Rozhovor: s herci filmu Saxana a Lexikon kouzel

Helenka Nováčková (Saxánka)

Žákyně ZŠ v pražských Lysolajích. Když začala točit Saxánu, bylo jí devět. Nyní jí je třináct let.

 

Co všechno pře kamerou vyvádíš?

Saxánka uteče z domova se skřítkem Krakavousem. Spadne do studny, a tím se dostane do pohádkové říše. To jsem byla vysoko ve vzduchu a zespodu na mne foukal vítr. To mě bavilo. A pak ještě to, když jsem létala na koštěti.

 

Kdyby sis měla vybrat jednu pohádkovou postavu, kterou by sis chtěla vzít domů jako kamaráda, kdo by to byl?

Myslím, že Petra Černocká.

 

A proč zrovna ona?

Protože je taková milá a příjemná. Nejlepší kamarádky mám ale Ajšu a Mirku a také svoji sestřičku. Ve filmu hrají malé čarodějničky. Taky by se mi za kamaráda líbil Krakavous.

 

Jaký je pan Vorlíček režisér?

Pan režisér je dobrý režisér, akorát už je trochu starší, tak se občas hodně rozčílí. Někdy se i trošku splete.

 

Je tu i nějaké hodně strašidelné strašidlo?

Ani ne. Je tu sice ježibaba, ale ta moc strašidelná není. Spíše je taková rozkošná, roztomilá.

 

Jak se ti točilo, když jsi žádné své spoluhráče – animované figurky, neviděla a měla všude kolem sebe jen modré pozadí? Byl to problém?

Trochu ano, protože se vždycky podívala někam jinam. Když se pak dívala jen na skříň nebo na modrou barvu, tak mě z toho někdy trochu bolela hlava.

 

Co bylo pro tebe na natáčení Saxány a Lexikonu kouzel nejtěžší?

Nejhorší pro mne bylo natáčet scény s animovanými postavičkami, kdy jsem s nimi měla komunikovat. Protože když jsem měla třeba dlouhý text, měla jsem se dívat do určité výšky a zároveň při tom něco dělat, například rukama, a chodit určitou rychlostí, tak to pro mne bylo hodně těžké. Protože když jsem se měla otočit a pak se podívat zpátky na to samé místo, tak jsem se kolikrát podívala do špatného úhlu. Ve skutečnosti by to pak vypadalo tak, že bych se koukala na někoho jiného, než na koho jsem měla.

 

Komu se podle tebe bude film líbit?

Myslím si, že se tento příběh bude líbit dětem, protože je tam spousta hodných i zlých strašidel, skřítků, čarodějnic, je tam i ježibaba, a je to opravdu moc krásný příběh. Jsou tam hezky propojeni skuteční herci s pohádkovými postavičkami, takže i když tam bude něco strašidelného a nebezpečného, tak se diváci nemusí bát. Vedle toho je i řada vtipných scén, které je právě pobaví.

 

Ty ses sama ve filmu něčeho bála?

Jako Saxánka jsem se nejvíce bála Morkolabů, což jsou strážci školy. Ředitel kouzelnické školy se domnívá, že já jsem moje maminka, Saxána, která dostala kdysi trest 300 let po škole a ten si ještě neodseděla. A tak mě zavřeli do třídy, abych si ten trest za ni odseděla.

 

A máš ve filmu nějakou oblíbenou postavičku, strašidýlko?

Z celého příběhu jsem měla nejraději asi Chlupáčka, což je strašidýlko, které je pokryté hustou srstí a straší lidi, kteří se v noci potulují po městě. Ten je moc roztomilý.

 

Chtěla by sis ještě někdy zahrát roli Saxánky?

Kdyby byla možnost natáčet další díl Saxány, určitě bych si tam ráda zahrála, ale mně osobně by nenapadlo, o čem by to mohlo být.

 

Můžeš nám popsat svoji roli ve filmu Saxána a Lexikon kouzel?

Hraji malou Saxánku, dceru dospělé Saxány, a vůbec nevím o tom, že moje maminka byla čarodějnice. Jednou se vydám na půdu něco hledat a najdu tam starou truhlu se starými čarodějnickými věcmi po mamince. Díky těmto věcem se dostávám do Říše pohádek a kouzel. Je to tedy obráceně oproti Dívce na koštěti, kde se Saxána dostala z podzemní říše do světa lidí. Další rozdíl je také v tom, že Saxána v Dívce na koštěti byla „puberťačka“, kdežto já mám pubertu teprve před sebou.

