Kategorie: Speciál

Rozhovor: Radim Procházka (producent)

Autor: administrator - Datum publikace článku

1. Kromě dramatu Rodina je základ státu jste produkoval již Sedláčkovy filmy Pravidla lži, Muži v říji a Největší z Čechů. Který z nich je vám nejbližší a proč?

Blízké jsou mi všechny tři. Rodina proto, že je nejnovější, nejvíce jsem s ní nyní sžitý a protože si myslím, že je to nejlepší Robertův film. Nejvíce se totiž trefuje do polohy, ve které se podle mě Robert dobře cítí. Já tomu nadneseně říkám český „Nový Hollywood“. Téma je sice trochu více kulisou než snahou něco pochopit, ale film vtáhne diváka do příběhu hereckými výkony a celkově vynikající filmařinou. Přál bych Robertovi, aby měl jednou aspoň u českých diváků stejný úspěch jako Scorsese, Copola nebo Malick. Podobná byla Pravidla lži. Náš první hraný film, což asi nemusím dále rozvádět. Něco jako první cigareta s nadhledem a v klidu vykouřená v přítomnosti rodičů. Ale nejraději mám Největšího z Čechů. Je nejhlubší, nejlépe analyzuje daný problém, nejméně klouže po povrchu. Asi je to dáno tím, že je z prostředí, které Robert nejlépe zná a jehož problémy ho nejvíce trápí.

2. Vaše spolupráce s Robertem Sedláčkem sahá ještě dál. Na jeho trilogii celovečerních dokumentů Tenkrát se podílíte dokonce i autorsky. Co vás svedlo dohromady a jak se vaše spolupráce proměňovala?

Potkali jsme se před lety ve zpravodajství České televize. Oba jsme tam tehdy pracovali. Robert se zrovna dostal na FAMU a já měl po ruce téma Skinheads. Letos je to patnáct let, co jsem mu se stejnojmenným filmem pomáhal.

Díky Robertovi jsem se dostal k filmu, pak na FAMU a nakonec ke Karlu Vachkovi. Když jeden významný producent odmítl scénář Pravidel lži, udělal tím ze mě producenta hraného filmu. Mám asi štěstí na kolegy z branže – jiní slovutní pánové zase viděli v Rodině jen televizní film. Takže vlastně i díky jejich odhadu jsem teď producentem oceňovaných filmů.

3. Vy sám jste filmař-dokumentarista. Neměl jste i s ohledem na dokumentaristicky vděčnou zápletku Rodiny tendenci Robertovi Sedláčkovi mluvit do práce?

Chápu roli producenta jako velmi služebnou. Režisér je nositelem projektu, on jediný má v hlavě celek a taky proporce jednotlivých složek filmu. Navíc Robert je pro mě velká autorita, protože mě, jak už jsem řekl, přivedl k filmu. Když jsem vyzván nebo když mám tu potřebu, sednu a sepíšu své připomínky do mailu. A Robert s nimi naloží podle svého.

4. Anebo jinak: Jste zároveň režisérem několika dokumentů a publicistických pořadů. Je Vám bližší role režiséra nebo producenta?

Producentství a produkce jsou pro mne pokračováním filmové školy. Je to nekončící seminář a v tom je pro mě osobně jeho smysl. Výsledky „studia“ se snažím zužitkovat ve svých filmech. A druhým lidem – tedy režisérům, pro které pracuji - se snažím pomoci aspoň trochu obhájit prostor pro tvůrčí existenci v dnešní šoubyznysové době.

Přestože se jako producent podílím na daleko významnějších filmech než jako režisér, role režiséra pro mne znamená samozřejmě více. V ní mám šanci být hýbatelem či stvořitelem nějakého filmu. Nejlépe se ale cítím, když mohu role měnit.

5. Spolu s Robertem Sedláčkem jste se podíleli na několika filmech, které byly tuzemskou kritikou hodnoceny skvěle, ale návštěvnost zůstala trochu za očekáváním. Čím to?

Jsem čím dál více přesvědčen o tom, že je to prostá nepřímá úměra – čím je film lepší, tím méně má diváků. Výjimek je minimum.

6. Který herec vás při natáčení nejvíce překvapil, ať už pozitivně či negativně? Soudě dle fotodokumentace natáčení jste se štábem strávil v terénu většinu času, což je u producentů docela neobvyklé…

Poprvé nám hrál ve filmu vynikající Martin Finger se svojí krásnou manželkou Monikou. Překvapilo mě, jak jsou jako policejní „lovci lebek“ přesvědčiví. Natáčení je pro mě jakýmsi studijním soustředěním. A Rodina byla docela dobře zafinancovaná, takže jsem si mohl dovolit svěřit spoustu práce kolegům (hlavně svojí pravé ruce, skvělému výkonnému producentovi neboli „výkoňákovi“ Mikuláši Novotnému). Vlastně jsem dělal, když bylo potřeba, takového „runnera“ čili asistenta produkce pro cokoliv a po zbytek doby jsem mohl sledovat, jak Robert vede herce.

7. Na festivalu v Jihlavě bude uveden i nový film Karla Vachka, který jste produkoval. Vzhledem k tomu, že nemáte žádné sponzory a vyhýbáte se product placementu, jste dle všeho mezi producenty velkým solitérem. Dá se tato pozice dlouhodobě udržet, jakkoliv jste velmi úspěšný např. u Fondu pro rozvoj české kinematografie?

Omyl! Vachkův film Tmář a jeho rod sponzorovala firma Zapa beton a.s., jejíž výtvarně pojaté betonárky jsme natáčeli. Ale je to samozřejmě jen kapka v moři celkového rozpočtu.

Z product placementu si děláme legraci v Největším z Čechů, bylo by pokrytecké mu potom začít nadbíhat.

Zda se dá taková existence dlouhodobě udržet, nevím, a asi nikdy vědět nebudu. Je to sázka do loterie o každou další sezónu. Ale ta práce dává nějaký smysl, a když ji máte možnost zkombinovat s natáčením pro televizi, přežít se dá.

Zase za tak velkého solitéra se nepovažuju. Takových existencí, co stejně jako já ctí nade vše, že mohou dělat, co je baví, i když je to často „z ruky do huby“, je kolem mě dvanáct do tuctu. Štve mě jenom, že ani pro tu naprostou špičku, se kterou mám možnost se potkávat, není dnes možné se dobře uživit jen a jen smysluplnou prací. Právě o tom je koneckonců Největší z Čechů. Rodina vypráví o těch, co peníze naopak tzv. umějí vydělat.

FILMOGRAFIE:

Produkce:

2011 Rodina je základ státu (rež. Robert Sedláček)

2011 Tmář a jeho rod (rež. Karel Vachek)

2010 Největší z Čechů (rež. Robert Sedláček)

2010 Lise Forell: Sem Frontieras (rež. Andrea Culková)

2009 Děti našich rodičů (rež. Tom Feierabend)

2009 V hlavní roli Gustáv Husák (rež. Robert Sedláček)

2008 Vetřelci a volavky (rež. Rozálie Kohoutová)

2007 – 2009 Živé srdce Evropy (rež. Robert Sedláček, Marián Polák)

Režie / Produkce:

2010 Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace