Recenze: Válečná banda

 

 

Ve druhé polovině roku 1944 ještě nikdo netušil, že za několik měsíců bude po válce. K jejímu konci nepochybně přispělo i specifické komando zvaná Válečná banda, v originále přesněji War Pigs neboli Válečná prasata. Asi si říkáte, že půjde o nekompromisní egoistické macho vojáky, s nimiž nebude vůbec snadné vyjít, protože vzhledem k tomu, co dokážou, si jen tak někdo jejich respekt nezaslouží. Opak je ale pravdou. Tihle hoši totiž patří k těm, kteří si pouze myslí, že jsou nejlepší, a proto budou muset projít krutým výcvikem, aby zvládli náročnou misi – v samotném týlu nepřítele zajmout nebo zničit nacistickou superzbraň.

 

Jelikož rozpočet tohoto bijásku rozhodně nemohl být nijak veliký, dá se pochopit, proč se tu Mickey Rourke objevuje zhruba na tři minuty. Hlavní roli však ztvárňuje Luke Goss, jenž se objevuje v podobných béčkách poměrně často, ovšem na kontě má třeba i studiová díla jako Blade 2. To znamená, že takový Marek Vašut může prohlásit, že hraje ve stejném filmu jako on. Dolph Lundgren tu má druhou hlavní roli, přestože na obalu zabírá největší plochu a jeho jméno ční nade všemi. Ono je to vlastně ale úplně jedno, protože co se hereckého umění týče, jsou na tom s Gossem zhruba stejně.

 

Pokud však jde o charisma, tak švédský rodák nepochybně vítězí. Jenže Válečnou bandu to nezachrání. I když určitě pobaví skutečnost, že do ní tvůrci nacpali dostatečné množství jinde viděných klišé. Ale zase filmu nelze upřít jejich nadšení, byť si kvůli němu zjevně nevšimli té de facto všudypřítomné naivity, díky čemuž se při naprosté většině rádoby dramatických momentů prostě nejde ubránit smíchu. Nutno dodat, že ten je občas i chtěný. Jako třeba při tomto dialogu: „Uměl by někdo z vás řídit tank?“ Odpověď: „Já jezdím s traktorem.“ Reakce: „To je podobný.“

Film však sám o sobě rozhodně nechce být parodií! Uvedený dialog by patrně měl spíše poukázat na to, že sledujeme drsný a drsnější chlapy, které prostě jen tak něco nerozhází. Což dokazuje i scéna mučení (dá-li se to tak nazvat), ve které hrdý člen Válečné bandy i přes tvrdé bití neustále provokuje útočícího „Fricka“. Co na tom, že nejmocnější superzbraň (dělo zvané „Stonožka“), se kterou by Hitler dokázal hravě vyhrát válku, jelikož „z Alsaska Lotrinska s přehledem dostřelí až na Londýn“, střeží jen hrstka totálně neschopných nácků. Alespoň je sranda.

 

Válečná banda totiž zase spadá do kategorie počinů, které jsou špatné, až jsou dobré. Bez jakékoliv ironie se ovšem sluší poznamenat, že ty dvě tři akční scény, které ve filmu uvidíme, nejsou vůbec marně natočené. Největší zábavu si pak užijeme během výcviku. Ani ne tak proto, že působí strašně uměle, nýbrž kvůli tomu, že se při něm kupříkladu přelézá po laně nad vodou (přičemž vše je okořeněno házením granátů) nebo kreslí. Ano, kreslí! Nejprve ovoce, a potom mladá nahá žena, jež neváhala a vyrazila kvůli tomu do lesů daleko od civilizace. Bohužel, kamera ji zabírá tak, aby všechny její přednosti zůstaly divákům utajeny. Ale jak praví slogan na obalu: Nikdy nic není jednoduché. A pro natočení dramatu z válečného prostředí to evidentně platí stonásob. V tomto případě se alespoň znovu musí ocenit ta snaha, díky níž se na Válečnou bandu možná někdy ve vzdálené budoucnosti budete taky chtít podívat ještě jednou.

FOTO: cinema.de