Rozhovor: Jan Svěrák

FDb: Počítáme-li také dokument Tatínek, jsou Tři bratři teprve vaším pátým filmem od oscarového Koljy. Proč těch filmů bylo za těch osmnáct let tak málo?
Jan Svěrák: Asi … já nevím. Víte co, Miloš Forman také dělal ty filmy třeba jednou za čtyři roky …

FDb: A takový Jan Hřebejk třeba dělá i dva za rok …
Jan Svěrák: On to má jako práci. Nebo je možná workoholik. Já nevím. Já jsem tak trochu líný. Já se nedonutím pracovat, dokud to pro mě není osobní výzva nebo dokud mě to nebaví natolik, že tomu chci něco obětovat. Pro mě je to vlastně koníček, není to práce. Kdyby to byla práce, tak jsem úplně paralyzován, protože jsem strašný lenoch. Takže vždycky trvá dlouho, než najdu něco, pro co bych se nadchnul.

FDb: S vaším tatínkem Zdeňkem Svěrákem jste spolupracoval na několika filmech. Nedávno jsem mu položil stejnou otázku, a tak se zeptám i vás: Máte vy osobně některý z těch vašich společných filmů nejraději?
Jan Svěrák: Tak asi Obecnou školu. To byl vlastně takový zázračný začátek té spolupráce, kdy on mě poprvé pochválil, že se mu to líbí. Že to je dokonce lepší, než si to představoval. To mi rozpumpovalo srdce a dodnes si to pamatuju.

FDb: A odhadnete nebo víte, který z těch vašich společných filmů má nejraději on?
Jan Svěrák: Taky Obecnou školu. Protože víte co, ono je to vlastně ještě o mých prarodičích, takže on hraje mého dědu. A je to o místech, které jsem zažil jako dítě, takže je to v té rodině hodně zakořeněné a je to hodně osobní.

FDb: Ve Třech bratrech je prakticky každá role obsazena známým českým hercem nebo známou českou herečkou. Podle čeho jste ty role vybíral? Kupříkladu v příběhu O Červené Karkulce můžeme vidět Jitku Čvančarovou. Je to třeba i na základě toho, že hrála ve filmu Kdopak by se vlka bál??
Jan Svěrák: (smích) Ne, ne, ne. Vidíte, to mě vůbec nenapadlo. Je to tak, že pro ty malé role je dobré mít někoho, kdo je typově výrazný a o kom ten divák dlouho nepřemýšlí, než pochopí, co je zač, než do té postavy vklouzne jako do teplých bačkor. A třeba ta Jitka Čvančarová to je jasný typ. Jedná se o krásnou ženu, kterou jsme vycpali, aby byla kyprá, takže není pochyb o tom: ano, Karkulka bude jednou hezká, ale bude tlustá. Konec přemýšlení. A vím, že dobrý herec vám to samozřejmě zahraje dobře. Nesmí se to ale přehnat, protože když do takhle malé roličky obsadíte superhvězdu, tak pak vzniká očekávání, kde se tam v tom příběhu objeví dál a jak zasáhne do děje. Takže člověk musí být opatrný.

FDb: Když je řeč o obsazení, před lety jste měli s Filipem Renčem dohodu, že jste se navzájem obsazovali do malých roliček ve svých filmech. Proč jste od toho ustoupili?
Jan Svěrák: Protože on mi vždycky dával mluvené role. A já jsem hrozně stydlivý, takže mi to vlastně vždycky vadilo. A bylo to pro mě docela utrpení, ale on se tím kochal, jak mě trápí. A když natáčel Hlídače č. 47, tak už jsem měl hotovou i kostýmní zkoušku, ale pak jsem se nějak nemohl natáčení zúčastnit. Tak mi nabídnul jinou roli, ale zase to nevyšlo. A tím se ta tradice přerušila a tím jsem byl vysvobozen.

FDb: Je pro vás jako pro režiséra v něčem obtížnější natočit pohádku, než třeba drama?
Jan Svěrák: Je to složitější. Jako je třeba složitější natočit komedii než drama. Ono to vypadá, že je to sranda, že je to jednoduché, ale ono vám vlastně v dramatu diváci prominou, když se pět minut nic neděje. Oni si tak přemýšlejí a řeknou si: to je asi záměr, tady umělci tvoří dlouhý záběr atd. V pohádce, jakmile byste nudili, tak ty děti si začnou povídat. A v komedii, když pět minut nudíte, tak to přestane být komedie.

FDb: A vy sám máte nějakou oblíbenou pohádku? Tedy kromě Tří bratří a Kukyho?
Jan Svěrák: (smích) To jste mě zaskočil a takhle hned vám to asi neřeknu. Já vám můžu říct, které ilustrace z pohádek mám rád … Je zajímavé, že třeba ilustrace Jiřího Trnky se mi teď hodně líbí, ale jako dítě jsem je rád neměl. Na mě byly příliš komplikované. Je tam určitý druh abstrakce v těch texturách, které používá. A jako dítěti mi to vadilo. Mně se líbily ilustrace Cyrila Boudy. Ty byly do detailů provedené, hezky obtáhnuté linkou …

FDb: Zmínil jste, že hodláte zfilmovat knížku vašeho tatínka Zdeňka s názvem Po strništi bos. Kdy bychom se tak té její adaptace mohli dočkat?
Jan Svěrák: No, stejně jako Tři bratři jde o nouzový plán, kdy jsem čekal, jestli se bude točit jeden anglicky mluvený film. Takže já mám teď v plánu pracovat na scénáři filmu, který by se měl točit v Irsku. Ale protože to může dopadnout kdovíjak, tak kdyby se to naklánělo tak, že z toho nic nebude, tak hned skočím na Po strništi bos, udělá se scénář a během roku se může točit. Takže řekněme, že v roce 2016 by se mohlo začít natáčet.

FOTO: BIOGRAF JAN SVĚRÁK