Recenze: Žraloci na s(o)uši

Malý žralůček, kterému všichni říkají „špunt“, se svými přáteli, především s velkým žralokem Juldou a jednou postarší želvou, rád jen tak plave v oceánu. Hlídají také vajíčka svého druhu, které však jednoho dne ukradnou lidé. „Špunt“ se rozhodne, že je zachrání, a tak se vydává ven z moře do jedné přímořské vesničky, kde zjistí, že umí dýchat i na souši. Julda ale ví, že břeh není bezpečný. Proto si vypůjčí od vynalézavé chobotnice speciální rybí AMP Suit, který mu umožní pohybovat se na pevnině. Vydává se tedy kamarádovi pomoci, ale patrně si neuvědomil, že při svém minulém výletě napadl slepičku, ale nezakousl ji, spíše jen postrašil. Nicméně přesto je teď drůbež připravena oplatit úder a Julda se tak možná dostane ještě do nezáviděníhodnější situace než „Špunt“, kterého pronásledují pytláci.

Tento dobrodružný animovaný film Žraloci na s(o)uši nabízí divákům poměrně překvapivě zdařilou animaci. Tedy, zdařilou vzhledem k tomu, že kompletně celý vznikl právě v uvedeném asijském státě a za podstatně skromnějších podmínek. Samozřejmě nečekejte žádné pixarovské zázraky, protože někdy moře vypadá spíše jako rybník s hodně špinavou vodou, některé záběry na pláž či na vesnici také nejsou zrovna povedené, a o té chobotnici se raději ani nezmiňovat. Navíc má snad pouze šest chapadel. Což je velký nedostatek, ale na druhou stranu vše dohání svou inteligencí.

Naprostá většina ostatních scén, především pak těch, které se odehrávají pod mořskou hladinou, má z hlediska animovaného zpracování velmi dobrou úroveň. Třeba místo, kde se žraločí vajíčka nacházení, je opravdu kouzelné. Pestrobarevnost celého filmu bude pro ty nejmenší, pro které je určen, jistě velmi vítaným prvkem a pomůže tak snadněji udržet jejich pozornost. I samotný příběh pro ně bude zřejmě dost neobvyklý, protože tvůrci v něm kombinují jevy zdánlivě nekombinovatelné.

Film má pomalý rozjezd a v podstatě ještě po půlhodině není po nějakém výraznějším konfliktu ani stopy. A tak si začnete říkat, že v Malajsii asi dělají filmy jinak, a že to, co nám třeba už začíná zavánět nudou, je pro ně něco velmi dramatického. Ale kdepak, tak tomu naštěstí není. Především ve druhé polovině uvidíme několik absurdních událostí, jako když před sebou „Špunt“ táhne po souši káď s vajíčky na suši. A až vaše děti uvidí, co dovedou odvážné a pospolité malajské slípky, přestanou zřejmě obdivovat Kung Fu Pandu, protože by ho jistě přepraly.

Režisér Goh Aun Hoe a scenárista Jeffrey Chiang mají evidentně nakoukané (nejen) hollywoodské a (nejen) animované filmy. Vhodně si vyhráli s načasováním zpomalovaček a zrychlovaček, visuálními vychytávkami typu „AMP Suit vyletí z vody a za ním svítí obří měsíc“ či využitím multiscreenu. A ke všemu využívají moderní filmovou řeč tak, že možná budete místy pochybovat o tom, že tato animovaná komedie skutečně vznikla kompletně v Malajsii. O tom, že tento film nebude zpracován nijak oldschoolově, vás ostatně přesvědčí už úvodní logo společnosti Silver Ant.

Výborný dabing, na kterém se podíleli např. Ivana Korolová, Petr Rychlý, Lucie Benešová, Tomáš Matonoha nebo Jitka Molavcová, filmu velmi pomáhá. Díky nim se Žraloci na s(o)uši rázem stávají pro diváka zajímavějšími. Podobně tomu bylo už v případě loňského modrého Megamysla, kterému shodou okolností propůjčil svůj hlas taky první zmíněný herec. Samotní malajští tvůrci zacházejí v nesmyslnostech někdy až příliš daleko, ale přesto, nebo možná právě proto, se jejich film bude dětem s největší pravděpodobností líbit.

Žraloci na s(o)uši je správně „ulítlá“ zábava, která nabízí asi něco trochu jiného. Ne však jen v dobrém slova smyslu. Protože se ale nejedná o hollywoodský animák, nemůžete si být dopředu jistí tím, že víte, jak to dopadne. Pro děti má ale dvě výrazná ponaučení. Zaprvé, že opravdu dobří přátelé vás nikdy nenechají na holičkách a vždy se na ně můžete spolehnout. A zadruhé, že malajským slípkám je lepší se vyhýbat.