Kategorie: Kino
Recenze: Sama nocí tmou
Autor: Tomáš Kordík -
No, aby byly věci nejprve uvedeny na pravou míru, jde o označení, které tak úplně neštimuje, ovšem Frodo na Sama nocí tmou skutečně zastával roli výkonného producenta (a asistent režie se jmenuje 
Daniel Lugo, ovšem zcela jistě nejde o tohoto). Ano, podíleli se na něm tvůrci, herci a herečky, kteří se sice v zemi Nadera a Simin buď narodili, nebo odtamtud pocházejí jejich příbuzní, nicméně je samotné byste potkali především v USA. Kde také Sama nocí tmou vznikla, byť se v ní mluví persky. Přesně to samé mimochodem platí i pro drsné drama Ukamenování Sorayi M., přičemž představitelka titulní postavy Mozhan Marnó tady hraje prostitutku. Protože některé prvky (sexuální narážky, mírná nahota, další věci typické pro západní svět), které v tomto díle můžeme vidět, by pro tvůrce v případě natáčení v Íránu jistě znamenaly minimálně několikaleté uvěznění.
Divákovi zvyklému na hollywoodské i nezávislé americké filmy však určitě nepřijdou nikterak odvážné
či neobvyklé. Třeba takové nečekaně okamžité upíří kousnutí tady má za následek de facto pouze ten efekt, že vytrhne z rozjímání/usínání, jelikož tempo tohoto filmu jest velmi, velmi pomalé. V Bad City – neboli Zkaženém městě – kde se příběh odehrává, ale nenarazíte jen na upírky a prostitutky, nýbrž i na pasáky, feťáky, člověka mírně připomínajícího Jamese Deana, dále také na děti a kočky – jak zvířecí, tak lidské, dá-li se to tak napsat. A zřejmě příliš nepřekvapí, že roli Equalizera tu zastává právě ona upírka, jejíž nejoblíbenější činností je přitom nepochybně stalking.
Nicméně přestože víme, že se jedná o upírku, nikdy nepůsobí její sledování jiných až hororově. Ani
tehdy, stojí-li na druhé straně ulice a provokuje tím, že zcela přesně napodobuje pohyby potencionální oběti. I jiné momenty totiž naznačují, že se Zkažené město nachází v nějaké snové, tudíž nereálné realitě. Jistě, vystupují tu lidé, co mají lidské vlastnosti – dobré i nedobré. Ale způsob, jakým je film natočený, v podstatě přímo zabraňuje jakémukoliv ztotožnění se či soucitu s kteroukoliv z postav. Starší pán fetuje? Tak ať! Holčina šlape? Tak jestli jí to sype, proč ne … Upírka se cítí osamělá? Tak by se pro začátek měla alespoň začít jinak oblékat! A co ten mladík, co vypadá trochu (ale opravdu jen trochu) jako legendární James Dean? Co ten vlastně chce? V artových filmech, jako je tento, prostě holt musíte počítat s tím, že na všechny zajímavě nastoleté otázky prostě vždycky nedostanete uspokojující odpovědi. Větišinové diváctvo to zřejmě naštve, ovšem někdo tomu říká umění.
V první řadě na sebe však strhává pozornost vizuální stránka, která skutečně nemá chybu! Sama nocí tmou z tohoto (vlastně nejen z tohoto) pohledu připomene Sin City, jenom s tím rozdílem, že po celou
dobu „jedeme“ skutečně pouze a jenom v té černobílé. Takže opravdovou chválu za Sama nocí tmou nezasluhuje ani tak svérázná a extrémně sebevědomá režisérka Ana Lily Amirpour, jako spíše kameraman Lyle Vincent, protože v tomto případě je klíčové i správné nasvícení a existuje dost známých a skvělých kameramanů, kteří tvrdí, že na černobílém filmu by si netroufli spolupracovat. Samozřejmě ale už jenom toto vizuální provedení naznačuje (a obsah, který s sebou nese i prvky některých jiných žánrů, to jen potvrzuje), že Sama nocí tmou je určena jenom těm největším filmovým fajnšmekrům.
Sama nocí tmou je film, který kromě toho vizuálu, s ním spojené atmosféry a českého názvu nejvíce zaujme ještě taneční scénou v klubu, a také vynikajícím soundtrackem, ve kterém najdeme i zřetelné odkazy na „spaghetti“ tvorbu Ennia Morriconeho. Přestože jinak má tohle dílo k dokonalosti daleko, může se stát, že to taky dotáhne až k nominacím na prestižní ceny. To zaprvé, a zadruhé je třeba dodat, že bych se na něj stejně docela rád podíval ještě jednou. Ideálně ovšem s dálkovým ovladačem v ruce pro přetočení některých těch fakt hodně nezáživných scén. A co z toho všeho vyplývá? Že i vyloženě artové filmy mohou zaujmout mainstreamového diváka, ale – jak se říká – „vocaď pocaď“.
