Aby taky nebyl nominovaný, když je – podobně jako třeba Vlk z Wall Street nebo Sázka na nejistotu – hodně o penězích, byť z trochu jiného úhlu pohledu. V jistém smyslu zachází ještě dál, protože pojednává o rodině Johna Paula Gettyho, jenž byl svého času nejbohatším člověkem na světě. Avšak určitě jste se už sami setkali s tím, že kolikrát nejvíce škudlí právě ti, pro které je milion to, co pro jiné deset korun (výborná, i když očekávaná je pointa se soškou). V obchodech vyžadují slevu, vesměs si sedí na penězích nebo investují jen do toho, co zajímá je samotné a příliš neberou ohledy na ostatní, nejen proto, že vlastně nemusí.

Scénář Davida Scarpy to dotáhnul až na Black List, což je seznam nejlepších dosud nerealizovaných scénářů, které kolují v daném roce Hollywoodem. Nutno dodat, že oproti skutečnosti si dost věcí přikrášlil a upravil pro účely dramatizace. Velké plus, že to tvůrci vůbec neskrývají! A ještě něco – tento koncept funguje od momentu, kdy dorazí zásahovka na místo, kde by měl být John Paul Getty III držen, téměř bezchybně.  Do té doby nám jsou trochu zbytečně předkládána nejrůznější data a události, které nás mají obeznámit, s kým budeme mít tu čest.

Takže (podle zápletky filmu), v roce 1973 je v Římě unesen vnuk miliardáře Johna Paula Gettyho. Prsty v tom má banda týpků kolem chlapíka, co si říká Cinquanta (Padesátka). Požadují výkupné ve výši 17 milionů dolarů, které bohatý dědeček odmítne zaplatit, což šokuje bývalou snachu Gail, o jejíhož syna jde. Pověřen tím, aby celou situaci nějakým způsobem vyřešil, je poradce se vcelku příhodným příjmením Fletcher Chase. Právě po v předchozím odstavci zmíněném momentu se věci dají výrazně do pohybu, jelikož kontrolu nad mladým Paulem převezmou po odkoupení ostřejší hoši z ‘Ndranghety a Padesátka se stává pouhým prostředníkem v poměrně složitém vyjednávání.

Dojde sice na několik až absurdních twistů (nejen nabídka drastického snížení výkupného a „odepisování z daní“), a tak jako třeba v případě Únosu Freddy Heinekena, se ani původní únosci ve Všech prachách světa nedají označit za profesionály. Ale aby nedošlo k omylu: tenhle počin, který právě brázdí česká kina, rozhodně není komedií. Nejlépe o tom přesvědčí scéna s řezáním ucha, která jest o něco grafičtější než ta ikonická z Gaunerů (její vyznění je přitom ale ve skutečnosti ještě násilnější). A závěrečná sekvence od předání peněz až po rozuzlení v italském městečku obsahuje tolik napětí, že by se dalo krájet.

Jde o čistou, poctivou filmařinu (včetně leckdy ošemetného využití flashforwardů) s vynikající dobovou atmosférou, což Ridley Scott tedy evidentně stále ovládá, a cit pro vyprávění příběhu mu rozhodně nechybí. Musí však dostat kvalitní scénář. Jeho počiny z této dekády ukrývají určité tajemství a vlastně pokaždé překvapí. Buď se jedná o průšvih (Prometheus, Konzultant, Vetřelec: Covenant), nebo o parádní – i když někdy trochu nedoceněné – dílo (Robin Hood, Exodus: Bohové a králové, Marťan). Rovněž Všechny prachy světa budou patřit spíše k té druhé sortě, ačkoliv ta nelineární expozice a tuctovější twist z úplného finále celkový dojem pokazí.

Během ní se vrátíme mimo jiné zpět do doby těsně po druhé světové válce, kdy se Getty vydal do Saudské Arábie, aby začal obchodovat s ropou. Mimochodem, záběr, ve kterém vystupuje na poušti z vlaku, je údajně jediným, ve kterém zůstal Kevin Spacey (protože přetočení by bylo nákladné, zvláště když měl mít film za měsíc premiéru, a navíc mu není vidět do tváře). Jinak ho nahradil Christopher Plummer, a stejně jako Mark Wahlberg a Michelle Williams předvádí opravdu hodně precizní výkon. Nominace na Oscara tedy zasloužená. Ovšem nejvíce utkvěl v paměti Romain Duris, známý především z komedie (K)lamač srdcí. Padesátka se v jeho podání prezentuje jako pohodovej, férovej týpek-obchodník.

Všechny prachy světa budou, ač se o tom příliš nemluví, do značné míry genderovým filmem. Dovedu si představit, že zatímco pro ženy bude jednání starého pana Gettyho naprosto nepřijatelné (přeci jen se jedná o člena rodiny, který je v ohrožení) a naplno se ztotožní s Gail, muži by klidně mohli zvolit racionálnější přístup. V tom smyslu, jak o něm mluví Plummerova postava. Šlo o jedno ze čtrnácti vnoučat, a pokud by přistoupil na podmínky teroristů, mohl by tím dostat do nebezpečí i ostatní, neboť by se téměř jistě taky stali terčem únosu. A jaké z toho plyne ponaučení? Že vlastnit všechny prachy světa nemusí být vždycky ku prospěchu.

FOTO: Vertical Entertainment