Kategorie: Ostatní
Recenze: Láska jak blázen
Autor: Tomáš Kordík -
Když byl Conrad Valmont ještě malý, rodiče si vyrazili na takový malý výlet do Evropy. Teď už je 
Conrad Valmont (Jason Bateman) dávno, dávno dospělý, ale otec s matkou jsou stále na cestách. Pravidelně mu však posílají peníze, takže může bezstarostně bydlet v luxusním rodinném hotelu, jehož zaměstnanci mu v případě potřeby splní de facto jakékoliv přání. Jednoho dne ovšem přísun financí utnou, tudíž se musí nastěhovat k jedinému člověku, který je ochotný ho u sebe nějakou dobu nechat – ke kámošovi Dylanovi (Billy Crudup), jenž se rozešel s dívkou jménem Jocelyn (Jane Anne Thomas, resp. Jenny Slate), aby mohl navázat hlubší vztah s překrásnou Beatrice, do níž se Conrad shodou okolností nedlouho předtím zakoukal v metru …
Je mi jasné, co si teď asi někteří (nebo možná většina) z vás říkáte. Ale nenechte se zmást. Láska jak blázen rozhodně není nějaký průměrný film o tuctovém milostném trojúhelníku. Kdepak, je o něčem
docela jiném. O čem? Toť otázka, na kterou rozhodně není snadné najít odpověď. Respektive si myslím, že na ni není snadné univerzálně odpovědět, protože každému poskytuje (i když možná ne záměrně) prostor pro vlastní interpretaci. Někteří tedy mohou být z této Lásky jak blázen nadšení. Jiným se bude „jen“ líbit. Další řeknou, že se jedná o jeden z těch obyčejných filmečků, které ani nenadchnou, ani neurazí. Ještě další prohlásí, že biják je to podprůměrný, ale radost jim dělá alespoň účast nádherné Olivie Wilde. A ti ostatní? Ti Lásku jak blázen i přesto označí za totální pitomost.
Takovým bych potom doporučil podívat se na něco, co si říká Včera v noci. V hlavních rolích
s Keirou Knightley, Samem Worthingtonem, Evou Mendes a Guillaumem Canetem. Když se to vezme kolem a kolem, tak s Láskou jak blázen toho má společného v podstatě pramálo, ale přesto jsem si na to během sledování této DVD novinky několikrát vzpomněl. Obě díla nezapřou, že jde o režijní debuty, ačkoliv zatímco to starší výrazně zaostává spíše z řemeslného a vypravěčského hlediska, Láska jak blázen doplácí více na dramaturgickou nevyzrálost svého autora Petera Glanze, jehož vize měla jistě o poznání jasnější obrysy, než tomu bylo v případě Massy Tadjedin, ale nepravděpodobným konceptem, ukecaností a (rádoby) intelektuálním podtextem si sám zkomplikoval situaci, jíž potom nepřekvapivě úplně nezvládnul.
Předně, film se snaží nacpat do sedmi dnů (a prologu a epilogu) události, které se obvykle rozprostírají
tak na sedm měsíců, ne-li déle. Zřejmě proto byl přidán hlas vypravěče, aby Láska jak blázen získala spíše pohádkově-laskavé než realistické vyznění. Zadruhé, postavy jen tak nezmlknou. Pořád musí něco říkat. A to i ve scénách, jimž by ticho určitě prospělo, neboť by potom byly působivějšími. A mnozí by jistě uvítali, kdyby tu nepadaly výrazy jako asociální socialista, nechodilo se na postmoderní divadelní hry nebo na pro audioVIZUÁLNÍ dílo nepříliš zajímavé koncerty, co chvíli nepadaly zmínky o spisovatelích, skladatelích a jejich dílech … a co je nejdůležitější – kdyby téměř každý dialog nezabředával do filozofické roviny. Na druhou stranu právě proto, že se to děje tak často, existuje veliká šance, že si na to zvyknete.
Láska jak blázen je film, u něhož vám tedy asi také nebude zcela jasné, co přesně jím chtěl básník (režisér) říci, nicméně přesto se při jeho sledování můžete hodně dobře bavit a příjemně cítit, třebaže záhy zjistíte, že postavy pocházejí z docela jiné společenské vrstvy, že mají zájmy, které vy byste mohli sotva kdy sdílet, že se stýkají s lidmi, kteří jsou v mnoha ohledech někde docela jinde, a tudíž s nimi máte pramálo společného. Ale jak uvedeno, záleží na každém, jak si tuhle podívanou vyloží. Na základě svého výkladu se řadím k těm, kteří z ní nejsem nadšený, ale líbila se jim. Naprosto jisté je však pouze to, že pro jakés takés pochopení vyžaduje větší dávku soutředěnosti, což ve scénách s Olivií Wilde není jen tak, protože na sebe strhává veškerou pozornost.
FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm
Conrad Valmont (Jason Bateman) dávno, dávno dospělý, ale otec s matkou jsou stále na cestách. Pravidelně mu však posílají peníze, takže může bezstarostně bydlet v luxusním rodinném hotelu, jehož zaměstnanci mu v případě potřeby splní de facto jakékoliv přání. Jednoho dne ovšem přísun financí utnou, tudíž se musí nastěhovat k jedinému člověku, který je ochotný ho u sebe nějakou dobu nechat – ke kámošovi Dylanovi (Billy Crudup), jenž se rozešel s dívkou jménem Jocelyn (Jane Anne Thomas, resp. Jenny Slate), aby mohl navázat hlubší vztah s překrásnou Beatrice, do níž se Conrad shodou okolností nedlouho předtím zakoukal v metru …Je mi jasné, co si teď asi někteří (nebo možná většina) z vás říkáte. Ale nenechte se zmást. Láska jak blázen rozhodně není nějaký průměrný film o tuctovém milostném trojúhelníku. Kdepak, je o něčem
docela jiném. O čem? Toť otázka, na kterou rozhodně není snadné najít odpověď. Respektive si myslím, že na ni není snadné univerzálně odpovědět, protože každému poskytuje (i když možná ne záměrně) prostor pro vlastní interpretaci. Někteří tedy mohou být z této Lásky jak blázen nadšení. Jiným se bude „jen“ líbit. Další řeknou, že se jedná o jeden z těch obyčejných filmečků, které ani nenadchnou, ani neurazí. Ještě další prohlásí, že biják je to podprůměrný, ale radost jim dělá alespoň účast nádherné Olivie Wilde. A ti ostatní? Ti Lásku jak blázen i přesto označí za totální pitomost.Takovým bych potom doporučil podívat se na něco, co si říká Včera v noci. V hlavních rolích
s Keirou Knightley, Samem Worthingtonem, Evou Mendes a Guillaumem Canetem. Když se to vezme kolem a kolem, tak s Láskou jak blázen toho má společného v podstatě pramálo, ale přesto jsem si na to během sledování této DVD novinky několikrát vzpomněl. Obě díla nezapřou, že jde o režijní debuty, ačkoliv zatímco to starší výrazně zaostává spíše z řemeslného a vypravěčského hlediska, Láska jak blázen doplácí více na dramaturgickou nevyzrálost svého autora Petera Glanze, jehož vize měla jistě o poznání jasnější obrysy, než tomu bylo v případě Massy Tadjedin, ale nepravděpodobným konceptem, ukecaností a (rádoby) intelektuálním podtextem si sám zkomplikoval situaci, jíž potom nepřekvapivě úplně nezvládnul.Předně, film se snaží nacpat do sedmi dnů (a prologu a epilogu) události, které se obvykle rozprostírají
tak na sedm měsíců, ne-li déle. Zřejmě proto byl přidán hlas vypravěče, aby Láska jak blázen získala spíše pohádkově-laskavé než realistické vyznění. Zadruhé, postavy jen tak nezmlknou. Pořád musí něco říkat. A to i ve scénách, jimž by ticho určitě prospělo, neboť by potom byly působivějšími. A mnozí by jistě uvítali, kdyby tu nepadaly výrazy jako asociální socialista, nechodilo se na postmoderní divadelní hry nebo na pro audioVIZUÁLNÍ dílo nepříliš zajímavé koncerty, co chvíli nepadaly zmínky o spisovatelích, skladatelích a jejich dílech … a co je nejdůležitější – kdyby téměř každý dialog nezabředával do filozofické roviny. Na druhou stranu právě proto, že se to děje tak často, existuje veliká šance, že si na to zvyknete.Láska jak blázen je film, u něhož vám tedy asi také nebude zcela jasné, co přesně jím chtěl básník (režisér) říci, nicméně přesto se při jeho sledování můžete hodně dobře bavit a příjemně cítit, třebaže záhy zjistíte, že postavy pocházejí z docela jiné společenské vrstvy, že mají zájmy, které vy byste mohli sotva kdy sdílet, že se stýkají s lidmi, kteří jsou v mnoha ohledech někde docela jinde, a tudíž s nimi máte pramálo společného. Ale jak uvedeno, záleží na každém, jak si tuhle podívanou vyloží. Na základě svého výkladu se řadím k těm, kteří z ní nejsem nadšený, ale líbila se jim. Naprosto jisté je však pouze to, že pro jakés takés pochopení vyžaduje větší dávku soutředěnosti, což ve scénách s Olivií Wilde není jen tak, protože na sebe strhává veškerou pozornost.
FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm
