Kategorie: Kino
Recenze: Píseň moře
Autor: Tomáš Kordík -
Nechme tentokrát mluvit oficiální text distributora: V bájné krajině starých Keltů žije na osamělém 
majáku otec s dcerou a synem. Život celé rodiny se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se ukáže, že malá dcerka je poslední z tuleních víl. Jedině ona totiž může písní moře zachránit všechny pohádkové bytosti, které proměnila v kámen čarodějnice Macha. Nádherně animovaný svět keltských mýtů a nadějeplné vyprávění o síle rodičovské a sourozenecké lásky vynesly mladému režisérovi srovnání s největšími mistry animovaného filmu.
No to tedy opravdu nevím, protože s tím, co v Písni moře předvedl, nesahá kupříkladu takovému Hayao Miyazakimu ani po kotníky. Mooreův styl vyprávění rozhodně není čistý. Především nedokázal
pořádně naexponovat mytologii, ze které pro tento příběh malé Saoirse (nikoliv Ronan), jíž se ovšem také říká Selkie, vychází. A hlavně je koncipován tak, že bude nepochybně mnohem více vyhovovat dospělým divákům. Dabovanou verzi, třebaže ji ve výsledku můžeme co se kvality týče zařadit do nadprůměru, lze považovat za stejně zbytečnou, jako tomu kdysi bylo v tomto případě.
Tenhle animák si navíc po celou dobu udržuje ponurou až dosti deprimující atmosféru. Na jednu stranu
za to sice tvůrci patrně zaslouží chválu, že se podařilo navodit nějakou takovou, o jakou se jiní marně snaží, ale na tu druhou s tím rozhodně diváci a divačky měli být srozuměni. Přeci jen v sále přítomné děti rozhodně nevypadaly nadšeně. No jo, znovu se asi potvrdilo, že v severských zemích je obecenstvo holt zvyklé na trochu jiný přístup. A vlastně tedy vůbec nijak nepřekvapuje, že film vzniknul v koprodukci s Dánskem, odkud pochází známý svérázný „pohádkář“ Hans Christian Andersen.
Pokud by se měla hodnotit čistě jenom animace, tak by šlo Písni moře vytknout máloco. Určitě by se
dala doporučit všem těm, kteří jsou zvyklí výhradně na animovanou tvorbu velkých hollywoodských studií, aby taky okusili něco jiného. Jenže co je to platné, když režisér nedokáže podat příběh smysluplněji, tudíž se v závěrečné třetině začnou dít věci, ke kterým nedojdeme nějakým zřetelným, odůvodněným vývojem, ale prostě tam být musí, aby mohl režisér uskutečnit svůj záměr s (laciným) citovým vydíráním diváků. Kdepak, animované dílko, o kterém bude řeč příště, je i z tohoto pohledu vyzrálejší a nenásilnější.
Píseň moře je film, který nemá absolutně žádný přesah. A skutečně mě nenapadá, co jiného kromě mizerné nálady by si z něj mohli diváci odnést. Ani tu v úvodu zmíněnou sílu lásky nezvládli tvůrci optimálně podat, ale je hezké, že se u rádoby kvalitních děl dozvíte alespoň z těchto oficiálních synopsí, jaká měla být základní myšlenka. S Písní moře jsou v podstatě spojeny jen dva výborné nápady – vizuální příběhy ukryté ve vlasech jakéhosi děda Vševěda a trefou bylo také oslovení Markéty Irglové, jež má k Irsku – a severským zemím vůbec – velice vřelý vztah, aby nazpívala působivou titulní píseň.
FOTO: AEROFILMS
majáku otec s dcerou a synem. Život celé rodiny se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se ukáže, že malá dcerka je poslední z tuleních víl. Jedině ona totiž může písní moře zachránit všechny pohádkové bytosti, které proměnila v kámen čarodějnice Macha. Nádherně animovaný svět keltských mýtů a nadějeplné vyprávění o síle rodičovské a sourozenecké lásky vynesly mladému režisérovi srovnání s největšími mistry animovaného filmu. No to tedy opravdu nevím, protože s tím, co v Písni moře předvedl, nesahá kupříkladu takovému Hayao Miyazakimu ani po kotníky. Mooreův styl vyprávění rozhodně není čistý. Především nedokázal
pořádně naexponovat mytologii, ze které pro tento příběh malé Saoirse (nikoliv Ronan), jíž se ovšem také říká Selkie, vychází. A hlavně je koncipován tak, že bude nepochybně mnohem více vyhovovat dospělým divákům. Dabovanou verzi, třebaže ji ve výsledku můžeme co se kvality týče zařadit do nadprůměru, lze považovat za stejně zbytečnou, jako tomu kdysi bylo v tomto případě.Tenhle animák si navíc po celou dobu udržuje ponurou až dosti deprimující atmosféru. Na jednu stranu
za to sice tvůrci patrně zaslouží chválu, že se podařilo navodit nějakou takovou, o jakou se jiní marně snaží, ale na tu druhou s tím rozhodně diváci a divačky měli být srozuměni. Přeci jen v sále přítomné děti rozhodně nevypadaly nadšeně. No jo, znovu se asi potvrdilo, že v severských zemích je obecenstvo holt zvyklé na trochu jiný přístup. A vlastně tedy vůbec nijak nepřekvapuje, že film vzniknul v koprodukci s Dánskem, odkud pochází známý svérázný „pohádkář“ Hans Christian Andersen.Pokud by se měla hodnotit čistě jenom animace, tak by šlo Písni moře vytknout máloco. Určitě by se
dala doporučit všem těm, kteří jsou zvyklí výhradně na animovanou tvorbu velkých hollywoodských studií, aby taky okusili něco jiného. Jenže co je to platné, když režisér nedokáže podat příběh smysluplněji, tudíž se v závěrečné třetině začnou dít věci, ke kterým nedojdeme nějakým zřetelným, odůvodněným vývojem, ale prostě tam být musí, aby mohl režisér uskutečnit svůj záměr s (laciným) citovým vydíráním diváků. Kdepak, animované dílko, o kterém bude řeč příště, je i z tohoto pohledu vyzrálejší a nenásilnější.Píseň moře je film, který nemá absolutně žádný přesah. A skutečně mě nenapadá, co jiného kromě mizerné nálady by si z něj mohli diváci odnést. Ani tu v úvodu zmíněnou sílu lásky nezvládli tvůrci optimálně podat, ale je hezké, že se u rádoby kvalitních děl dozvíte alespoň z těchto oficiálních synopsí, jaká měla být základní myšlenka. S Písní moře jsou v podstatě spojeny jen dva výborné nápady – vizuální příběhy ukryté ve vlasech jakéhosi děda Vševěda a trefou bylo také oslovení Markéty Irglové, jež má k Irsku – a severským zemím vůbec – velice vřelý vztah, aby nazpívala působivou titulní píseň.
FOTO: AEROFILMS
