Press: Filmové kluby už 50 let tříbí vkus českých diváků

„Filmový klub jsem objevil v osmnácti a od té doby mi filmy dělají radost (některé). Mezi klubisty mám řadu kamarádů a přátel, přál bych proto filmovým klubům, aby měly stále nové diváky, kteří budou mít rádi dobré filmy,“ říká Jan Starý.
 

První sezóna činnosti legendárních filmových klubů byla zahájena v roce 1963 a do klubového hnutí se hned první rok zapojilo 87 klubů, které divákům nabídly do té doby jen velmi obtížně dostupná setkání s klenoty světové kinematografie. V roce 1964 byl Klub přátel filmového umění přejmenován na Československou federaci filmových klubů (ČFFK). Politická normalizace první poloviny 70. let klubové hnutí výrazně zasáhla, v květnu 1974 byla ČFFK úředně zrušena a pod kontrolou státu v červnu 1976 vznikla Rada československých filmových klubů. Mnohým klubům se však podařilo vymanit z administrativního i ideologického sevření a vydat se vlastní dramaturgickou cestu, na konci 80. let tak v Československu existovalo na 250 filmových klubů se 100 tisíci individuálními členy. Mnozí z nich dodnes nemohou zapomenout na svá „poprvé“ s Formanem, Kieślowskim, Almodóvarem, Pasolinim, Fellinim, Bergmanem, Antonionim, Godardem… „Největším zážitkem pro mě bylo, a stále je, když filmový klub praskal ve švech, nebylo si kam sednout. A pak následné debaty nad sklenicí vína nebo piva. Takových okamžiků je čím dál méně a jsou stále vzácnější,“ vzpomíná jeden z pamětníků Luboš Dvořák, který nyní vede Filmový klub Tábor.
 

Listopad 1989 znamenal pro činnost filmových klubů kvalitativní posun. V roce 1993 vznikla Asociace českých filmových klubů (AČFK), která se v roce 1995 odpoutala od Národního filmového archivu a stala se nezávislým občanským sdružením. AČFK je členem Mezinárodní federace filmových klubů (FICC) a aktuálně sdružuje přes 120 filmových klubů a 20 000 členů v celé České republice. „Filmové kluby procházejí složitým obdobím, kdy se ne všechna kina digitalizovala, a mnohé kluby ztratily prostor k projekcím. Na druhou stranu v mnohých digitálních sálech vzrostla potřeba alternativy komerčního programu a filmové kluby se zajímavým programem vznikají i tam, kde dosud nebyly. Je vidět, že potřeba společného sledování kvalitních filmů i následných diskusí je stále aktuální a pokud neubude filmových nadšenců, kteří jsou ochotní se klubům věnovat, budou existovat i v budoucnosti. A to je pro AČFK i pro všechny milovníky filmů dobrá zpráva,“ konstatuje Radana Korená, od roku 2010 předsedkyně Rady Asociace českých filmových klubů.
 

Asociace českých filmových klubů nejen metodicky pomáhá filmovým klubům v jejich činnosti, disponuje vlastním filmovým archivem s více než 100 tituly, ale také nakupuje a do české distribuce uvádí přibližně 10 umělecky hodnotných a kritiky oceňovaných filmů ročně. Například dokumentární film režiséra Pavla Abraháma Dva nula z distribuce AČFK získal letošní Cenu Pavla Kouteckého, řadu ocenění na domácí i zahraniční scéně má časosběrný dokument Láska v hrobě režiséra Davida Vondráčka, distribuovaný rovněž AČFK. K zásadním iniciativám AČFK patří pořádání Letní filmové školy Uherské Hradiště, která všem příznivcům kvalitní kinematografie pravidelně nabízí nevšední zážitky s filmovým uměním v nových a netradičních souvislostech, a realizace unikátního Projektu 100. Díky této specifické filmové přehlídce se do českých kin vracejí mimořádně kvalitní, oceňovaná díla světové a české kinematografie v restaurované, digitální podobě.
 

A jak vidí vývoj, kterým filmové kluby za 50. let prošly, zkušený klubista Luboš Dvořák?: „Vnímám to tak, že generace čtyřicátníků až padesátníků, s nimiž jsem do klubu začínal před čtvrtstoletím chodit, mentálně vymřela. Stali se z nich gaučoví rodinkáři. Anebo je stávající nabídka nedokáže zaujmout. Hlavními nositeli idejí filmových klubů jsou teď jednoznačně mladí lidé, ale zdá, že v mnohem užším segmentu než před rokem 1989, kdy návštěva klubu byla tak trochu součástí undergroundu. Dalo by se říct, že filmy jsou pořád stejné: buď dobré, nebo horší. Věřím, že éra digitalizace přináší více dramaturgických možností a přijde vzkříšení. Z minulé doby bych do současnosti přenesl tehdejší intelektuální hlad, ale doba je jaksi nasycena a nehladoví. Jinak řečeno, špatně se stravujeme.“