Kategorie: Kino
Recenze: Hra na hraně
Autor: Tomáš Kordík -
Tenhle Richie Furst, ten není hloupý, a proto studuje. Ovšem sem tam si rád zahraje poker online. 
(Patrně se nechal zlákat Ronaldem). Při jedné takové nevinné hře je ovšem protihráčem okraden, protože si dokáže spočítat, že měl přece vyhrát. Richie si to nenechá líbit. Zjistí, že provozovatelem stránek je jistý Ivan Block - hranař, jenž, podobně jako ostatní takoví „podnikatelé/obchodníci“, sídlí v exotické zemi. Konkrétně v Kostarice. Přestože se jedná, jak záhy Richie pozná, o nebezpečnou, nevyzpytatelnou osobu, vydá se si s ním všechno pěkně na férovku vyříkat. A pozná, že v té středoamerické zemi je to hodně „vo pohodě“. Sice se tam uplácí a jsou tam lidožraví krokodýli, ale to bohatě vynahradí hromady peněz a sexy kočky.
Tenhle film produkoval Leonardo DiCaprio prostřednictvím své společnosti Appian Way a režíroval
jej Brad Furman. Hra na hraně je jeho třetím celovečerákem a od těch předchozích se liší. V tom prvním hrál totiž hlavní roli John Leguizamo. V tom druhém hrál vedlejší roli John Leguizamo. A v tomto třetím nehraje žádnou roli John Leguizamo. Ne, to je jen takový vtípek. Jeho filmy toho naopak mají dost společného. A sice, že v nich vidíme příběhy, které jsou povětšinou už provařené, čili jsme je viděli jinde, ale Furman je přesto dokáže učinit nějak/něčím zajímavé.
V debutu s názvem Úlovek je hlavní hrdina téměř zastřelen a následně sledujeme to, jak se ve velmi
pomalém tempu znovu dává do kupy a jak je posedlý tím, že chce dopadnout viníky, kteří jej přepadli. Přestože toho tento počin nenabízí mnoho, jako debut by se dal označit slovem slibný. A pro režiséra to byla nepochybně velmi cenná zkušenost, přičemž to, co se naučil, dokázal naplno prodat už v případě Obhájce, kde pracoval s mnohem větším rozpočtem. V něm sledujeme další z mnoha soudních sporů na filmovém plátně, přičemž nevím, jak vás, ale mě takové bijáky baví. Mnohdy ovšem zápletkou celkově připomínají spíše epizodu nějakého seriálu, než plnohodnotný film. Ale Furmanovi se naštěstí povedlo jej udělat opravdu filmově.
Z mého pohledu se Hra na hraně tvářila dlouho vcelku nenápadně. Sám jsem ji zaregistroval až
někdy v posledním červencovém týdnu prostřednictvím plakátu, na kterém byl Ben Affleck, Justin Timberlake a hlavně Gemma Arterton. Přestože se z něho jinak nedalo mnoho vyčíst, okamžitě mě svým provedením zaujal. Trailer pak moji zvědavost ještě umocnil, protože rád sleduju filmy, jejichž děj se alespoň částečně odehrává ve Střední (či Jižní) Americe. Je jedno, jestli jde o drogy, pomstu, pašeráctví, mimozemšťany, velké mimozemšťany nebo v podstatě o nic nebo právě o hazardní hry.
Režisérovi se podařilo pěkně zachytit atmosféru a díky slunnému počasí vypadá film po vizuální
stránce velmi hezky. Nemůžu se také zbavit dojmu, že Furman nechal herce jen a pouze improvizovat, aby měli možnost zahrát postavy zcela po svém. Z tohoto pohledu se nejvíce činí Affleck, čímž ale jen potvrdil, že takovéto víceméně prvoplánově napsané role zvládá výborně, kdežto s těmi charakterově propracovanějšími už je to složitější. Uvidíme, jak se mu podaří ztvárnit Batmana. Supermana už hrál, ale tam šlo jen o cameo. Pro Justina Timberlakea, jednoho z mých úplně nejméně oblíbených „herců“, nemám a ani nemůžu mít protentokrát větší pochvaly, než té, že mi v tomhle filmu nevadil.
Hra na hraně určitě nepředstavuje nic světoborného, vaším nejoblíbenějším filmem se téměř na sto procent nestane, přestože v ní najdeme prakticky všechno, co od takového bijáku očekáváme. Včetně kontroverzních praktik FBI a milostné zápletky, bez které se to v současném Hollywoodu patrně neobejde. Postava, kterou hraje Gemma Arterton (tady na můj vkus až příliš opálená), je tu z příběhového hlediska nadbytečná – skoro pořád jenom přihlíží, tedy je pouze ozdobou a neprojeví se ani v milostné scéně na zdi. Ovšem z toho čistě chlapského za ni musíme nastotisíckrát děkovat. Moje hodnocení tohoto filmu, tedy kromě té záliby v Latinské Americe, možná do jisté míry taky ovlivnil fakt, že jsem těsně před ním viděl Gravitaci, pro mě zatím největší filmovou událost letošního roku (recenze bude následovat)! Je tak dokonalá, že jsem nad některými nedokonalostmi Hry na hraně musel prostě přimhouřit oči. A navíc jsem byl ve velmi dobrém rozpoložení. Nicméně vzhledem k tomu, kde se děj Furmanova počinu odehrává, mohl pro režiséra zároveň svým způsobem posloužit jako trénink na film o Pablu Escobarovi. Tam už se totiž žádné nedostatky tolerovat nebudou a rozhodně to bude chtít natočit víc, než jen pohodovou oddychovku.