 

Co bylo na natáčení nejzajímavější?

Na natáčení mě nejvíce bavilo například létání a padání. Vůbec jsem si nedokázala představit, jak by se to mohlo točit. Bylo to nakonec tak, že při létání jsem visela za provázky a držela si pod sebou koště a dělala jsem, že létám. Když jsme pak natáčeli pád do studny, byla jsem také zavěšená na lanech a zespoda na mne foukali vítr. Byl to moc krásný pocit.

 

 

Julie Nováčková – dvojče Helenky Nováčkové (malá čarodějnice)

 

Líbil se ti původní film, Dívka na koštěti?

Mně se moc líbila a nejvíce to, že tam bylo hodně zvířat.

 

V té nové jich ale moc není...

V nové Saxáně je zase hodně kreslených postaviček. A taky hodně speciálních efektů, které jsou dost zajímavé, a animovaných postav. Například baziliškové, což jsou poskoci zlého Crashmana a slouží tomu, kdo má moc, tedy kouzelnou hůlku. Je tam trpaslík Řehoř, který byl také v prvním díle, je to profesor zmenšování. Dále tam hraje kostlivec Vincek, hospodský, Chlupáč, který straší v lidském světě ad.

 

Ty máš ve filmu také malou roli. Koho tam hraješ?

Já tam hraji malou čarodějničku, která se svými kamarádkami pomůže Saxánce uprchnout před Morkolaby, kteří ji honí.

 

Co se ti na natáčení nejvíce líbilo?

Nejvíce se mi líbilo, když jsem létala na koštěti. To jsem visela ve vzduchu, byla jsem pověšená na provazech a předváděla létání na koštěti. Zvláštní také bylo natáčet v prostoru s modrým pozadím, kde bylo jen pár herců a rekvizit. Musela jsem si je tedy představovat a jsem zvědavá, jak to bude pak v kině vypadat.

 

Saxána je tvoje první filmová zkušenost?

Již dříve jsem jednou stála před kamerou, ale to bylo jen natáčení pro studenty filmu. Saxána a Lexikon kouzel byl mojí první filmovou zkušeností. Se sestrou jsme se k tomu dostaly tak, že k nám jednou na koupališti přišly dvě paní a zeptaly se, jestli si nás mohou vyfotit. Pak nám zavolali z produkce a pozvali si nás na konkurz.

 

Jak probíhalo natáčení Saxány?

Helence jsem pomáhala tak, že když se učila spoustu textu, tak jsme se to spolu učily a napovídaly si. Když Helenka natáčela, já jsem chodila do školy a nosila jí úkoly. Někdy jsem se za ní šla podívat. Když jsem natáčela já, tak se zase na mne byla podívat Helenka.

 

Petra Černocká (Saxána)

 

Vzpomínáte na natáčení Dívky na koštěti? Uměla jste si představit, že budete po zhruba 40 letech točit pokračování?

Když jsem točila Saxánu, bylo mi – jak spočítala nějaká moje fanynka - už 19. Byla jsem tedy starší než Honza Hrušínský. Právě jsem končila konzervatoř. A tahle role pro mne byla taková přirozená šance se prosadit. Je fakt, že jsem v té době zpívala s kapelou a filmování pro mne byla příjemná bokovka. Nechtěla jsem být herečka, ale říkala jsem si, že by to mohlo pomoci v hudební kariéře. A z filmu se opravdu stal trhák. I z jeho písničky. Tehdy jsem zpívala pár populárních písniček, třeba Koukej, se mnou si píseň broukej, ale s písní Saxána to bylo fakt silné. Lidem se strašně líbila a dodnes ji děti se mnou zpívají. Je z toho nesmrtelná píseň, ale netušila jsem, že to bude tak úspěšný film. Největší hit se ze Saxány pak stal po Listopadu, protože v komerčních televizích se Dívka na koštěti hrála docela často a diváci se koukali pořád dokola. Já tedy ne. Já už to ani vidět nemůžu. V první polovině filmu mám, pravda, oblíbená místečka.

 

Jaká byla po tolika letech spolupráce s vaším spoluhráčem Janem Hrušínským?

