Kategorie: Kino
Kino: Meruňkový ostrov
Autor: administrator -
Podmanivý příběh ženy zkoušené životem, plným vášně, krutostí osudu a nespoutané lásky. Film odehrávající se na jižním Slovensku, na samotě ukryté v meruňkových sadech, vás vtáhne do víru vášní tří mužů k jedné osudové ženě a její lásky k nim, se všemi strastmi a radostmi, které dokáže přinést jen život. Slunce, vůně dozrávajících meruněk a hledání vlastního štěstí si vás získají v příběhu silné ženy, která miluje a touží být milována… jako my všichni.
Tvůrci a herci
Režie: Peter Bebjak (TV seriál - Odsouzené, Ako som prežil, Mesto tieňov, Kriminálka Anděl)
Námět a scénář: Peter Lipovský
Hrají: Szidi Tobias (Mesto tieňov, Kruté radosti, Orbis Pictus, Díky za každé nové ráno), Attila Mokos (Pokoj v duši, Nedodržený slib, Krajinka), Peter Nádasdi (Nesmrtelní), György Cserhalmi (Želary, Neha) a další
Kamera: Martin Žiaran
Hudba: Juraj Dobrakov, Tamás Szarka (Ghymes)
Architekt: Oto Häusler
Masky: Juraj Petráň
Kostýmy: Ján Kocman
Zvuk: Peter Gajdoš
Střih: Ondrej Azor
Peter Bebjak / režisér / absolvoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě v oboru herectví a v roce 1999 v oboru filmová a televizní režie. Začínal krátkými filmy Expetacio, Miraculus, Štefan – za který získal Stříbrnou medaily, Cenu studentské poroty, IGRIC – studentskou prémii za hraný film a v rámci festivalu Áčko cenu za Nejlepší hraný film a Nejlepší kameru. V roce 2007 natočil krátký taneční film Darkroom a krátce nato, v roce 2010 krátký taneční film Voices. V rámci televizní tvorby režíroval úspěšný dokumentární seriál Najväčšie kriminálne prípady Slovenska, hrané seriály Mesto tieňov, Kriminálka Anděl, Ako som prežil, Odsouzené, Dr. LUDSKY. Kromě režie se věnuje vývoji a tvorbě žánrových filmů, psaní námětů a scenářů.
Martin Žiaran / kameraman / vystudoval Filmovou fakultu na Vysoké škole múzických umění pod vedením Prof. Jána Ďuriša. Natočil několik krátkých filmů, ze kterých mnohé byly oceněny: Srešta, Z ulice, Monštrancia, Darkroom, Voices. Jako druhý kameraman nebo hlavní kameraman natočil celovečerní filmy: Quartétto, Supper-man, Jááánošííík, Zima kúzelníkov, Prachy dělaj člověka, Démoni, Nebe, peklo... zem, Meruňkový ostrov. V současnosti se věnuje hlavně televizní tvorbě hraných seriálů: Mesto tieňov, Kriminálka Anděl, Ako som prežil, Odsouzené, Dr. LUDSKY.
Peter Lipovský / autor scénáře / pracuje v knižním vydavatelství. Přitom píše texty písniček a filmové scénáře. Meruňkový ostrov je jeho debutovým scénářem.
Juraj Dobrakov / autor hudby / je hudební skladatel, režisér a aranžér. Je autorem hudby k více než čtyřem desítkám divadelních představení. Komponuje i hudbu pro TV, rozhlas, film, reklamní spoty, znělky, multimediální prezentace, web, nekomerční projekty. Zabývá se též hudební režií a profesionálním masteringem - r. 2010 CD After Phurikane a Chasidské piesne.
V edici Seven Cats Studio, Kniha do ucha mu spolu s Dadem Nagyem v průběhu roku 2010 vyšla dvě autorská CD: hudebně-literární audio knihy Daniil Charms - Príbehy a Ivan A. Bunin - Upal, V Paríži. www.dobrakov.com
Szidi Tobias (Babika) Pochádza zo železničiarskej rodiny. Skôr ako vstúpila do umeleckého sveta, prešla rôznymi povolaniami. Pracovala ako robotníčka v koksovni, v mestskej knižnici i v divadle ako šepkárka. Vyštudovala herectvo na Vysokej škole múzických umení v Bratislave. Už počas štúdia hosťovala na doskách Činohry SND.
Je členkou súboru bratislavského Divadla Astorka Korzo '90, kde hrala napríklad v inscenácii hry Rudolfa Slobodu Armagedon na Grbe, v Goldoniho komédii Sluha dvoch pánov, v dramatizácii Dostojevského románu Zločin a trest, pod názvom Vražda sekerou v svätom Peterburgu, v Ostrovského dráme Les, v Daumasovej hre Cintorín slonov a v ďalších.
