Speciál: Český lev – zajímavosti

Slavnostní vyhlašování zcela jednoznačně ovládlo drama Ve stínu, které se s devíti Českými lvy zařadilo v celkovém součtu na druhé místo za Je třeba zabít Sekala (10) a před Štěstí (7). Je otázkou, jestli lze tento film z temných 50. let považovat za tak hodně dobrý, aby si zasloužil uspět v tolika kategoriích (nezadařilo se pouze v případě Nejlepšího hlavního ženského hereckého výkonu a Nejlepšího vedlejšího mužského hereckého výkonu). Minimálně u Nejlepšího scénáře to nutí k zamyšlení, protože zanechává pár nezodpovězených otázek. Na druhou stranu jedině dobře, že byl oceněn Marek Epstein, který v minulém roce přispěl do tuzemské kinematografie dohromady čtyřmi pozoruhodnými scénáři, z nichž pochopitelně vznikl stejný počet obdobně pozoruhodných filmů. A protože podíl na psaní scénáře s názvem Ve stínu si připisuje i David Ondříček, odnesl si z Lucerny hned tři České lvy (ještě za Nejlepší režii a jakožto producent taky za Nejlepší film).

Vítězná detektivka mohla zároveň rozšířit počet zahraničních vítězů v hereckých kategoriích, ale, jak uvedeno, před Sebastianem Kochem a Soňou Norisovou byli upřednostněni jiní. Zmíněná herečka, která s Chuckem opravdu nemá nic společného, pochází ze Slovenska. Do „tej jejich dědiny“ putovali Lvi nejčastěji. Kupříkladu za Annou Šiškovou, Martinem Hubou, Emílií Vašáryovou či Mariánem Labudou. Ovšem stalo se také, že ceny vyrazily na jinou světovou stranu – např. do Polska za Agniszkou Sitek nebo do Francie za Marion Cotillard. Letos zůstali Čeští lvi ve všech čtyřech případech doma.

Nejlepší hlavní mužský herecký výkon předvedl podle členů České filmové a televizní akademie Ivan Trojan. Oblíbený herec se radoval už popáté (z celkových osmi nominací), čímž vyrovnal Aňu Geislerovou. Dalo by se tedy říci: Žádné překvápko. To výhra Ondřeje Vetchého se dá označit rovnou za senzaci, protože vyšla až na šestý pokus. Sám při předávání ceny za Nejlepší střih poměrně trefně poznamenal: „Tak já jsem se za ty roky tak nějak našel spíše v tom předávání.“ A ejhle, ono se to hned v zápětí povedlo. Zároveň to však znamenalo, že takový Karel Roden k dosavadnímu jednomu Českému lvu druhého prozatím nepřídá. Přitom co se čistě nominací týče, je mezi herci s devíti rekordmanem. Jako by nebyl až tolik oblíbený. Alespoň za Lidice si však křišťálovou sošku určitě zasloužil. O jedinou pro Čtyři slunce se pak postarala Klára Melíšková, která z ní měla úplně nejvíc největší radost.

Samotný večer, během kterého se tyto prestižní filmové ceny předávaly už podvacáté, velmi slušně, jak se říká, „odsejpal“. Do jisté míry to zřejmě bylo dáno i kratší stopáží ze strany České televize, ale rozhodně to pořadu prospělo. Nebyl totiž prostor na některá čísla a vystoupení některých, řekněme, avantgardních/výstředních umělců a umělkyň, pro které má Petr Vachler určitou slabost, jak už několikrát potvrdil. Před dvěma lety podal vynikající moderátorský výkon Jan Budař, takže bylo rozhodnuto, že po loňském (byť poměrně zdařilém) experimentu s Lucií Bílou, bude moderovat znovu. Rozhodně se od něj čekalo více, než „jen“ udílení instrukcí ohledně marihuanových sušenek a předčítání ze svého scénáře. Tato upoutávka je ovšem dokonalá!

Na pódiu se před mimořádně zajímavou dekorací vystřídali různí předávající. Jen namátkou, kategorii Divácky nejúspěšnější film měly na starosti Sylva Tománková a Jitka Asterová, Nejlepší hudbu Saša Gedeon a Klára Issová, Nejlepší scénář Milan Šteindler a Halina Pawlowská. A Nejlepší film spolu s Theodorem Pištěkem ten snad vůbec nejpovolanější z povolaných – Zdeněk Svěrák. Uvidíme, kdo a hlavně komu se bude předávat příští rok. Při pohledu na letošní české filmy lze nějaký opravdu silný titul (či dokonce tituly) hledat jen velmi obtížně. Nová komedie Jiřího Menzela, v podstatě všeříkající Příběh kmotra a částečně v Afghánistánu se odehrávající Všiváci se jeví býti nejambicióznější. Snad, tak jako de facto stejný počet loňských projektů, opět potvrdí, že i u nás stále dokážeme udělat kvalitní filmy.