Rozhovor: Matěj Hádek

A znovu platí totéž, jak v případě režiséra Vladímíra Michálka. A sice: Protože Posel je prezentován jako „rebelský“ film, rozhodli jsme se „rebelsky“ v textu nechat původní hovorové výrazy. 

FDB: Jak byste vy sám popsal postavu, kterou hrajete ve filmu Posel?
Matěj Hádek: Takovej kojot.

FDB: (smích) To je, myslím, docela přesné označení …
Matěj Hádek: Takový chytrý, vychcaný, sobecký zvíře, který ale podle mě nejde nemít rád. Teď teda myslím toho kojota, protože tohohle kluka nevím. Nikdo není jenom hodnej nebo jenom zlej, že jo? Každej, když se zamyslí, určitě najde něco, co mohl udělat líp, nebo si uvědomí, komu všemu třeba i nevědomky právě kvůli sobectví ublížil. Pro mě je jako obtížný o tom mluvit, protože tím, že jsem v tom hrál, tak o tom vlastně nemůžu nic říct. Chápete?

FDB: Abych pravdu řekl, tak zrovna ne.
Matěj Hádek: No, když v tom hrajete, tak prostě nemůžete říkat, jestli je to takový nebo makový. A já jsem v tom hrál. Měsíc jsme tam žili. Byla to taková jízda na ledu … A teď je rok poté ... A pro mě jako pro někoho, kdo v tom hrál, je prostě těžký něco říkat. Můžu říkat akorát nějaký superlativy, aby lidi přišli do kina. To jako jde, no.

FDB: Hrál jste už někdy nějakou charakterově podobnou roli?
Matěj Hádek: Ani nevím. Tak obecně ti tzv. „zlí“ se hrajou jaksi lépe. To říkají všichni herci. Já ale opravdu nemůžu říct, jestli jsem už hrál charakterově podobnou roli. I když, asi jo. Člověk je jenom jeden, takže určitě jsem už hrál nějaký šmejdy i nějaký dobráky. Tohle je ale kluk, kterej není ani šmejd, ani dobrák. Je to prostě takovej … takovej kojot.

FDB: Podílel jste se nějakým způsobem i na scénáři?
Matěj Hádek: Ne. To bylo jen tak, že prostě probíhaly nějaký úpravy dialogů třeba přímo na place, když si to žádala situace.

FDB: Je ve filmu nějaká scéna, která pro vás byla nejnáročnější?
Matěj Hádek: Nejnáročnější byly asi ty milostný scény. To je nejtěžší, že jo. To je jasný, že si to neužijete.

FDB: A už jste je někdy předtím hrál?
Matěj Hádek: Jo, jo. To je prostě vždycky na hraně, jak to udělat, aby to nebylo hloupý nebo aby ta milostná scéna třeba nebyla samoúčelná atd. To je opravdu velmi těžká disciplína natočit dobrou milostnou scénu pro všechny zúčastněný. Pro kameramana, pro režiséra, pro herce ... To si prostě nikdo neužije. A kdo říká, že si to užije, tak kecá.

FDB: A nějakou oblíbenou scénu máte?
Matěj Hádek: No, nevím. Víte co, já mám třeba vždycky jen vzpomínky na jednotlivý dny, kdy se točilo. A na to, co se stalo tzv. „out of record“. Takže se nedá říct, že bych měl nějakou oblíbenou scénu, protože jsem to viděl jednou a ještě jsem u toho zavíral oči, protože mám problém se na sebe koukat. A takhle hodně jsem ještě nikdy v ničem nebyl a ona to fakt není sranda takhle na sebe hodinu a třičtvrtě koukat, když zrovna nejste úplnej narcis. Takže to fakt není nic příjemnýho, protože vidíte jenom chyby.

FDB: Dá se nějak porovnat režijní styl Vladimíra Michálka a, řekněme, Václava Marhoula?
Matěj Hádek: To je jako když srovnáváte jablko s hruškou. To prostě nejde. A já mám rád jablka i hrušky. A myslím, že si můžu dovolit říct, že jsou oba moji přátelé, takže je tam i tahle osobní rovina. A kdyby nebyla, tak se to vlastně srovnat nedá, protože každej je úplně jiná osobnost, každej dělá úplně jiný filmy. Ale myslím si, že jsou to oba dobrý kluci.

FDB: A vy jezdíte na kole?
Matěj Hádek: Jezdím, jezdím.

FDB: Tradiční otázka na závěr. Máte už další nabídku na roli ve filmu?
Matěj Hádek: Něco se rýsuje na příští rok, ale ještě o tom nesmím mluvit.
 

No tak si holt počkáme …