Rozhovor: Ondřej Malý

FDb: Jaké bylo natáčení v Afghánistánu?
Ondřej Malý: Když jsem ten film viděl poprvé, vůbec jsem nečekal, že se stane to, co se mi stalo, že jsem viděl znovu ten Afghánistán, že mě to rozbourá takovým způsobem, jakým mě to rozbouralo. A nejhorší na tom je takzvaný Incoming, což je signál, kdy ten radar zachytí raketu, která tak do dvou až tří vteřin dopadne, takže si člověk musí to ucho naladit na tuhle frekvenci, a zároveň sebou plácnout co nejrychleji na zem. A ve chvíli, kdy jsem to uslyšel, tak mi naskočila husí kůže.

FDb: Myslíte si tedy, že bylo nezbytně nutné, aby se některé scény natáčely přímo v Afghánistánu?
Ondřej Malý: Pro mě byla obrovská škoda, a myslím, že i pro Ondru, že nejdříve se nenatáčelo v Afghánistánu, a pak teprve u nás. Protože si myslím, že bych toho pak hodně udělal jinak. Nebo bych byl minimálně jiný člověk. Protože si myslím, že po tom Afghánistánu se mi ty hodnoty hodně přesypaly. Nebo tedy alespoň některé.

FDb: Prošli jste před Afghánistánem nějakým výcvikem?
Ond
řej Malý: Pouze ten první den, když jsme přistáli, jsme prošli asi třema kolečkama nějakých poučení, jak se chovat v určitých situacích. Třeba při raketovém útoku, jak může takový raketový útok vypadat, jak se chovat při napadnutí základny lidmi, kam máme kdyžtak jít, kde se máme shromáždit, kolik máme vteřin na to, abychom to udělali, co máme mít s sebou. Pak třeba jak se chovat při zajetí, co říci, co neříci. Museli jsme mít nějaká ověřovací hesla, aby případně zjistili, že jsme to opravdu my a ne nějaký Afghánec nebo někdo cizí. Ale to byla opravdu ta nejkrajnější situace a v takovém případě by nás nezachraňovali Češi, ale s největší pravděpodobností Američané.

FDb: A nebál jste se tam jet?
Ondřej Malý: Jo, hned. Po chvíli, co jsem tu zprávu vstřebal. Ale musím říct, že Kábul byl hrozně fajn a v pohodě, protože tam je ta základna tak obrovská, že nějaký ohrožení člověk ani necítí. Ale ten Shank to už bylo o něčem jiném. Tam vlastně už když jsme odlétaly z toho kábulu, tak to letadlo vypouštělo nějaké světlice jakožto klamavé cíle nebo něco v tom smyslu. A strašně to bouchalo, tak to jsem se hodně vyděsil poprvé, ale pak už to bylo celkem dobré.

FDb: Ve filmu je scéna, ve které spolu s Ondřejem Vetchým jakožto Richardem rozdáváte afghánským dětem hračky. Věděly ty děti, že se točí film nebo si myslely, že jste vojáci?
Ondřej Malý: Nevěděli, že se točí film. To se nesmělo říct, protože tím by nás ohrozily. Pro ty děti to bylo normální v rámci těch humanitárních akcí, které tam naše armáda dělá. Učí se tam a rozdávají se tam různé užitečné věci, takže v rámci toho jsme tam jeli. Ale vzhledem k tomu, že ten štáb byl tak malinký, jen nějakých pět lidí, tak si myslím, že jsme byli docela nenápadní.

FDb: Jak byste popsal tu postavu, kterou hrajete ve filmu Všiváci?
Ondřej Malý: Ten, co hodně míchá osud Rickyho, kterého hraje Ondra Vetchý. A je na divákovi, aby si určil, jestli dobrým nebo špatným směrem.

FDb: Pro mě osobně je ta postava, kterou ve Všivácích hrajete, je pro mě záporná. Ale vy obecně hodně hrajete záporné postavy. Čím si myslíte, že to je?
Ondřej Malý: (úsměv) Asi jsem špatný člověk. Ne, mě ty záporné role baví více, než nějací klaďáci. Ale to se zeptejte režisérů, proč mě do nich obsazují.

FDb: Jaký je podle vás Roman Kašparovský režisér?
Ondřej Malý: Pro mě byl hrozně fajn. Asi je to i díky tomu, že ten scénář si psal sám. Takže to byla hrozně příjemná práce v tom, jak dokáže ty lidi na sebe napojit, vysvětlit jim, co chce. A pak samozřejmě ta jeho víra v ty lidi, které si vybral.

FDb: Připravoval jste se nějak obecně na tu roli?
Ondřej Malý: V té přípravě to jsou vždycky jenom nějaké drobnosti, ale nic vyloženě speciálního.

FDb: A jak to bylo u filmu Pouta, ze kterého vás budou diváci znát asi nejvíce a za který jste získal Českého lva?
Ondřej Malý: Pouta také nebyla nějak speciální. Bavil jsem se s nějakými disidenty a četl jsem o nich, ale tam byla speciální pouze ta hyperventilace.

FDb: Tradiční otázka na závěr. Máte už nějajakou další nabídku na roli ve filmu?
Ondřej Malý: Nemám žádnou větší, pouze samé menší věci. 

FOTO: Bontonfilm