Rozhovor: Tomáš Houška

Těsně před premiérou 12. ledna jsme měli možnost mluvit s tvůrcem, který se odvážil vkročit na u nás dosud nezmapované území mysteriózního thrilleru. Co nám tedy Tomáš Houška prozradil?
 

FDB: Co konkrétně vás k natočení Labyrintu inspirovalo?
Tomáš Houška: No, asi to, že se mi takováto podzemí líbí. Vlastně jsem se tenkrát zrovna z jednoho takového vrátil, a říkal jsem si, že je to visuálně velice zajímavé. Nicméně to byla hrozně naivní představa, protože je jedna věc projít si to podzemí, třeba i s malou kamerou v ruce, a pak tam naskládat pětatřicetičlenný štáb, to je přeci jen jiný level. Ale je zajímavé, že zase tak moc si popel na hlavu nesypu, protože my jsme v tom Znojmě byli na obhlídkách i kameramanem a produkční, a všichni jsme podlehli té představě. Nikomu z nás nedocvaklo, že si tam polezeme po hlavě, že to bude technicky náročné, a že se tam bude točit velmi pomalu. Navíc byla otázka, jak to zasvítit, protože tam byla černočerná tma. Ale bylo potřeba, aby to podzemí hrálo, ale přitom v logice toho příběhu, jak odůvodnit to, že tam ta tma není, když by tam spíše měla být? Takže veliká zásluha kameramana, jak to vymyslel.
 

FDB: Před mnoha lety běžela v televizi reportáž, resp. několik reportáží o jihlavském podzemí, ve kterém se měly dít podivné věci. Dokonce tam tenkrát i reportér Stanislav Motl přespával u jakéhosi tajemného výklenku. Inspiroval jste se i tímto případem?
Tomáš Houška: Úplně ne, ale já to jihlavské podzemí také znám. Mně se tohle znojemské podzemí líbilo spíše tou romantikou toho prostoru. U toho jihlavského, tam se asi některým nelíbí to vysvětlení, že tam Němci dělali za války nějaké experimenty.
 

FDB: Nejenže film Labyrint režírujete, ale psal jste k němu i scénář. Bylo to poprvé, co jste psal celý film sám?
Tomáš Houška: No, svým způsobem ano, protože předtím jsem s Tomášem Vorlem dělal Gympl, a je pravda, že u toho jsem ten scénář napsal a Tomáš do něho ještě nějakým způsobem zasáhnul. Takže Labyrint je konečně celý můj.
 

FDB: Procházeli jste si před natáčením v rámci hledání lokací i pražské podzemí?
Tomáš Houška: No, s tím pražským, tak jako s tím pracujeme ve filmu, my nevíme, kudy do něj a nevíme ani jak je veliké. Jediné místo, kde bezpečně víme, jak do něj, jsou štoly, které vedou ze Strahovského kláštera, ale ty vedou hodně z kopce a zmizí pod vodou. To znamená, že by tam někdo musel vlézt s výbavou, ale já bych to určitě nebyl, protože tam opravdu hrozí, že se dotknete stěny a ono vám to „sbuchne“ na hlavu. Takže v Praze mám prolezlých jen pár chodeb, které jsou sice hezké, ale to znojemské podzemí je mnohem zajímavější.
 

FDB: Jaká je tedy celková rozloha toho podzemí ve Znojmě?
Tomáš Houška: Nějakých těch 30 kilometrů. A říká se, že je to asi pět pater nad sebou, ale to spodní patro je zase zatopené vodou. A i ve filmu máme místa, kdy jdou postavy dolů a je tam vodní hladina.

FDB: Jak jste si obsazoval čtyři hlavní postavy?
Tomáš Houška: Každého trochu jinak. První dva, na které jsem natrefil, byli Martin Zbrožek, kterého si asi lidé spojují s jinou polohou, a tak mi přišlo, že by se do Labyrintu hodil. A řekl, bych, že jsem to i trefil. A druhá, klíčová, byla samozřejmě Lucka Vondráčková, se kterou mě kdosi zkontaktoval, pak jsme se sešli, a já jsem si řekl: „To je ona.“ Ale zase je tu v takové pozici, že všichni ji znají jako trochu „barbínu“ a tady najednou není, tady hraje něco úplně jiného. Lucka mě pak navedla na Honzu Zadražila, za což jí děkuju. No, a nejpracnější a nejsložitější v našich zeměpisných šířkách bylo hledání Mary Coronado. To bylo opravdu pracné, protože jsem ji hledal v castingových agenturách téměř po celém světě. A pak jsem na ni narazil tady na Barrandově, takže to bylo docela štěstí.

FDB: Proč jste chtěl, aby byla jedna z těch postav cizinka?
Tomáš Houška: No, ona to mohla být běloška, nemusela to být napůl indiánka, ale mně se to líbilo. Když se mi ten příběh začal skládat, tak jsem tam prostě viděl takovouhle holku.

FDB: A jak se vám pak s Mary spolupracovalo?
Tomáš Houška: Výborně. Se všemi byla ta spolupráce výborná. Pro Mary to samozřejmě bylo těžké, protože šlo o její první film. Ona sice měla nějaké zkušenosti s focením, ale film je přeci jen něco jiného. A je fakt, že ona toho ve své roli v Labyrintu mnoho nenamluví. Těch dialogů tam má opravdu málo a všechny jsou v angličtině, protože mi prostě přišlo, že to má být dvojjazyčné.

FDB: Pracujete už na nějakém dalším projektu?
Tomáš Houška: No, mám rozdělaný jeden film. Je to taková hodně, hodně crazy komedie, která se odehrává na takových sci-fi kulisách, ale zadrhl jsem se, protože jsem podcenil náročnost postprodukce. Je to celé natočené, sestříhané, ale v tuto chvíli mám na pozadí stále modrou stěnu.

FDB: Mluvíte o filmu Blood Age?
Tomáš Houška: No, pracovní název je Blood Age, ale asi to změním. Je to v podstatě taková hodně stará angličtina, jako „Čas vznešené krve“. Je to příběh, který je původně ze středověku, ale prostě překlopený do toho šíleného prostředí. Zkoušel jsem to dodělat, ale zjistil jsem, že na to budu potřebovat peníze. A teď, jestli se bude Labyrint líbit, tak se mi je třeba podaří sehnat.

Zatím to, bohužel pro pana režiséra, vypadá tak, že modrá stěna ještě na pozadí nějakou dobu zůstane, protože Labyrint přitahuje diváky méně, než by bylo zapotřebí.