On byl tehdy, při natáčení Dívky na koštěti, velmi milý. Vždyť byl sám ještě takové koťátko. Teď už je to dospělý chlap a má docela slušný smysl pro humor. Takový svérázný, poměrně suchý humor, takže my jsme se během natáčení výborně bavili. A přibyla nám do rodiny coby dceruška holčička Helenka, takové roztomilé půvabné stvořeníčko. Byla neuvěřitelně disciplinovaná, možná to je dnes dobou, že i takové holčičky vědí, že když se chtějí prosadit, musí makat. Práce tam pro ni bylo fakt dost. Často s ní při natáčení byla maminka, ale ona byla hodně samostatná a šikovná.

 

Jak svou rolí v novém filmu navazujete na ten původní?

Poměrně přímočaře. Došlo k něčemu, co se moc často nestává, a to, že se ti dva zamilovaní studentíci fakt vezmou. Pořídí si potomka a všechno docela v pohodně šlape. Jenže ta jejich holčička je zvídavá a dospěje do věku, kdy ji všechno zajímá. Vyleze na půdu a jakýmsi řízením osudu a náhod se dostane do toho podzemního světa kouzel a pohádek, odkud přišla její maminka Saxána.

 

Vyzkoušela jste si práci s digitálními postavami?

Já jsem se vlastně v digitálním studiu sama neocitla, protože funguji pořád jako matka ve skutečném světě lidí, a ty trikové věci, které se točí na modrém pozadí, se mě netýkaly. Čili já funguji pořád v reálném prostředí, ale dokážu si vzpomenout na kouzelné zaříkadlo, jenže ho popletu a on se mi objeví trpaslík. Ten trpaslík se ukáže být spřátelená osoba a je takovou mou spojkou s malou Sasankou, uvězněnou v pohádkové říši. Ale ten trpaslík mi zůstal utajen až do konce mého natáčení, protože místo něho tam stála taková modrá koule na takovém stojánku a já si s ní musela vyprávět místo s tím trpaslíkem, kterého uvidíte vy ve filmu. Viděla jsem ho aspoň nakresleného, je to sympaťák! Takže to je můj hlavní partner, s ním mám nejvíce scén. Pak když zase něco spletu, tak se pro změnu objeví drak, ale to všechno tady, v lidském světě.

 

Zakouzlíte nám trochu?

Ta nová kouzelná zaklínadla jsou už tak složitá, že to z hlavy už ani neřeknu. Ale protože, když jsme natáčela Dívku na koštěti, jsem si ta zaklínadla skutečně zafixovala, dodneška umím jedno, co málokdo ví. Každý zná to klasická jako dexempo krumplex nebo dexemplo šumpoplex. Bylo tam ale jedno kouzlo, na které jsem pyšná a nikdy ho nezapomenu. Myslím, že bych ho jednou mohla mít vytesané na náhrobku: Xidravoplex vebete mexambo pex.

 

A co se pak stalo?

To byste chtěli vědět, co? Přece to byla ta sova! V tom prvním filmu bylo vůbec hodně zvířátek.

U toho nového zase jsou různá strašidla. Když jsem viděla například namaskovaného pana Somra s táákovýmahle ušima, tak jsem si říkala, jestli není ta animace zbytečná, protože některým hercům stačí jen dobré nalíčení. To byla nádhera.

 

Je dnešní Saxána jiná než ta, která před x lety létala na koštěti?

U té mladé čarodějnice Saxány byl mým nejčastějším výrazovým prostředkem údiv, všechno mne překvapovalo. Teď jsem už normální paní Bláhová, řádná občanka. Tady spíše kulí oči ti, kteří nic netuší o její čarodějnické minulosti.

 

Jak se vám točilo s režisérem Vorlíčkem?

Pan režisér Vorlíček je pán se svojí stálou letorou, která se léty nezměnila. Říkala jsem si, jestli nebude s přibývajícími lety takový nervóznější nebo nedůtklivější, ale mně přijde úplně stejný. Někdy se až trochu leknu, to je takové deja vu, protože všechno se to opakuje a najednou zas na mne mluví ten stejný pan režisér a říká mi stejné věci. Jen je mi o dost víc, ale je to jako by se tam chvilkami ten čas vymazával. Je to takový zvláštní pocit.

 

V čem bude Saxána jiná než Dívka na koštěti?

