O’Briana, Snowdenova nadřízeného.Snowden je film, který otevřeně ukazuje bezohlednost dnešní doby a to, jak všichni lžou. Včetně médií a agentur, které by měly být považovanány za naprosto důvěryhodné a jejich skutky a počínání v kladném slova smyslu nezpochybnitelné. Nutno tedy dodat, že Edward Snowden je sice hlavní postavou, ale tento film rozhodně není tak docela o něm. A Joseph Gordon-Levitt to asi sám dobře věděl. V USA se v těchto dnech volí pětačtyřicátý prezident, což znamená, že si Oliver Stone zřejmě příště posvítí na Baracka Obamu. Pokud ano, tak snad také udeří hřebíček přímo na hlavičku, jako se mu to povedlo v případě Snowdena (a několika předchozích děl). Protože po zhlédnutí tohoto filmu se zřejmě budete mít na pozoru (mimo jiné) i před svou webkamerou.
FOTO: Film Europe
