Protože se budeme bavit o pavoucích, jméno Websterovi se určitě nabízelo. Kdyby šlo o ptáky, byli by to asi Nestovi, kdyby o koně, tak Corralovi, kdyby o cirkusové tygry, tak Cageovi, kdyby o klokany, tak Bushovi, a kdyby o hady, tak určitě Plisskenovi. Avšak zanechme dalších spekulací, protože jde o pavoučí rodinku ve složení: hodná holčička Lili, její rockerský brácha, starostlivá mamka, nevýrazný otec, žravá babička, zkušený dědeček a sem tam se přidá i Lilina kamarádka Ema Longfusová, u které by možná bylo bývalo dobré, kdybychom se s ní setkávali častěji.

Tihle všichni žijí nad výtahovou šachtou, zatímco venku si hrají skutečné lidské (tj. neanimované) holčičky. Tedy hrají, jejich pobíhání beze slov působí dosti zmatečně a nepřirozeně, stejně jako přehnaná záliba, ba spíše až posledlost v najitém ústřižku, který měl být pro Lili dráčkem na pouštění. Když to s jeho pouštěním úplně nevyšlo, bude nutné si najít jinou kratochvíli. Mohlo by jí být pletení sítě. Mohlo by jí být povídání o parapetu. Mohlo by jít být vypadnutí z okna. Mohlo by jít být pokoukání na muší farmě (za předpokladu, že během něj nedojde k velice nepříjemné peripetii). Hlavně, aby se konala v rámci rodiny, jelikož právě rodina jest přece tou nejpevnější sítí.

A když jde řeč o síti, musíme vzpomenout na dokument V síti, protože jedna epizoda je věnována podvodnému sousedovi zespoda, který se vydává za holku Nepilu, jelikož tuší, že mu důvěřivá Lili naletí a pod záminkou výměny za svatojánskou mušku mu předá kytaru jeho bráchy, na kterou má zálusk. Když jsem o této epizodce četl v distribučních materiálech, připadala mně jako krajně nedobrý nápad. V audiovizuálním provedení však celkem dobře funguje, neboť svou ruku k dílu přiloží opět rodina. Pravda, pointa v podobě trestu pro viníka nedává příliš dobrý smysl, ale to platí pro většinu z point, kterých se v tomto bijásku dočkáme.

 










 

Zároveň nelze neupozornit na fakt, že v sále přítomné školkové děti tomuto minipříběhu evidentně nerozuměli, nicméně zřejmě ho pochopí, až jim bude dvanáct. Docela jiná podívaná se dostavuje v sekvenci, kdy se vyrazí na číhanou do mouky. Ledacos se dá předvídat, zároveň se taky nevyhneme matoucím momentům, které s největší pravděpodobností neměly být o tom, že pavouci na rozdíl od lidí nejsou závistiví, nepřející a pomstychtiví. Pořád je ale docela velká věc, že do kin míří slovensko-český animovaný počin, protože něco podobného se nakonec přihodilo snad v roce 2015 s výbornou Malou z rybárny, která se jinak nedá s Websterovými ve filmu vůbec nijak srovnávat. Tedy kromě vizuálu, který jest v obou případech líbivý (byť tady občas jako by malinko haproval poměr či perspektiva).

Websterovi ve filmu mají jednu velkou výhodu a jednu velkou nevýhodu. O které chcete číst první? OK, velká nevýhoda spočívá v tom, že celý tento animák jest extrémně nevtipný. V sále byl hlasitější, leč přitom stále nesmělý smích slyšet pouze dvakrát. Tvůrci, kteří jinak pěkně zakomponovali drobné vychytávky (např. brýle na čtyři oči), chtěli vychovávat, jenže je nenapadlo, že tak můžou učinit ideálně v kombinaci s legračními momenty. Vždyť přece už Jan Amos Komenský hlásal o tom, že škola hrou jest hrozně fajn! Takhle se bude zahraničním animovaným podívaným hodně obtížně konkurovat, jelikož bývají přesně upečené jak pro děti, tak pro dospělé. Velká výhoda spočívá ve vynikajícím českém znění, pod které se podepsali režisér Zdeněk Štěpán (Simpsnonovi) a známé hlasy Nadi Konvalinkové (menší úloha), Adama Mišíka (jaký to protiklad oproti Bangeru.), Jiřího Lábuse (v dvojroli), Ivany Chýlkové (trefně vybrané), Jaromíra Dulavy (jehož máme jinak spjatého spíše s hranými pohádkami) a samozřejmě Ivany Korolové, která skvěle namluví kohokoli kdekoli.

FOTO: Aerofims