Falcon
Kategorie: Kino
Recenze: Husí kůže
Autor: Tomáš Kordík -
Co je jedna z nejhorších věcí na tom, když jste ještě děti? Osobně bych na tuto otázku dokázal 
odpovědět milionem různých způsobů, avšak jedním z nejdůležitějších by určitě bylo, že prostě chtě nechtě musíte respektovat rozhodnutí svých rodičů a podřídit se jim. Své o uvedeném faktu ví i teenager Zach, který se se svou matkou přestěhoval proti své vůli na maloměsto. Když ale zjistí, že ve vedlejším domě bydlí pohledná Hanna (ne TAHLE Hanna), uvědomí si, že by to nemusela být zase až taková pruda, přestože její otec, spisovatel R. L. Stine (!), dokáže být docela pruďas.
Jenže se ukáže, že se tak chová prakticky jenom proto, že řeší stejný problém jako Sutter Cane
v hororu legendárního Johna Carpentera s názvem In the Mouth of Madness. Jinými slovy jde o to, že monstra, která vytváří ve svých knihách, jsou skutečná!?! Setkáme se tedy se sněžným mužem z Pasadeny, nějakým tím klaunem, krvelačnými trpaslíky a vrcholem, resp. na vrcholu toho všeho stojí loutka Slappy, která nechá v první řadě vzpomenout na film Dead Silence, ovšem klidně by mohla být také příbuzná s Chuckym nebo s Annabelle.
Zásadní rozdíl oproti těm dalším vyjmenovaným spočívá v tom, že Slappy vůbec, ale vůbec neděsí!
Spíše kdykoliv se objeví na scéně, nelze se přestat smát té absurditě, díky které se v podstatě tahle „břichomluvecká“ loutka, u níž jde krásně poznat, že rozhodně NENÍ CGI, stává ze záporáka hrdinou, který navíc co se hereckého vystoupení týče, převyšuje všechny ostatní včetně Jacka Blacka, jenž už určitě natočil minimálně jeden lepší film. A tímto lepším filmem rozhodně nemyslím Gulliverovy cesty od stejného režiséra Roba Lettermana (ačkoliv ty mají alespoň Emily Blunt), jako spíše takovou Školu ro(c)ku.
No, ono těch povedenějších Jackových bijáků bude mnohem více. Protože najít na Husí kůži něco
opravdu, opravdu pěkného je mise takřka nemožná. Kromě toho parádně absurdního vyznění se zadařilo akorát občas vykouzlit vizuálně zajímavou scénu a vychytat tempo vyprávění – zpočátku volnější, později se přeci jen zrychlující, nicméně když už to vypadá, že by se snad mohlo dát vytvořit i jakés takés napětí, všechno shodí stupidní pokus o rádoby srandovní, ale ve skutečnosti mnohdy především nechutný, vtípek.
Husí kůže … tedy přiznávám, že nevím, jak knížní série (protože razím ten názor, že film a kniha jsou dva rozdílné obory), ačkoliv podle prodejnosti a kladných ohlasů to asi bude jinak … nicméně Husí kůže ve své filmové podobě je téměř čiré zlo! Dokonce se postarala o to, že jsem si připomenul dílo nazvané Jsem číslo čtyři, o němž jsem si myslel, že bylo z mojí mysli definitivně vytěsněno bezprostředně po napsání recenze. Teď tedy musím vytěsňovat znovu – nejen zmíněný počin z roku 2011, ale také Husí kůži a nového Pana. I proto, že určitě dávno nepatřím do cílové skupiny. Na druhou stranu je třeba dodat, že letos už měly premiéru filmy hlavně pro děti, které byly ovšem v klidu koukatelné i pro dospělé. A při pohledu na aktuální plán premiér si troufám tvrdit, že ještě budou mít.
FOTO: Falcon
odpovědět milionem různých způsobů, avšak jedním z nejdůležitějších by určitě bylo, že prostě chtě nechtě musíte respektovat rozhodnutí svých rodičů a podřídit se jim. Své o uvedeném faktu ví i teenager Zach, který se se svou matkou přestěhoval proti své vůli na maloměsto. Když ale zjistí, že ve vedlejším domě bydlí pohledná Hanna (ne TAHLE Hanna), uvědomí si, že by to nemusela být zase až taková pruda, přestože její otec, spisovatel R. L. Stine (!), dokáže být docela pruďas.Jenže se ukáže, že se tak chová prakticky jenom proto, že řeší stejný problém jako Sutter Cane
v hororu legendárního Johna Carpentera s názvem In the Mouth of Madness. Jinými slovy jde o to, že monstra, která vytváří ve svých knihách, jsou skutečná!?! Setkáme se tedy se sněžným mužem z Pasadeny, nějakým tím klaunem, krvelačnými trpaslíky a vrcholem, resp. na vrcholu toho všeho stojí loutka Slappy, která nechá v první řadě vzpomenout na film Dead Silence, ovšem klidně by mohla být také příbuzná s Chuckym nebo s Annabelle.Zásadní rozdíl oproti těm dalším vyjmenovaným spočívá v tom, že Slappy vůbec, ale vůbec neděsí!
Spíše kdykoliv se objeví na scéně, nelze se přestat smát té absurditě, díky které se v podstatě tahle „břichomluvecká“ loutka, u níž jde krásně poznat, že rozhodně NENÍ CGI, stává ze záporáka hrdinou, který navíc co se hereckého vystoupení týče, převyšuje všechny ostatní včetně Jacka Blacka, jenž už určitě natočil minimálně jeden lepší film. A tímto lepším filmem rozhodně nemyslím Gulliverovy cesty od stejného režiséra Roba Lettermana (ačkoliv ty mají alespoň Emily Blunt), jako spíše takovou Školu ro(c)ku.No, ono těch povedenějších Jackových bijáků bude mnohem více. Protože najít na Husí kůži něco
opravdu, opravdu pěkného je mise takřka nemožná. Kromě toho parádně absurdního vyznění se zadařilo akorát občas vykouzlit vizuálně zajímavou scénu a vychytat tempo vyprávění – zpočátku volnější, později se přeci jen zrychlující, nicméně když už to vypadá, že by se snad mohlo dát vytvořit i jakés takés napětí, všechno shodí stupidní pokus o rádoby srandovní, ale ve skutečnosti mnohdy především nechutný, vtípek.Husí kůže … tedy přiznávám, že nevím, jak knížní série (protože razím ten názor, že film a kniha jsou dva rozdílné obory), ačkoliv podle prodejnosti a kladných ohlasů to asi bude jinak … nicméně Husí kůže ve své filmové podobě je téměř čiré zlo! Dokonce se postarala o to, že jsem si připomenul dílo nazvané Jsem číslo čtyři, o němž jsem si myslel, že bylo z mojí mysli definitivně vytěsněno bezprostředně po napsání recenze. Teď tedy musím vytěsňovat znovu – nejen zmíněný počin z roku 2011, ale také Husí kůži a nového Pana. I proto, že určitě dávno nepatřím do cílové skupiny. Na druhou stranu je třeba dodat, že letos už měly premiéru filmy hlavně pro děti, které byly ovšem v klidu koukatelné i pro dospělé. A při pohledu na aktuální plán premiér si troufám tvrdit, že ještě budou mít.
FOTO: Falcon