Za stvárnenie hlavnej postavy Evy v televíznom filme Petra Krištúfka Dlhá krátka noc získala na festivale Art Film 2004 v Trenčianskych Tepliciach ocenenie Igric. čítaj ďalej »
studovala herectví na VŠMU v Bratislavě pod vedením pedagogů Pavla Mikulíka a Vladimíra Strniska. V roce 1991 absolvovala semestrální stáž na Budapesti Film-és Színházművészeti Főiskola pod vedením Istvána Iglódiho. Během studia hostovala v Činohře SND. Je členkou souboru Divadlo Astorka Korzo '90, kde hrála v mnoha inscenačních hrách; Armagedon na Grbe Rudolfa Slobody, v Goldoniho komedii Sluha dvoch pánov, v dramatizaci Dostojevského románu Zločin a trest, pod názvem Vražda sekerou v svätom Peterburgu, v Ostrovského dramatu Les, v Daumasově hře Cintorín slonov, ve hře Ladislava Smočka Čudné popoludnie doktora Burkeho, v Gorkého hře Letní hostia, ve hře Jana Nováka Tolstoj a peniaze, stejně jako v Čechovově hře Platonov. Za ztvárnění hlavní postavy Evy v televizním filmu Dlhá krátka noc získala na festivalu Art Film 2004 v Trenčianských Teplicích ocenění IGRIC. Za herecký výkon ve filmu Pod hladinou získala prémii Literárního fondu. Hrála ve filmech Vášnivý bozk, Kruté radosti, Orbis pictus. Ve filmu Meruňkový ostrov ztvárnila hlavní postavu. Kromě herectví se věnuje i zpěvu, doposud vydala čtyři alba: Divý mak (2001), Punto Fijo (2003), Pod obojím (2008) a Do vetra (2010). Spolupracuje i na hudebních projektech autorské dvojice Hapka-Horáček.
Peter Nádasdi (Jancsi) vystudoval herectví na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě pod vedením profesorů Martina Huby a Emílie Vášáryové. Účinkoval v divadelní hře Višňový sad, kde ztvárnil postavu mladého lokaje Jaši, hrál v televizním seriálu Horská služba. V letech 2000 až 2003 hrál v divadle Thália v Košicích a od roku 2006 je vedoucím oddělení kultury, sportu a mládeže v městě Kráľovský Chlmec. Peter Nádasdi je zakladatel a bývalý zpěvák skupiny Waterfall. Momentálně zpívá se skupinou Semi Holsen.
Tvůrci a herci o filmu
Proč název Meruňkový ostrov?
Peter Lipovský: „Název filmu vychází z prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jižní Slovensko je poseté malými hospodářstvími uprostřed polí a sadů. Jsou to jakési ostrovy, na první pohled romantického a pokojného života. Na jeden z nich, v blízkosti meruňkového sadu, nás zavede i hlavní hrdinka, žena, která tam přijde hledat ztracenou lásku.“
O filmu
Peter Lipovský: „To, že je film dílem režiséra, je známý fakt. Ani Meruňkový ostrov není výjimkou. Dal jsem scénář režisérovi Petru Bebjakovi s důvěrou, že natočí film, jaký bych chtěl vidět v kině. Doufám, že to několikaleté úsilí režiséra a všech, kteří na filmu spolupracovali, diváci ocení.“
Kde vznikla myšlenka pro scénář, odkud přišla inspirace?
Peter Lipovský: „Scénář k filmu Meruňkový ostrov nepřišel jako nápad, velká myšlenka, či blesk z oblohy. Při psaní mi velmi pomáhala moje žena Szidi Tobias, která mi byla poradkyní i oponentkou.
Inspirací mi byla čarokrásná zákoutí Žitného ostrova, kde žiji a kde se velmi rád toulám. Břehy řek a slepých ramen, bludiště polních cest a ostrovy romantických samot uprostřed polí. A samozřejmě lidé, kteří tu žijí.“
O postavě Babiky
„Hlavní postava Babika je žena, která hledá lásku. Najde ji a znova ztratí. Žena z města, která ví jen to, že tam, kam se jednou vydala za láskou, musí zůstat. Na samotě, uprostřed polí, na ostrově. Neboť tak to přinesla letní bouřka. Babika by měla být ve filmu postava, které by mohla porozumět každá osudově milující žena. Muži by jí samozřejmě mohli porozumět také. A pokud ne, nemusí to říkat nahlas.“
O natáčení a spolupráci s režisérem
„S režisérem Petrem Bebjakem jsme hledali skromný a ujednocený projev, který by nebyl cítit školeným herectvím. Postava Babiky jaká byla v mé představě, se při natáčení přirozeně změnila. Nejtěžší bylo smířit se s tím, že to už není jen scénář mého muže Petra Lipovského a že se o příběh musím podělit i s režisérem, kameramanem, výtvarníkem… Jednou z hlavních mužských postav je Attila Mokos, který je pozorný a výborný partner. Věřím, že tento film přinese do kin tolik radosti a smutku, kolik chuti a síly jsme do něho všichni vložili.“
„Když mě zavolali na casting k filmu Meruňkový ostrov, byl jsem mile překvapen a trochu i vystrašen. Do té doby jsem hrával jen epizodní role a nyní jsem stál před příležitostí hrát jednu z hlavních postav.
