Recenze: Bojovník

 

POZOR! TATO RECENZE MŮŽE OBSAHOVAT VÝRAZNĚJŠÍ SPOILERY!

Box je tvrdej sport. Své o tom ví taky Billy „The Great“ Hope. A to i přesto, že ani v jednom ze třiačtyřiceti případů nepoznal hořkost porážky! Na jedné charitativní akci se však střetne s vyzyvatelem Miguelem Escobarem (sice z Kolumbie, ale podle všeho bez příbuzenského vztahu s Pablem) a vzájemná potyčka končí výstřelem někoho z okolo stojících lidí. Bohužel to odnese Billyho manželka Maureen, která za něj i za jejich dceru Leilu v podstatě rozhodovala ve všech důležitých otázkách. Není překvapivé, že ač je Billy drsný boxer, tato ztráta jej zasáhne brutálně a fatálně, což vede k mnoha chybám, které možná půjdou, a možná taky nepůjdou napravit.

Nejprve vezme zbraň a hodlá vzít spravedlnost do vlastních rukou. Naštěstí pro něj nenatrefí na nepotrestaného vraha své ženy, nýbrž na jakousi štětku, která se neustále shání po fetu, a když vidí, že jde do tuhého, začne se ohánět tím, že se musí starat o děti. Potom se Billy nadopuje kdovíčím, napálí to do stromu a v deliriu se s nabitou zbraní pohybuje v těsné blízkosti své malé dcery. Nepřekvapí, že mu ji vezmou a že se na něj naštve. A navíc musí podstoupit jakýsi kurz sebeovládání. Do toho, kdy a jestli vůbec ještě svou dceru do její plnoletosti uvidí, mají co mluvit jak soudkyně, tak sociální pracovnice Naomie Harris. Při prohraném zápase pak udeří rozhodčího a je dočasně vykázán z profesionálního boxu. Zásoby peněz se tenčí, takže přijde o dům, o manažera a o trenéra, přičemž se jako naschvál přesunou zrovna k Escobarovi (tedy kromě toho domu).

Už trailer naznačoval, že Bojovník nebude žádnou objevnou podívanou. Naopak že si neodpustí (byť divácky stále poměrně vděčná) klišé ve stylu „From Hero to Zero and to Hero again“ a že bude patrně dosti prosáklý patosem a rádoby dojemnými replikami. Nutno dodat, že přesně tak to ve větší míře dopadlo. Ve větší míře, protože je všeobecně známo, že když se zrovna jó nedaří, záleží hodně na lidech, kteří vás obklopují, anebo na těch, které nově potkáte, a kteří jsou ochotní vám podat pomocnou ruku. V Billyho případě se takovým člověkem stal kouč Tick Wills (tradičně výborný Forest Whitaker).

A druhá podstatná věc spočívá v tom, že Antoine Fuqua patří v současnosti k těm vůbec nejlepším řemeslníkům, díky čemuž dokáže na solidní (nebo ještě solidnější) úroveň pozvednout i vstutku nemastný neslaný scénář. Není možné se tak docela zbavit dojmu, že jeho autor Kurt Sutter se domníval, jak kultovní a originální netvoří dílo. A přitom si neuvědomoval, že podvědomě hojně vykrádá sérii o Rockym (někdy až trestuhodně). Protože ten v šesti částech zažil snad úplně všechno, co takový boxer zažít může. A dokonce několikrát, dalo by se napsat.

Proto se nabízí otázka, jestli má vůbec cenu dál produkovat filmy z boxerského prostředí, stejně jako po Kmotrovské trilogii sílily hlasy, že je bezpředmětné natáčet další gangsterky. Zůstaňme však ještě u „nejchlapštějšího sportu“, protože se musí zmínit další důležitá skutečnost. Způsob, jakým jsou natočeny přímo zápasové scény, zdá se býti takový poněkud umělejší. Tady už nezabírá ani ta Fuquova zručnost. Protože porovnáme-li závěrečný střet Hope vs. Escobar se soubojem Rocky Balboa vs. Ivan Drago, dostaneme něco naprosto jiného, takže vlastně neporovnatelného, jelikož ve druhém případě o poznání realističtějšího (však se taky Sly nedávno nechal slyšet, že jej Dolph tehdy vůbec nešetřil). Troufám si tvrdit, že z tohoto pohledu zůstane Rocky IV (v podstatě mimo jiné i vzhledem k tomu tehdejšímu napjatému politickému podtextu) navždycky nepřekonatelným „boxerským" bijákem!

Bojovník má kliku v tom, že jeho téměř celá druhá polovina funguje vesměs výborně. A to i přesto, že se dá ledacos předvídat (tedy až na to chvilkové, ale účinné zabroušení do výrazněji sociálnější problematiky prostřednictvím postavy kámoše Hoppyho). V tomto případě ale záleží na tom, jakým způsobem nám režisér tu cestu zpět na vrchol servíruje. A Fuquův způsob jest opravdu pozoruhodný. Svůj velký podíl nese samozřejmě také Jake Gyllenhaal, který po Slídilovi prošel další výraznou fyzickou proměnou, což vedlo až k tomu, že jej pochválil sám Arnold Schwarzenegger! Ale abych to všechno už nějak shrnul, Bojovník sice nedosahuje kvalit Equalizera (režisérova předchozího počinu), kde i Eminemův song fungoval lépe než tady, nicméně pořád se jedná o nadprůměrné dílo.

FOTO: cinema.de