Kategorie: Speciál
Rozhovor: David Ondříček
Autor: Tomáš Kordík -
K natočení filmu z 50. let ho přivedl jeho otec, na dva Oscary nominovaný kamareman Miroslav Ondříček. To se psal rok 2007 a po ne zrovna ideální realizaci, kdy byl scénář mockrát přepisován, nedařilo se sehnat peníze a už hotový produkt bylo nutné kvůli producentovi ještě přestříhat, teď tento ambiciózní film míři konečně do kin. Co nám k němu pověděl jeho režisér?
FDB: Zmínil jste, že když jste vybíral německé herce pro roli Zenkeho, byl Sebastian Koch v tom vašem žebříčku na prvním místě. Můžete prozradit, které jiné německé herce jste měl vyhlédnuté?
David Ondříček: To bych opravdu rád, ale musím říct, že už si ta jména nepamatuju. Vím, že jsem uvažoval hned od začátku o Sebastianovi a ještě o Ulrichu Mühem, který s ním hrál ve filmu Životy těch druhých, ale Sebastian mi na tu roli přišel vhodnější. Ty ostatní herce mám někde napsané, ale opravdu si je nevybavím. Přeci jen už je to pár let.
FDB: Která scéna byla pro vás jako pro režiséra nejnáročnější?
David Ondříček: Ta se nakonec ve filmu neobjevila. Je to scéna zastřelení koně. A to bylo opravdu velmi složité i z logistického hlediska a opravdu jsem se toho obával. Ale já jsem měl u tohohle filmu tu výhodu, že jsem se těšil na každou scénu, takže pro mě tím pádem nebyla žádná náročná. Náročné to bylo pouze v případě, když jsem měl na něco málo času. A to jsem měl kupříkladu na ten soud.
FDB: A máte ve filmu nějakou oblíbenou scénu?
David Ondříček: Je to ta, co říkal Ivan Trojan. Když Hakl vysvětluje synovi to s tou krakaticí. To je určitě poselství toho filmu, které je sice polopaticky řečeno, ale zároveň je to od Marka Epsteina velice rafinovaně pojaté. Ta scéna je úžasně napsaná a skvěle zahraná, takže k ní opravdu nemám jedinou výtku.
FDB: Ve filmu je Václavák z 50. Let, kdy tramvaj jezdila ještě nahoru k muzeu. Jak tahle scéna vznikala?
David Ondříček: Tak to bylo takové moje velké přání, ale věděl jsem, že v tom filmu nesmí být dlouho. Vlastně tam být dlouho ani nemohla, protože bychom to asi nezvládli, ale zároveň jsem věděl, že je to ohromně důležité. A kdo mě k tomu postrčil, byl architekt Honza Vlasák. Když jsme stáli na tom Václaváku, řekl jsem, že je to nesmysl, protože už tu není jediná věc stejně, jako v těch 50. letech. A on řekl: „To se udělá, film je přece podívaná. To tam prostě být musí:“ Tak jsme se do toho dali. A ta scéna je natočená na jedné ulici na Vinohradech, kde jsou použité ty stejné dlažební kostky, jede tam ta reálná tramvaj, kterou jsme si tam dali a zbytek je dodělaný na Barrandově, kde jsme každého člověka a každé auto natočili zvlášť. Takhle jsme to točili asi dva dny. A pak jsme to dali v postprodukci dohromady a ty domy jsou převzaté z fotografií. A ten noční Václavák, jak se rozsvěcují ta světla, tak tento záběr jsme udělali tak, že trikaři vyřízli jen koně a zbytek je 3D animace.
FDB: Vy ten film prezentujete jako film noir, s čímž se určitě dá souhlasit. A tak mě napadá, jestli jste nepřemýšleli o tom, že byste ho natočili černobíle?
David Ondříček: Tak ono by to ještě šlo udělat černobíle.
FDB: Určitě, ale přeci jen z kameramanského hlediska se barevný film svítí jinak, než černobílý …
David Ondříček: No, musím říct, že jsme o tom nepřemýšleli. Ale je pravda, že se mě kameraman Adam Sikora zeptal, jestli chci ten film dělat černobíle, ale pak jsme se řekli, že je to vlastně příliš laciná stylizace. Protože ten černobílý materiál je vlastně stylizace. A my jsme chtěli, aby to bylo realističtější, takže jsme se pustili do barevného provedení.
FDB: V čem si myslíte, že by ten film mohl zaujmout mladší diváky?
David Ondříček: Tím, že vlastně neznají tu dobu. Takže by je mohlo zaujmout, že se dostanou v čase někam, kde být nemůžou a nasajou určitou atmosféru té doby. A také by jo mohl zaujmout ten detektivní příběh.
FDB: Klasická otázka na závěr, Přemýšlel jste už o nějakém dalším projektu?
