Recenze: Druhá šance

Jenže to skřípe. Leckdo by mohl namítnout, že po 31 letech se není čemu divit. Zatímco Arnoldovi připadá vše v pořádku, Kay se současnou situací rozhodně spokojená není. Když pak narazí na knihu jakéhosi vyhlášeného poradce, neváhá odcestovat do několikset kilometrů vzdáleného Maine. Ale přidá se i Arnold (pořád se bavíme o jejím manželovi, nikoliv o Arnoldovi – ten se v tomto filmu vůbec neukáže)? Přidá, samozřejmě. O čem by to taky jinak bylo, že ano. Ale nejsou po těch desetiletích už příliš zakrnělí? Dokážou se znovu sblížit i intimně? Může třeba zapůsobit kouzlo malebného městečka Great Hope Springs?

Jak je vidět, zápletka rozhodně není nikterak komplikovaná. K tomu se střídá jen pár lokací – především dům Arnolda a Kay, pronajatý pokoj a kancelář onoho poradce. Takže, když to vezmeme kolem a kolem, nebylo by žádným překvapením, kdyby Druhá šance vznikla podle divadelní hry, anebo kdyby do ní teď po filmové premiéře byla přetvořena. Klidně by také mohla být námětem pro vznik televizního seriálu, kde by hlavní roli sehrál ten poradce (ideálně znovu Steve Carell), u kterého by se střídaly manželské páry. Ano, někdo by svým způsobem klidně mohl namítnout, že film (nebo cokoliv jiného) s takovým konceptem by se lépe vyjímal jen na televizní obrazovce. Ale …

… Ale to by v něm nesměli hrát Tommy Lee Jones a Meryl Streep, které skvěle doplňuje právě Steve Carell, jenž je jako poradce Bernie Feld více než přesvědčivý. Přesně takhle by měl, nejen podle mého názoru, takový člověk vypadat, a přesně takhle by měl, nejen podle mého názoru, taky jednat. Ještě před zhlédnutím filmu, když jsem znal pouze obsah a trailer, jsem si však říkal, jestli se z Felda náhodou nevyklube někdo jiný, než za koho se vydává. Takovíto odborníci na manželské a snad i nemanželské vztahy aby svou živnost provozovali v půvabném, ale malém a zapadlém městečku? Místo toho, aby si zřídili kancelář v nějaké metropoli, kde by jistě měli mnohem větší klientelu? Jestli on třeba nebude zločinec s novou identitou, případně jestli náhodou neuvidí v nespokojené Kay snadnou kořist a nebude se naopak snažit využít příležitosti (jako možná už poněkolikáté) a jejich manželství nebude chtít spíše postupně, ale nenápadně rozklížit.

Nic takového se však (pro někoho bohužel, pro někoho bohudík) nestane. Carellova postava je opravdu jen poradce, kterému nejde o nic jiného, než o to, aby svými postupy zachraňoval vztahy od krachu. Přirozeně poté, co si za to páry zaplatí nemalou částku. Jo, to by byla taky možnost, že by se jednalo o podvodníka, který by cestoval po Státech a vždy jen sbalil prachy a vypadnul. Jak v tomto případě, tak i v těch, které zmiňujeme v předchozím odstavci, by se klidně mohlo jednat o čistokrevnou komedii. Jenže tou Druhá šance v této své podobě rozhodně není, přestože tak bývá prezentována. Úsměvné momenty tu sice najdeme, ale daly by se spočítat na prstech jedné ruky. Zároveň se nedá říct, že by šlo vyloženě o drama. A vlastně toto dílo není ani příliš romantické.

Což o to, samotná Kay romantická duše je, ale nikdo její pocity nesdílí. Meryl Streep už s režisérem spolupracovala na filmu Ďábel nosí pradu, který v podstatě také není tak docela komedií, ale celkově se jedná o velmi dobrý počin s (především ve druhé polovině) několika hluchými místy. Jediné, co spolehlivě funguje po celou dobu, je právě vynikající herecký výkon Meryl Streep v roli nekompromisní, ctižádostivé a náročné šéfky módního časopisu. Ve Druhé šanci takovou ani podobnou Železnou lady nehraje. Vlastně tentokrát představuje manželku, jakých mohou být (nejen) v USA tisíce! Znovu však ukazuje své herecké mistrovství, kdy je kupříkladu schopná pouhým pohledem naprosto přesně vyjářdit to, k čemu by některé jiné herečky patrně potřebovaly třeba vysvětlující monolog prostřednictvím voice overu. Na čtvrtého Oscara a zřemě ani na devátý Zlatý glóbus to sice nevypadá, ale to přece vůbec ničemu nevadí, a vadit ani nemusí.

