Recenze: Černé moře

Po několika rokách (a že jich nebylo zrovna málo) věrných služeb propustí společnost Agora (shoda jmen čistě náhodná) pana Robinsona. Záhy se ale dozví o nacistickém pokladu na dně Černého moře. Bohatý mecenáš souhlasí s tím, že bude celou výpravu financovat, ale za podmínky, že z pokladu dostane pořádný podíl. Robinson souhlasí. Teď už to bude jenom chtít dát dohromady posádku, která se bude muset z poloviny skládat z Rusů a z té druhé z anglicky mluvících členů. Dále bude třeba sehnat v Sevastopolu ponorku, což se podaří, nicméně tahle už tedy rozhodně něco pamatuje. Ale jak říká stařík (očividně méně než stoletý), který na ní zřejmě kdysi sloužil: „Lodě jsou jako k*urvy – ty starý nejlíp ví, jak se o vás postarat.“

 

První známou tváří, kterou ve filmu Černé moře uvidíme, je Adolf Hitler. Druhou známou tváří, kterou ve filmu Černé moře uvidíme, je Josif Vissarionovič Stalin. A nutno dodat, že tyhle úvodní archivní záběry jsou zároveň těmi úplně nejpozoruhodnějšími. Přitom tenhle projekt měl opravdu mimořádné předpoklady k tomu, aby se z něj vyklubala kvalitní podívaná. Jenže doplatil na špatný scénář, jehož autor sice připravil pro postavy válečné plavidlo, ale jaksi si neuvědomil, že válka i v jejich světě už skončila. A to jak druhá světová, tak ta studená.

 

 

Postavy. K postavám si prakticky není možné vytvořit si nějaký bližší vztah, jelikož skoro všechny působí dost nesympatickým dojmem (nejvíce mladý Tobin). S výjimkou Robinsona. Ovšem ne proto, že by tenhle zkušený námořník měl nějak propracovaný charakter, nýbrž jednoduše proto, že ho hraje Jude Law, byť tady místy docela přehrává. Kdybychom se prostřednictvím flashbacků dozvěděli o každé z postav nějakou její backstory, rozhodně by to filmu velice pomohlo. Jistě, o třech se toho přeci jen dozvíme o něco malinko více, ale u dvou to jen podtrhuje to, co platí pro všechny ostatní. A sice, že evidentně nejsou zlí lidé, nicméně přesto se občas bezdůvodně (!) chovají jako zvířata. Tyhle postavy prostě nejsou uvěřitelné (nejméně pak mladý Tobin)!

 

Obsazení. Připadá mi, že režisér Kevin Macdonald do něj nemohl příliš mluvit. Tudíž dostal k dispozici – kromě Juda Lawa – vesměs samé průměrné, ještě průměrnější až podprůměrné herce (zejména představitel mladého Tobina). A troufám si tvrdit, že režisér z nich ani nedokázal dostat to úplně nejlepší, co v nich je. Zvláštní, když pod jeho režijním vedením předvedl v Posledním skotském králi Forest Whitaker coby diktátor Idi Amin tak nezapomenutelný výkon, že z něj dodnes mrazí. Za těchto okolností by asi bylo bývalo lepší podat všechno odlehčeněji, jelikož i takhle se některé momenty pohybují na hraně nechtěné parodie.

 

Pátrání. Po pokladu se dá pátrat v kterémkoliv století. Třeba i v tom jednadvacátém a stejně se může jednat o zábavnou a napínavou (nikoliv naivní a málo záživnou) výpravu, během níž se odehrají věci natolik poutavé a smysluplné, že vůbec nebudeme pochybovat o tom, že sledujeme počin, který se právem hlásí k dobrodružnému žánru. Na tomto místě se znovu musí zmínit bídně napsané postavy a spolu s nimi i tuctová klišé, kdy nejprve něco jakože není, ale do deseti sekund se ukáže, že to vlastně je. Rovněž některé scény (viz kupříkladu ta, kdy má nesympatický Tobin otáčet dle pokynu kolečkem), jsou natočeny tak, že je už dopředu jasné, že se něco zvorá. Druhý plot point sliboval, že se konečně začne dít něco opravdu zajímavého. To sice ano, ale jenom na malou chvíli. Drobné pokárání zasluhuje i režisér. Za to, že pro větší dramatičnost vůbec nepracuje s tím klaustrofobním prostředím. A vlastně i venkovní potápěčská pasáž mohla dopadnout lépe.

 

Černé moře je prostě promrhanou příležitostí. Z větší části totiž selhává i jako thriller, neboť ani obavy, ani odhodlání „hrdinů“ tohoto příběhu se prostě na diváky nedaří přenést. Snad kdyby bylo těch postav méně … Ale přitom jak trailer, tak bonusový pětiminutový film o filmu (bez českých titulků) naznačovaly, že tenhle biják opravdu potěší. To však víceméně platí pouze o kameře Christophera Rosse. Nezbývá tedy než pro doporučení dodat, že nejlepšími díly, jejichž děj se z větší části odehrává na tomto plavidle, jsou Ponorka a … ne, nikoliv Hon na ponorku, nýbrž Ponorka U-571, kterou totiž ukázkově pohání skutečnost, že členové posádky musí neustále řešit nějaké překážky.

FOTO: cinema.de