Rozhovor: Eva Leimbergerová

Eva Leimbergerová bude asi pro filmové diváky zatím ještě neznámou herečkou, ale určitě nebude na škodu si její jméno zapamatovat.

FDB: Jak byste vy sama popsala postavu, kterou hrajete ve filmu Posel?
Eva Leimbergerová: Já bych tu svojí postavu popsala jako úplně obyčejnou holku. Úplně obyčejnou, průměrnou holku, která má přítele a ještě studuje, byť později, když už by se možná studovat nemělo a měla by už asi být jiná etapa. A právě o tom si myslím, že ten film je. Že ti lidé jsou takoví, že odkládají věci na poslední chvíli.

FDB: Máte s vaší postavou vy osobně něco společného?
Eva Leimbergerová: No, taky ještě studuju. Takže mám (smích).

FDB: Jak jste reagovala, když jste četla scénář? Protože si myslím, že takových scénářů tady u nás moc nekoluje …
Eva Leimbergerová: Já jsem dostala scénář Posla od Vladimíra, ještě když jsem byla na DAMU, což je tak deset let zpátky …

FDB: Pan režisér nám ale říkal, že to byla hodně jiná verze …
Eva Leimbergerová: Možná, že byla. To už si přesně nevybavuju. Ale vybavuju si, že se mi hrozně líbila ta atmosféra toho půdního bytu, do kterého zatéká. A pamatovala jsem si tu scénu, kterou má ta Sylva s tím záchvatem. Tak to se mi hodně líbilo a všechno to na mě hodně zapůsobilo. Takže když jsme se potom potkali s Vladimírem při jiném natáčení a říkal mi, že se Posel bude točit, tak jsem si hrozně přála, abych v tom mohla hrát.

FDB: Také nám prozradil, že jste jediná, kdo zůstal z toho původního castingu před těmi deseti lety …
Eva Leimbergerová: Což je teda … teď mě nenapadá jiné slovo, než „hustý“.

FDB: (smích) Já myslím, že je to nejtrefnější možné slovo …
Eva Leimbergerová: No jo. Když prostě někdo vytrvá … Protože původně to vlastně nebylo o těch třicátnících. To je asi ta nejzásadnější změna, protože oni to měli být vlastně normální lidi, kteří studují a ještě se nechtějí vázat. A teď se to tedy posunulo, takže já jsem s tím vlastně „vyrostla“.

FDB: Která scéna pro vás byla nejnáročnější?
Eva Leimbergerová: Já jsem nad tím přemýšlela, protože na to se ptá hodně lidí. A abych pořád neopakovala ty milostné scény, tak jsem se obávala té scény toho rozchodu, aby to nebylo takové bez výrazu. Jak Petr přijde Šárce říct, že odchází, a vlastně jen na pár větách si to všechno mají říct. A to jsem fakt měla trochu obavu, aby to nevyznělo nějak do prázdna, aby to opravdu byla taková síla, jaká to ve skutečnosti je, když se člověk takhle s někým rozejde.

FDB: A naopak, kterou scénu máte ráda?
Eva Leimbergerová: Oblíbená scéna je ta, jak sedíme v kavárně já (Šárka), Matěj (Petr) a Monika Havlíčková (Irča). A ona jí ten salát a Petr ji pořád uráží. Tak tuhle scénu mám ráda. Tam je totiž jedna taková libůstka, které si asi nikdo moc nevšimne, což je dobře. A já ji nebudu prozrazovat …

FDB: Ale mohla byste, když už jste to, jak se říká, nakousla ...
Eva Leimbergerová: Ne, ne, ne, ne, ne. To jenom pozorný divák si všimne.

FDB: A můžete alespoň prozradit, čeho konkrétně se to týká?
Eva Leimbergerová: Ničeho. Ta scéna proběhne tak, jak má, ale člověk si tam může všimnout jedné věci, u které jsme se my při natáčení hodně bavili. Ale ono to vlastně není podstatné.

FDB: Tradiční otázku na závěr. Máte už nějakou další nabídku na roli ve filmu?
Eva Leimbergerová: Jednoduchá odpověď, na roli ve filmu zatím další nabídku nemám.
 

Však ona se nějaká objeví …