Stejné postavy a herci tam moc nebudou. Ale zůstávám já a Honza Hrušínský. Přibyla spousta nových hrdinů, ale co je na tom asi nejzvláštnější, že se ten nový film ani nepokouší vstupovat zpátky do té atmosféry Dívky na koštěti. Celé to je jiné a to je dobře. Více než polovina filmu je prolnutá animovanými figurami, což je nejen aktuálně módní, ale prostě roztomilé. Řekla bych, že tento film nemá ani cenu srovnávat s tím původním, protože se pustil dost jinou cestou.

 

Myslíte si, že v dnešní době „hororových“ Harry Potterů a Pánů prstenů přiláká pohádka, jako je Saxána, diváka?

Pohádka je zaprvé o tom, že tam funguje nějaký archetyp. Vždy je tam dobro a zlo. Pohádky mají rádi všichni – nejen děti, ale i dospělí. Samozřejmě se vyvíjí forma, jakou se to vypráví a potažmo točí. Zásadní je, zda příběh zasáhne duši, zda je dostatečně silný. A pokud ten příběh má srdce a spoustu hezkých situací, které si mohou děti prožít, není podle mne žádný důvod, aby si ho nezamilovaly.

 

Jiří Lábus (nakladatel Pleskot)

Co pro vás znamená Saxána a vůbec klasické české pohádky tehdejší doby?

Původní Saxána, to už je hodně dávno, 70. léta… Vůbec u filmů vzniklých z tandemu Vorlíček-Macourek se stále ohromně bavím, protože ony vůbec nezestárly. Podle mne je jejich humor srozumitelný všude, nejenom u nás. Myslím si, že u těch filmů se budou bavit lidé kdekoliv na světě, a podle mne bylo velmi šťastné spojení těchto dvou tvůrců. Ohromně na sebe slyšeli a rozuměli si. Jak mi jednou vyprávěl Václav Vorlíček, psali spolu scénáře i párkrát na ostrůvku v Jugoslávii. Já mám dokonce zážitek, že když se zhruba v roce 1978 ozval u mne v bytě telefon, zavolala mi produkce a řekli mi: „Dobrý den pane Lábus, my chystáme teď jeden takový seriál a my bychom vás chtěli do jedné takové role v tom seriálu.“ A já jsem se ptal, jak se to jmenuje. Oni odpověděli, že se seriál jmenuje Arabela. Ptal jsem se, co bych tam měl hrát, a oni řekli, že něco takového, jestli jste viděl Dívku na koštěti, co tam hrál pan Bláha. Takového čaroděje. To si pamatuji, když mě poprvé kontaktovali na roli Rumburaka, že jsem si hned vybavil Dívku na koštěti.

 

Jakou roli máte v nové Saxáně?

Já tam hraji nakladatele Pleskota, vydavatele dětských knížek, a ve filmu jsem jeden z nápadníků Jiřiny Bohdalové.

 

Je váš hrdina kladný, nebo záporný?

Tady bych se trochu omezil na vyjádření, jestli je to kladná nebo záporná role. Rozhodně to není Rumburak. (smích). Je to postava, která nechce vydat paní Irmě knížku a ona ho jistým kouzlem donutí, že se do ní přímo zamiluje.

 

Vy jste v původní Saxáně nehrál. Mrzelo vás to zpětně, když jste dostal roli v Saxáně a Lexikonu kouzel?

Já nejsem typ, že když něco nedělám, tak by mě to nějak mrzelo. Pak jsem samozřejmě spolupracoval s panem režisérem Vorlíčkem a to je režisér, se kterým jsem snad měl nejvíce natáčecích dní. Arabela je velmi rozsáhlý seriál, potom jsme spolu dělali ještě další věci, namátkou třeba Macha a Šebestovou. Známe se tedy už léta a pro mne to bylo vždy radostné setkání.

 

Jaká je Saxána a Lexikon kouzel?

Je to příběh navazující na starou Saxánu, tedy Petra Černocká nebude stará ani v devadesáti, a ta nyní žije ve spokojeném manželství. Nikdo kromě ní a jejího manžela netuší o její čarodějnické minulosti. Spolu mají dceru Saxánku, která náhodou najde na půdě nějaké kouzelné věci a díky nim se dostane do světa pohádek. Práce na tricích byla asi velmi komplikovaná, ale podle mne se vyplatila, protože ty ukázky, které jsem zatím viděl, jsou znamenité.

 

Měl jste možnost si ve filmu zahrát s animovanými postavami?

V tomto filmu jsem se přímo s animovanými postavami nesešel. Já jsem točil scény v reálech, ve vlaku, ve vydavatelství a u soudu. Ale trochu to znám a vím, že je to strašná práce, protože jsem to zažil třeba u Arabely. Tam se točily takové scény v trikovém studiu, kde bylo jen naznačeno, kudy mám jít, jinak byla všude kolem modrá podlaha, modré stěny, modrý strop. Potom se to tam všechno teprve dosazovalo. Takže mi vždycky řekli, kudy mám jít, abych neprošel třeba skříní nebo stolem. Pro herce to představuje mít velkou představivost.

 

Je podle vás Saxána srovnatelná se zahraniční tvorbou dětských a rodinných filmů?

Já jsem z filmu viděl zatím krátké ukázky, ale podle těch triků je to podle mého názoru na světové úrovni, když to mohu srovnat například s americkými filmy. Ta veliká práce se na tom určitě vyplatila a přál bych filmu, aby to mělo ohlas jak v  Čechách, tak i venku. V porovnání s českou tvorbou je to podle mne jeden z prvních takto náročných a velkolepých filmů, které u nás vznikly.

 

Se kterými hereckými kolegy jste se nejvíce na place setkal?

Ve filmu jsem hodně hrál s Jiřinou Bohdalovou a s tou je radost dělat, protože má úžasnou energii a je to znamenitá herečka s úžasným darem komiky. A ještě jsem se tam krátce setkal s Petrem Nárožným. Vynikající herec.

 

Jak se vám pracovalo pod režisérským vedením pana Vorlíčka?

Václav Vorlíček je režisér, se kterým jsem strávil nejvíce času, co se týká filmu a filmování, protože díky Arabele to bylo skutečně hodně dní, dalo by se říci i let. Musím říci, že alespoň z mé strany to je spolupráce velmi příjemná a to by asi řekl každý herec, který by mluvil o panu Vorlíčkovi, protože to je člověk, který má rád herce a je velice zkušený filmař. Přestože už má určitý věk, mohu říci, že je v dokonalé formě a pro mne byla skutečně radost s ním dělat.

 

Jak hodnotíte průběh natáčení?

Velice těžká asi byla ta část animační a triková, protože trvá mnohem déle než práce s herci.

 

Jaké to je hrát s „neexistujícími herci“?

U tohoto filmu jsem to nezažil, ale znám to z jiných filmů. Samozřejmě musíte mít velkou trpělivost, protože to není vůbec jednoduché. Na Arabele jsem například pracoval asi 14 dní v trikovém studiu v modrém prostoru, kde jsem musel předstírat, že chodím po bytě, ale přitom jsem se pohyboval pouze v modré, úplně prázdné dekoraci. V Saxáně ale, jak jsem řekl, podobné trikové scény nemám.

 

Myslíte si, že v dnešní době Harry Potterů a Pánů prstenů bude u dětí zájem o pohádku, jako je Saxána?

Já si myslím, že i v této pohádce jsou dramatické scény, budou tam i různé příšery a strašidla.

 

 

Jan Hrušínský (Honza Bláha)

 

Jak vzpomínáte na Dívku na koštěti?

Pro mne byla Dívka na koštěti velmi vzrušující zážitek, byl to jeden z takových prvních velkých dotyků s filmem a s jeho atmosférou, se studiem Barrandov. Hodně to pro mne znamenalo. Znal jsem ten svět z dětství díky mnoha historkám od táty a najednou jsem herce, které jsem obdivoval a miloval, potkával na chodbách. Taková ta vůně maskérny, shon, zmatek, to všechno, co film provází, to mám svým způsobem spojeno s Dívkou na koštěti.

Když se řekne Dívka na koštěti, vybaví se mi především lidé, kteří v tom filmu hráli, řada skvělých umělců, se kterými jsem měl možnost se velmi často vídat a stýkat a kteří tady, bohužel, už nejsou. Možná i tak se stalo, že takovou tou spojnicí mezi dvěma filmy, jsme jenom já a Petra Černocká. Ale i setkání s Petrou bylo pro mne jaksi významné a dodnes na to velice rád vzpomínám.