(Patrně se nechal zlákat Ronaldem). Při jedné takové nevinné hře je ovšem protihráčem okraden, protože si dokáže spočítat, že měl přece vyhrát. Richie si to nenechá líbit. Zjistí, že provozovatelem stránek je jistý Ivan Block - hranař, jenž, podobně jako ostatní takoví „podnikatelé/obchodníci“, sídlí v exotické zemi. Konkrétně v Kostarice. Přestože se jedná, jak záhy Richie pozná, o nebezpečnou, nevyzpytatelnou osobu, vydá se si s ním všechno pěkně na férovku vyříkat. A pozná, že v té středoamerické zemi je to hodně „vo pohodě“. Sice se tam uplácí a jsou tam lidožraví krokodýli, ale to bohatě vynahradí hromady peněz a sexy kočky.Tenhle film produkoval Leonardo DiCaprio prostřednictvím své společnosti Appian Way a režíroval
jej Brad Furman. Hra na hraně je jeho třetím celovečerákem a od těch předchozích se liší. V tom prvním hrál totiž hlavní roli John Leguizamo. V tom druhém hrál vedlejší roli John Leguizamo. A v tomto třetím nehraje žádnou roli John Leguizamo. Ne, to je jen takový vtípek. Jeho filmy toho naopak mají dost společného. A sice, že v nich vidíme příběhy, které jsou povětšinou už provařené, čili jsme je viděli jinde, ale Furman je přesto dokáže učinit nějak/něčím zajímavé.V debutu s názvem Úlovek je hlavní hrdina téměř zastřelen a následně sledujeme to, jak se ve velmi
pomalém tempu znovu dává do kupy a jak je posedlý tím, že chce dopadnout viníky, kteří jej přepadli. Přestože toho tento počin nenabízí mnoho, jako debut by se dal označit slovem slibný. A pro režiséra to byla nepochybně velmi cenná zkušenost, přičemž to, co se naučil, dokázal naplno prodat už v případě Obhájce, kde pracoval s mnohem větším rozpočtem. V něm sledujeme další z mnoha soudních sporů na filmovém plátně, přičemž nevím, jak vás, ale mě takové bijáky baví. Mnohdy ovšem zápletkou celkově připomínají spíše epizodu nějakého seriálu, než plnohodnotný film. Ale Furmanovi se naštěstí povedlo jej udělat opravdu filmově.Z mého pohledu se Hra na hraně tvářila dlouho vcelku nenápadně. Sám jsem ji zaregistroval až
někdy v posledním červencovém týdnu prostřednictvím plakátu, na kterém byl Ben Affleck, Justin Timberlake a hlavně Gemma Arterton. Přestože se z něho jinak nedalo mnoho vyčíst, okamžitě mě svým provedením zaujal. Trailer pak moji zvědavost ještě umocnil, protože rád sleduju filmy, jejichž děj se alespoň částečně odehrává ve Střední (či Jižní) Americe. Je jedno, jestli jde o drogy, pomstu, pašeráctví, mimozemšťany, velké mimozemšťany nebo v podstatě o nic nebo právě o hazardní hry.Režisérovi se podařilo pěkně zachytit atmosféru a díky slunnému počasí vypadá film po vizuální
stránce velmi hezky. Nemůžu se také zbavit dojmu, že Furman nechal herce jen a pouze improvizovat, aby měli možnost zahrát postavy zcela po svém. Z tohoto pohledu se nejvíce činí Affleck, čímž ale jen potvrdil, že takovéto víceméně prvoplánově napsané role zvládá výborně, kdežto s těmi charakterově propracovanějšími už je to složitější. Uvidíme, jak se mu podaří ztvárnit Batmana. Supermana už hrál, ale tam šlo jen o cameo. Pro Justina Timberlakea, jednoho z mých úplně nejméně oblíbených „herců“, nemám a ani nemůžu mít protentokrát větší pochvaly, než té, že mi v tomhle filmu nevadil.Hra na hraně určitě nepředstavuje nic světoborného, vaším nejoblíbenějším filmem se téměř na sto procent nestane, přestože v ní najdeme prakticky všechno, co od takového bijáku očekáváme. Včetně kontroverzních praktik FBI a milostné zápletky, bez které se to v současném Hollywoodu patrně neobejde. Postava, kterou hraje Gemma Arterton (tady na můj vkus až příliš opálená), je tu z příběhového hlediska nadbytečná – skoro pořád jenom přihlíží, tedy je pouze ozdobou a neprojeví se ani v milostné scéně na zdi. Ovšem z toho čistě chlapského za ni musíme nastotisíckrát děkovat. Moje hodnocení tohoto filmu, tedy kromě té záliby v Latinské Americe, možná do jisté míry taky ovlivnil fakt, že jsem těsně před ním viděl Gravitaci, pro mě zatím největší filmovou událost letošního roku (recenze bude následovat)! Je tak dokonalá, že jsem nad některými nedokonalostmi Hry na hraně musel prostě přimhouřit oči. A navíc jsem byl ve velmi dobrém rozpoložení. Nicméně vzhledem k tomu, kde se děj Furmanova počinu odehrává, mohl pro režiséra zároveň svým způsobem posloužit jako trénink na film o Pablu Escobarovi. Tam už se totiž žádné nedostatky tolerovat nebudou a rozhodně to bude chtít natočit víc, než jen pohodovou oddychovku.
