Ve zkratce: Královna Anna Stuartovna není moc chytrá a v poslední době jí navíc neslouží pohybový aparát přesně podle představ. To z ní dělá snadou kořist, takže místo ní rozhoduje o důležitých státních otázkách sestřenice Sarah. Země je totiž ve válce. Tedy mimo jiné. Do toho přijíždí její sestřenice Abigail a prozatímní panovnice ji přijme do svých služeb. Že to asi neměla dělat, se dozví až později ... Intriky jsou oblíbenou součástí historických kostýmních dramat. Ty obvykle bývají noblesní podívanou. Favoritka takovou není. Na rozdíl od Vévodkyně, Sbohem, královno, Královy přízně, … a hromady dalších.

Protože Favoritka z tohoto úhlu pohledu nefunguje, protože režisér nedokáže poutavě vykreslit vztahy mezi postavami, protože debutující scenáristka Deborah Davis stvořila se svým spoluautorem kýčovitý scénář. Rozdělený do několika kapitol, přičemž název každé z nich vždycky řekne jedna z postav (např. „Au, to bahno páchne“ nebo „Hrozím se zmatení a neklidu“ nebo „Co když usnu a potopím se?“). V Týpcích a zbraních vcelku smysluplné, tady jenom marně se snažící o originalitu a rádoby umění. Humor patří do té sorty, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo jak to vlastně tvůrci mysleli. Kde jsou ty časy, kdy Yorgos Lanthimos bavil Humrem?!? Proč už raději nezískají nominace na Oscara počiny typu Láska a přátelství?

Šance dostat cennou sošku za Nejlepší výpravu a dekorace není zcestná, nicméně si troufám tvrdit, že další historický biják (odehrávající se zhruba o dvě století dříve) s názvem Marie, královna skotská by si toto ocenění zasloužil více. Nominace za Nejlepší střih se stala asi proto, že členové Akademie žasli nad tím, jak se mohlo přihodit, že se vystřídala scéna bez zatažení opony. A nominace za kameru? To už pomalu svádí k tomu podezřívat Akademiky z toho, že byli líní se podívat na více než deset filmů, jaké měly v minulém roce premiéru. Nebo holt neměli čas. Ovšem co se kostýmů týče, Sandy Powell znovu odvedla vynikající práci!

„No tak ten scénář se nám teda moc nepoved. Mně to připadá takový prázdný, neucelený, až trochu artový,“ povídá zkušenější spoluscenárista Tony McNamara. „Jen klid, obsadíme tři výborný herečky a ty všechny nedostatky zakryjou. Pamatuj si, že klíč častokrát vězí v obsazení, který ti coby režisérovi či scenáristovi usnadní práci,“ odpověděl Lanthimos. „Tak, a teď pojď koukat na něco od Woodyho Allena nebo od Milana Cieslara nebo od Kormákura nebo na skoro kteroukoli francouzskou komedii nebo na cokoli od Paula Thomase Andersona kromě Až na krev,“ dodal. Vůbec bych se nedivil, kdyby se takový dialog mezi nimi odehrál.

Olivia Colman, Emma Stone, Rachel Weisz. První jmenovaná má naschvál působit nesympaticky. Druhá předvádí opravdu pozoruhodné herecké kreace. Ale třetí stejně pokaždé upoutá pozornost. Ačkoliv, když nad tím tak přemýšlím, v tomhle konkrétním případě to nebude kvůli tomu, že je tak postava Sarah napsaná, nýbrž proto, že z těch tří se jedná o moji nejoblíbenější herečku. Ani ty milenkovské pletky Favoritce nepomáhají, neboť i po nich děj spíše stagnuje a musíme nadále sledovat více i méně podivné scény bez pointy.

Favoritka je spíše horkým kandidátem na titul „Nejhorší na deset Oscarů nominovaný film“. Vypadá to, že nechce mít s realitou nic moc společného, protože scenáristům se prostě nechtělo dělat průzkum, jak to tehdy doopravdy chodilo. Někdy se nelze ubránit dojmu, že se snaží o parodii, jindy předkládají naprosto vážně míněnou událost, která tedy ovšem nefunguje. Tu proto, že těžiště příběhu by chtělo ležet v něčem jiném. Tu z toho důvodu, že s výjimkou těch tří nejdůležitějších figur se všechny ostatní jeví býti zbytečné, ale k těm třem se zároveň obtížněji hledá kladný vztah!?! Ještě štěstí, že možnost Favoritky 2 je snad nereálná.

FOTO: CinemArt