Kategorie: Ostatní
Recenze: Špionáž
Autor: Tomáš Kordík -
Dvě znepřátelené superkorporace vedené dvěma znepřátelenými supermiliardáři. A do toho 
jeden ambiciózní mladík Adam, jenž se do jisté míry a jisté doby stane jejich loutkou. Pracuje pro Wyatt Corp., nicméně svou prezentací jejího šéfa Garyho Oldmana nepřesvědčí. Ze vzteku a msty využije jeho kartu k tomu, aby se s přáteli dobře (za 16 000 dolarů) pobavil v jednom klubu, kde natrefí na kočičku Emmu a vyspí se spolu. Gary Oldman využije toho, že se i kvůli svému otci nachází mladík v nezáviděníhodné situaci a pošle ho pracovat pro nenáviděného Harrisona Forda (společné scény těchto dvou zkušených herců jsou dost dobré), přičemž jeho úkolem bude ukrást všemožné informace o novém smartphonu Occura, který Fordova společnost Eikon vyvíjí a v dohledné době hodlá uvést na trh. To by pro Oldmanovu firmu byla hotová pohroma!
Jenže se ukáže, že Emma má u Forda na starosti marketing, což z ní činí podstatný článek
v Garyho ilegálním plánu, který tedy funguje de facto na principu trojského koně. Opravdu si Oldman myslí, že je strašně chytrý? Nenapadlo ho třeba, že Ford není tak hloupý? A fakticky se tvůrci domnívali, že když nás zahltí odbornými výrazy, které – troufám si tvrdit – nebudou vždy dávat dokonalý smysl ani profesionálům v oboru a k tomu přidají ještě pár dalších méně pravděpodobných postupů, že potom bude celá tahle pohádka působit uvěřitelněji a realističtěji?
Ano, Špionáž je pohádka, neboť je završena falešným, lživým a kýčovitým happy endem na
všech frontách, čímž se film neskutečně shodil, protože to už by bylo pomalu reálnější, že třikrát za sebou vyhrajete 100 milionů ve sportce. Jo, jasně – svalnatý Liam Hemsworth je určitě pro spoustu holek sympaťák a spoustě klukům zase jistě postačí, když se Amber usměje a už jim nic nemůže pokazit den, ale prokličkovat se (byť díky pomoci geniálních přátel a „nalezeného" Joshe Hollowaye z FBI) skrze tohle všechno bez větší úhony? Jak by řekl Porotce 3 z Dvanácti rozhněvaných mužů: „Come on, will you?“ Jedině za předpokladu, že by měl Adam nehoráznou kliku, která by měla co dočinění snad až s jakousi osudovostí. A to bych klidně vsadil těch 3x100 milionů, že o tohle tvůrcům nešlo ani omylem.
O co jim tedy šlo? Tak v první řadě nepochybně o to, aby se dobře bavili diváci a divačky
v cílové skupině, kterou bych tipoval tak na věk od 15 do 35 maximálně. Robert Luketic film z řemeslného hlediska poskládal velmi dobře, tudíž si po celou dobu udržuje kvalitní tempo a rytmus, což znamená, že není nudný – jenom je poněkud naivní. I když trochu škoda, že ta Paranoia, jak zní oficiální název filmu, není tak působivě přítomna ve více než pouze jedné scéně. V každém případě mě ale tenhle australský režisér stejně přesvědčil, abych se co nejdříve podíval i na jeho další bijáky, tedy nejen na Oko bere, ale snad i na Pravou blondýnku a Vrahouny, i když od těchto dvou – na rozdíl od Špionáže – toliko zajímavého neočekávám.
Špionáž možná chtěla na druhou stranu taky ukázat, že „Vznešený duch povětšuje i malého človíčka.“ Jinými slovy, že i obyčejný člověk může přebít mocné korporace a jejich bohaté představitele, pokud je v jádru dobrý a nepřestává věřit ve spravedlnost. Jenže právě tohle stránka úplně nezafungovala. Protože kde mezi těmi třemi znepřátelenými stranami vlastně leží pravda? Filmu jinak ta zápletka, kdy je někam nasazena krysa, dozajista pomáhá. S ní je totiž spojeno určité napětí, jestli se na to přijde či nikoliv. Využívá se v gangsterkách, akčňákách i komediích a málokdy se stane, že by výsledek nestál (skoro) za nic. Špionáži fakt prokázala dobrou službu, přestože/protože muselo být už na začátku jasné, že přecházet od jednoho rivala ke druhému je minimálně podezřelé. Pokud ale na tenhle počin budete nahlížet jako na méně náročnou moderní pohádku, tak by vás klidně mohla pobavit na osm (možná i více) hvězdiček.