David Ondříček: Samozřejmě, přemýšlím neustále. Teď právě pracujeme s Petrem Kolečkem, který napsal třeba Okresní přebor, na letní oddychové komedii, protože být pět let v 50. letech je opravdu velice náročné.
To věříme. Vy ne? Pak se běžte na tento film podívat.
FDB: Zmínil jste, že když jste vybíral německé herce pro roli Zenkeho, byl Sebastian Koch v tom vašem žebříčku na prvním místě. Můžete prozradit, které jiné německé herce jste měl vyhlédnuté?
David Ondříček: To bych opravdu rád, ale musím říct, že už si ta jména nepamatuju. Vím, že jsem uvažoval hned od začátku o Sebastianovi a ještě o Ulrichu Mühem, který s ním hrál ve filmu Životy těch druhých, ale Sebastian mi na tu roli přišel vhodnější. Ty ostatní herce mám někde napsané, ale opravdu si je nevybavím. Přeci jen už je to pár let.
FDB: Která scéna byla pro vás jako pro režiséra nejnáročnější?
David Ondříček: Ta se nakonec ve filmu neobjevila. Je to scéna zastřelení koně. A to bylo opravdu velmi složité i z logistického hlediska a opravdu jsem se toho obával. Ale já jsem měl u tohohle filmu tu výhodu, že jsem se těšil na každou scénu, takže pro mě tím pádem nebyla žádná náročná. Náročné to bylo pouze v případě, když jsem měl na něco málo času. A to jsem měl kupříkladu na ten soud.
FDB: A máte ve filmu nějakou oblíbenou scénu?
David Ondříček: Je to ta, co říkal Ivan Trojan. Když Hakl vysvětluje synovi to s tou krakaticí. To je určitě poselství toho filmu, které je sice polopaticky řečeno, ale zároveň je to od Marka Epsteina velice rafinovaně pojaté. Ta scéna je úžasně napsaná a skvěle zahraná, takže k ní opravdu nemám jedinou výtku.
FDB: Ve filmu je Václavák z 50. Let, kdy tramvaj jezdila ještě nahoru k muzeu. Jak tahle scéna vznikala?
David Ondříček: Tak to bylo takové moje velké přání, ale věděl jsem, že v tom filmu nesmí být dlouho. Vlastně tam být dlouho ani nemohla, protože bychom to asi nezvládli, ale zároveň jsem věděl, že je to ohromně důležité. A kdo mě k tomu postrčil, byl architekt Honza Vlasák. Když jsme stáli na tom Václaváku, řekl jsem, že je to nesmysl, protože už tu není jediná věc stejně, jako v těch 50. letech. A on řekl: „To se udělá, film je přece podívaná. To tam prostě být musí:“ Tak jsme se do toho dali. A ta scéna je natočená na jedné ulici na Vinohradech, kde jsou použité ty stejné dlažební kostky, jede tam ta reálná tramvaj, kterou jsme si tam dali a zbytek je dodělaný na Barrandově, kde jsme každého člověka a každé auto natočili zvlášť. Takhle jsme to točili asi dva dny. A pak jsme to dali v postprodukci dohromady a ty domy jsou převzaté z fotografií. A ten noční Václavák, jak se rozsvěcují ta světla, tak tento záběr jsme udělali tak, že trikaři vyřízli jen koně a zbytek je 3D animace.
FDB: Vy ten film prezentujete jako film noir, s čímž se určitě dá souhlasit. A tak mě napadá, jestli jste nepřemýšleli o tom, že byste ho natočili černobíle?
David Ondříček: Tak ono by to ještě šlo udělat černobíle.
FDB: Určitě, ale přeci jen z kameramanského hlediska se barevný film svítí jinak, než černobílý …
David Ondříček: No, musím říct, že jsme o tom nepřemýšleli. Ale je pravda, že se mě kameraman Adam Sikora zeptal, jestli chci ten film dělat černobíle, ale pak jsme se řekli, že je to vlastně příliš laciná stylizace. Protože ten černobílý materiál je vlastně stylizace. A my jsme chtěli, aby to bylo realističtější, takže jsme se pustili do barevného provedení.
FDB: V čem si myslíte, že by ten film mohl zaujmout mladší diváky?
David Ondříček: Tím, že vlastně neznají tu dobu. Takže by je mohlo zaujmout, že se dostanou v čase někam, kde být nemůžou a nasajou určitou atmosféru té doby. A také by jo mohl zaujmout ten detektivní příběh.
FDB: Klasická otázka na závěr, Přemýšlel jste už o nějakém dalším projektu?
David Ondříček: Samozřejmě, přemýšlím neustále. Teď právě pracujeme s Petrem Kolečkem, který napsal třeba Okresní přebor, na letní oddychové komedii, protože být pět let v 50. letech je opravdu velice náročné.
To věříme. Vy ne? Pak se běžte na tento film podívat.