Výborného spoluhráče získala v Tommy Lee Jonesovi, též oscarovém herci. Jako Arnold se spokojí se sledováním Školy golfu, a protože si je vědom toho, že už nejsou nejmladší, nevyžaduje od své manželky nic jiného, než snídani každé ráno, případně večeři večer. Jinak stále poslušně chodí do práce, kde ledacos rozebírá se svým kolegou (i Kay má v práci takovou kolegyni). Není se tedy  čemu divit, že k nápadu Kay se staví dost skepticky. A když se mu něco nelíbí, buď naštvaně zavrčí a pronese něco agresivnějšího či přímo urážlivého, nebo se prostě sebere a zmizí. Obě tyto herecké osobnosti na sebe tolik strhávají veškerou pozornost, že jsem dokonce ani nepostřehl Elisabeth Shue v malé roli barmanky. Tahle herečka sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale vždycky jsem rád, když ji zas vidím v nějakém filmu. K ostatním rolím není třeba cokoliv psát, protože se svým rozsahem pohybují na úrovni komparzu.

Ono by možná nebylo úplně zapotřebí, aby hlavní role ztvárnili takto známé a uznávané herecké špičky, protože Druhá šance rozhodně nestojí na jejich výborných výkonech. A to díky tomu, jak skvěle je natočena. Režisér David Frankel doslova šokoval tím, jak skvěle ovládá filmařské řemeslo. Takto precizně natočeného dílka by bylo pro televizi určitě škoda, i kdyby se v něm objevili méně ocenění umělci. Způsob, jakým je nasnímána třeba delší scéna v kanceláři, ve které se hodně povídá, přičemž postavy sedí na jednom místě, by klidně mohla některým dalším filmařům posloužit za vzor. Frankel dokonale využívá kamerových nájezdů, používá herecké akci a důležitosti dialogů odpovídající velikosti záběrů a stříhá jen tam, kde to považuje za nezbytně nutné.

Scenáristka Vanessa Taylor napsala pěkné dialogy, které mají hlavu a patu a nepřipouští jakékoliv nejasnosti ohledně chování jednotlivých postav. Problém je v tom, že všechno je hrozně prvoplánové. Řečno golfovou terminologií, od začátku pálí zcela jasně přímo na green s tím, že absolutně nechce připustit žádné Bogey, které by znamenalo určitou dramatizaci. Naopak by se dalo říci, že se snaží o Birdie či dokonce Eagle. Jinými slovy, už od počátku naznačuje, jak to přesně dopadne a po celou dobu se nestane nic natolik zásadního, aby nás to přinutilo pochybovat o tom, s jakým výsledkem se ve finále po příjezdu z Maine setkáme. Fakt, že poradce dává manželům domácí úkoly, slibuje zábavnou nebo minimálně zajímavou podívanou, ale už ten druhý se týká manželského sexu, což se do značné míry stává hlavním tématem zbytku filmu. A sledovat takto postarší pár, jak se snaží o intimnosti, asi nebude všem tak docela příjemné, byť tyto scény jsou natočeny velmi decentně. Pravda, v těchto chvílích je jistě dobře, že se v hlavních rolích objevují tak zkušené osobnosti. 

Druhá šance přesto není jen pro ty, kteří prožívají manželksou krizi. Pokud jste příznivci Meryl Streep a Tommy Lee Jonese, určitě byste si ji neměli nechat ujít. Pokud však patříte k těm, kteří od filmu vyžadují svižnější tempo nebo kvalitní soundtrack, Druhá šance nebude pro vás. V souvislosti s hudbou si zapamatujete asi jedinou píseň, jejíž název „Let’s Stay Together“ je v tomto případě sice velmi výstižný, ale pokud ji máte spojenou s jednou kultovní klasikou, její správně načasované spuštění se stejně trochu mine účinkem. Nicméně se musí zopakovat, že film je řemeslně skvěle zpracován, takže pokud se vypravíte do kina nebo se rozhodnete na něj podívat někdy v budoucnu, s největší pravděpodobností vás vyloženě nenaštve.