FOTO: cinema.de
jeden ambiciózní mladík Adam, jenž se do jisté míry a jisté doby stane jejich loutkou. Pracuje pro Wyatt Corp., nicméně svou prezentací jejího šéfa Garyho Oldmana nepřesvědčí. Ze vzteku a msty využije jeho kartu k tomu, aby se s přáteli dobře (za 16 000 dolarů) pobavil v jednom klubu, kde natrefí na kočičku Emmu a vyspí se spolu. Gary Oldman využije toho, že se i kvůli svému otci nachází mladík v nezáviděníhodné situaci a pošle ho pracovat pro nenáviděného Harrisona Forda (společné scény těchto dvou zkušených herců jsou dost dobré), přičemž jeho úkolem bude ukrást všemožné informace o novém smartphonu Occura, který Fordova společnost Eikon vyvíjí a v dohledné době hodlá uvést na trh. To by pro Oldmanovu firmu byla hotová pohroma!Jenže se ukáže, že Emma má u Forda na starosti marketing, což z ní činí podstatný článek
v Garyho ilegálním plánu, který tedy funguje de facto na principu trojského koně. Opravdu si Oldman myslí, že je strašně chytrý? Nenapadlo ho třeba, že Ford není tak hloupý? A fakticky se tvůrci domnívali, že když nás zahltí odbornými výrazy, které – troufám si tvrdit – nebudou vždy dávat dokonalý smysl ani profesionálům v oboru a k tomu přidají ještě pár dalších méně pravděpodobných postupů, že potom bude celá tahle pohádka působit uvěřitelněji a realističtěji?Ano, Špionáž je pohádka, neboť je završena falešným, lživým a kýčovitým happy endem na
všech frontách, čímž se film neskutečně shodil, protože to už by bylo pomalu reálnější, že třikrát za sebou vyhrajete 100 milionů ve sportce. Jo, jasně – svalnatý Liam Hemsworth je určitě pro spoustu holek sympaťák a spoustě klukům zase jistě postačí, když se Amber usměje a už jim nic nemůže pokazit den, ale prokličkovat se (byť díky pomoci geniálních přátel a „nalezeného" Joshe Hollowaye z FBI) skrze tohle všechno bez větší úhony? Jak by řekl Porotce 3 z Dvanácti rozhněvaných mužů: „Come on, will you?“ Jedině za předpokladu, že by měl Adam nehoráznou kliku, která by měla co dočinění snad až s jakousi osudovostí. A to bych klidně vsadil těch 3x100 milionů, že o tohle tvůrcům nešlo ani omylem.O co jim tedy šlo? Tak v první řadě nepochybně o to, aby se dobře bavili diváci a divačky
v cílové skupině, kterou bych tipoval tak na věk od 15 do 35 maximálně. Robert Luketic film z řemeslného hlediska poskládal velmi dobře, tudíž si po celou dobu udržuje kvalitní tempo a rytmus, což znamená, že není nudný – jenom je poněkud naivní. I když trochu škoda, že ta Paranoia, jak zní oficiální název filmu, není tak působivě přítomna ve více než pouze jedné scéně. V každém případě mě ale tenhle australský režisér stejně přesvědčil, abych se co nejdříve podíval i na jeho další bijáky, tedy nejen na Oko bere, ale snad i na Pravou blondýnku a Vrahouny, i když od těchto dvou – na rozdíl od Špionáže – toliko zajímavého neočekávám.Špionáž možná chtěla na druhou stranu taky ukázat, že „Vznešený duch povětšuje i malého človíčka.“ Jinými slovy, že i obyčejný člověk může přebít mocné korporace a jejich bohaté představitele, pokud je v jádru dobrý a nepřestává věřit ve spravedlnost. Jenže právě tohle stránka úplně nezafungovala. Protože kde mezi těmi třemi znepřátelenými stranami vlastně leží pravda? Filmu jinak ta zápletka, kdy je někam nasazena krysa, dozajista pomáhá. S ní je totiž spojeno určité napětí, jestli se na to přijde či nikoliv. Využívá se v gangsterkách, akčňákách i komediích a málokdy se stane, že by výsledek nestál (skoro) za nic. Špionáži fakt prokázala dobrou službu, přestože/protože muselo být už na začátku jasné, že přecházet od jednoho rivala ke druhému je minimálně podezřelé. Pokud ale na tenhle počin budete nahlížet jako na méně náročnou moderní pohádku, tak by vás klidně mohla pobavit na osm (možná i více) hvězdiček.
FOTO: cinema.de