Začali jsme natáčet v létě 2007 a na place jsem našel v ostatních hercích, panu režisérovi a štábu příjemné a výjimečné lidi, díky kterým ze mne ten počáteční strach spadnul. Při natáčení jsme zažívali vtipné i těžší chvíle, ale co mě nejvíce překvapilo, že s náročnějšími scénami jsem se dokázal popasovat s lehkostí, za co nejvíce vděčím kromě kolegů režisérovi Petru Bebjakovi a v neposlední řadě kameramanovi Martinu Žiaranovi.
Natáčení trvalo v několika fázích čtyři roky, nebylo proto vždy jednoduché ztotožnit se s postavou Jancsiho, ale věřím, že se mi to nakonec podařilo. Pocta a velké díky patří celému štábu a všem, kteří na filmu spolupracovali, anebo ho lidsky i profesionálně obohatili.“
Je 19.00 neděle 13. února…
Zhasínám svou prozatím poslední cigaretu, házím si pár drobností do auta a pomalu se vydávám do noci, s posledním DVDčkem se stopami hudby, na cestu směr Praha. Ve vnitru se těším na zasloužený oddych (rozhodl jsem se nejbližší dva týdny celé prospat) a zároveň vím, že za chvíli mi bude smutno po filmu, se kterým jsem stihnul tak mnoho prožít.
Když jsem přijal nabídku Petra (režisér) zkomponovat hudbu k filmu Meruňkový ostrov, bylo 1. prosince. Na zkomponování celé hudby (zhruba 50 min.) jsem měl k dispozici omezený čas 53 dní. Nakonec se to trochu "prodloužilo", i když gro hudby jsem zkomponoval a nahrál už 27. ledna.
Celé toto období provázela řada důležitých událostí i v mém osobním životě. 1. prosince má narozeniny moje Katka, 23. prosince slavím ty mé, potom v těsném závěsu jsou tradiční Vánoce, Silvestr… ale nejhlavnějším pro mne byl 6. prosinec. Narodil se mi prvorozený syn - Leonard (který si mě však kvůli filmu své první měsíce příliš neužil).
Když kompozici k filmu vezmu chronologicky, první týden jsem se seznamoval s filmem jako takovým, zkoušel jsem různé hudební motivy, témata a to všechno až do 14. prosince, dokud se Leonard s Katkou nevrátili z porodnice domů.
Následně jsem zjistil, že vše, co jsem doposud udělal, mohu klidně zahodit. Avšak jak se blížil deadline, začal jsem pracovat naplno. To znamenalo 16-18 hodin práce denně, minimum spánku, hodně cigaret, kávy, coly a energy drinků. Jakýsi hudebník přede mnou vyslovil myšlenku, že nejlepší hudba se rodí ze strachu. Tuto myšlenku mohu potvrdit, protože jsem měl skutečně strach, jak rychle mi čas utíká.
23. prosince, den mých narozenin byl výjimečný z více hledisek:
1. je mi 37 let,
2. setkávám se s Bebem a poprvé mu pouštím hudbu na strašně špatných reproduktorech ve studiu,
3. poprvé v životě jsem vlastnoručně zabil kapra.
V tento den se mi zdálo všechno černé. K narozeninám jsem nic nedostal, Bebo při poslouchání hudby celou dobu mlčel a kapr, kterého mi v obchodě nechtěli zabít, dlouho trpěl pod mojí paličkou.
Ale hned, jak jsem se pořádně vyspal, jsem si na Štědrý den oddychnul, 25tého jsem už věděl, že mám první hudební motiv k filmu, který pracovně nazývám fishman. Hudba k filmu se konečně začala prudce hýbat kupředu. Poslední starosti mi dělalo otcovo hudební téma, kde jsem měl zkomponované vše, ale s příliš komplikovanou melodií. Jsem přesvědčený, že hudba k filmu a ústřední téma by měly mýt v sobě jakousi jednoduchost. Dva týdny jsem se trápil nad finální jednodušší melodií, kterou měl původně hrát cimbál, ale nakonec jsem se rozhodl pro hluboké tóny violončela.
V hudbě mě inspiroval obraz, zamiloval jsem si všechny tři hlavní postavy. Když jsem po nocích s nimi trávil čas, prožíval, soucítil, stali se jaksi mojí druhou rodinou. Film má okouzlující atmosféru, střídají se v něm všechna roční období a je plný emocí. Jsem nesmírně rád, že jsem se mohl na něm podílet.
zdroj: TZ Film Europe