FOTO: Aerofilms
Daniel Lugo, ovšem zcela jistě nejde o tohoto). Ano, podíleli se na něm tvůrci, herci a herečky, kteří se sice v zemi Nadera a Simin buď narodili, nebo odtamtud pocházejí jejich příbuzní, nicméně je samotné byste potkali především v USA. Kde také Sama nocí tmou vznikla, byť se v ní mluví persky. Přesně to samé mimochodem platí i pro drsné drama Ukamenování Sorayi M., přičemž představitelka titulní postavy Mozhan Marnó tady hraje prostitutku. Protože některé prvky (sexuální narážky, mírná nahota, další věci typické pro západní svět), které v tomto díle můžeme vidět, by pro tvůrce v případě natáčení v Íránu jistě znamenaly minimálně několikaleté uvěznění.Divákovi zvyklému na hollywoodské i nezávislé americké filmy však určitě nepřijdou nikterak odvážné
či neobvyklé. Třeba takové nečekaně okamžité upíří kousnutí tady má za následek de facto pouze ten efekt, že vytrhne z rozjímání/usínání, jelikož tempo tohoto filmu jest velmi, velmi pomalé. V Bad City – neboli Zkaženém městě – kde se příběh odehrává, ale nenarazíte jen na upírky a prostitutky, nýbrž i na pasáky, feťáky, člověka mírně připomínajícího Jamese Deana, dále také na děti a kočky – jak zvířecí, tak lidské, dá-li se to tak napsat. A zřejmě příliš nepřekvapí, že roli Equalizera tu zastává právě ona upírka, jejíž nejoblíbenější činností je přitom nepochybně stalking.Nicméně přestože víme, že se jedná o upírku, nikdy nepůsobí její sledování jiných až hororově. Ani
tehdy, stojí-li na druhé straně ulice a provokuje tím, že zcela přesně napodobuje pohyby potencionální oběti. I jiné momenty totiž naznačují, že se Zkažené město nachází v nějaké snové, tudíž nereálné realitě. Jistě, vystupují tu lidé, co mají lidské vlastnosti – dobré i nedobré. Ale způsob, jakým je film natočený, v podstatě přímo zabraňuje jakémukoliv ztotožnění se či soucitu s kteroukoliv z postav. Starší pán fetuje? Tak ať! Holčina šlape? Tak jestli jí to sype, proč ne … Upírka se cítí osamělá? Tak by se pro začátek měla alespoň začít jinak oblékat! A co ten mladík, co vypadá trochu (ale opravdu jen trochu) jako legendární James Dean? Co ten vlastně chce? V artových filmech, jako je tento, prostě holt musíte počítat s tím, že na všechny zajímavě nastoleté otázky prostě vždycky nedostanete uspokojující odpovědi. Větišinové diváctvo to zřejmě naštve, ovšem někdo tomu říká umění.V první řadě na sebe však strhává pozornost vizuální stránka, která skutečně nemá chybu! Sama nocí tmou z tohoto (vlastně nejen z tohoto) pohledu připomene Sin City, jenom s tím rozdílem, že po celou
dobu „jedeme“ skutečně pouze a jenom v té černobílé. Takže opravdovou chválu za Sama nocí tmou nezasluhuje ani tak svérázná a extrémně sebevědomá režisérka Ana Lily Amirpour, jako spíše kameraman Lyle Vincent, protože v tomto případě je klíčové i správné nasvícení a existuje dost známých a skvělých kameramanů, kteří tvrdí, že na černobílém filmu by si netroufli spolupracovat. Samozřejmě ale už jenom toto vizuální provedení naznačuje (a obsah, který s sebou nese i prvky některých jiných žánrů, to jen potvrzuje), že Sama nocí tmou je určena jenom těm největším filmovým fajnšmekrům.Sama nocí tmou je film, který kromě toho vizuálu, s ním spojené atmosféry a českého názvu nejvíce zaujme ještě taneční scénou v klubu, a také vynikajícím soundtrackem, ve kterém najdeme i zřetelné odkazy na „spaghetti“ tvorbu Ennia Morriconeho. Přestože jinak má tohle dílo k dokonalosti daleko, může se stát, že to taky dotáhne až k nominacím na prestižní ceny. To zaprvé, a zadruhé je třeba dodat, že bych se na něj stejně docela rád podíval ještě jednou. Ideálně ovšem s dálkovým ovladačem v ruce pro přetočení některých těch fakt hodně nezáživných scén. A co z toho všeho vyplývá? Že i vyloženě artové filmy mohou zaujmout mainstreamového diváka, ale – jak se říká – „vocaď pocaď“.
FOTO: Aerofilms