 

Máte nějaký konkrétní zážitek z natáčení?

Těch zážitků je samozřejmě celá řada. Pochopitelně jde o trikový film, tak zřejmě to největší srovnání bude ve fázích a ve chvílích, co se týkají triků. Já si vzpomínám, že kameraman Vladimír Novotný tehdy, když se točila Dívka na koštěti, dělal většinu těch triků tzv. na koleně. Pamatuji si, jak kreslil na scénář, jak si technicky propočítával, jestli to bude fungovat. Vlastně tam poprvé použil systém zrcadel. Například když jsme točili scénu na psychiatrii s Helenou Růžičkovou a Petrou Černockou, tak já jsem strávil takové pěkné, příjemné, poetické odpoledne vtěsnán do nemocničního stolku. Opravdu jsem tam byl napasován, nemohl jsem se hnout, nemohl jsem ven, a oni pak přede mnou na milimetry přesně stavěli zrcadla a do těch zrcadel se mělo odrážet to, co bylo za tím stolkem, aby tam byl průchod, aby to fungovalo, a to se podle mě povedlo dokonale. Byly to triky za korunu padesát, takže když to srovnám s tím dnešním filmem a s triky, které diváci uvidí v nové Saxánce, jsem na to velmi zvědavý.

 

Jaká byla vaše zkušenost z natáčení s neexistujícími herci?

Zážitek z natáčení s postavičkami, které tam nebyly – to máte takový pocit, jako když točíte v noci, někdy ve 3 hodiny ráno na vás přijde řada a jdete na perón v metru a točíte s trpaslíkem, který tam není. To skutečně máte pocit, že jste buďto po hodně těžkém flámu anebo že se vám to zdá. Já jsem strašně zvědav, až uvidím ten film, jestli se mi to zdálo nebo jestli to byla pravda.

 

Jaké bylo natáčení s představitelkou malé Saxánky, Helenkou Nováčkovou?

Já jsem s Helenkou moc netočil, neboť ona je celou dobu v pohádkové říši a já ve světě lidí, takže jsme se při natáčení skutečně moc nesetkali. Já bych samozřejmě Helence Nováčkové rád popřál, aby byla stejně milá a úspěšná Saxána, jako byla a je Petra Černocká, a aby po 40 letech na ni lidé na ulici volali ‚Ahoj Saxáno‘.

 

Je tento film více pohádka nebo komedie?

U Dívky na koštěti bych řekl, že je to trochu sporné, jestli je to více pohádka nebo komedie. Já osobně si myslím, že Václav Vorlíček řadí tento film spíše mezi komedie. Nevím, jak bude přijímána a zařazena nová Saxána. Pochopitelně, řekl bych, že Češi mají k pohádkám vřelý vztah. Všichni jsme odkojeni různými tipy spíše vlídných strašidel, ať to jsou vodníci, hastrmani, čerti, ďáblíci všeho druhu, dneska ti strašáci na nás číhají v jakékoliv jiné podobě. Já jsem v současné době podnikatel v kultuře, mám svoje divadlo, a takovým hlavním strašákem jsou pro mě dneska daně a daňové přiznání, DPH a ti, kdo je vymýšlejí. Takže v porovnání s tím jsou ta strašidýlka, která uvidíme v Saxáně, úplně ideální.

 

Jak se vám pracuje pod taktovkou režiséra Vorlíčka?

Já s ním dělám strašně rád. Je to asi čtvrtá nebo pátá filmová spolupráce. Natočili jsme spolu kromě Dívky na koštěti třeba i pohádku o Šípkové Řůžence – Jak se budí princezny, Jezerní královnu, televizní komedii Bubáci a hastrmani…

 

 

Jiřina Bohdalová (tetička Irma)

 

Jak jste přijala nabídku na natáčení pokračování Saxány po čtyřiceti letech? Co pro vás znamená Dívka na koštěti?

To ani nevím, že je Saxána tak stará. Vypadá docela dobře v tom dalším pokračování. Dívku na koštěti jsem viděla před těmi mnoha lety, od té doby ne. Byl to kultovní film a na takový se samozřejmě špatně navazuje, ale vzhledem k dvojici autorů Miloš Macourek, Václav Vorlíček, to nemohlo být špatné. Když jsem si přečetla scénář, okouzlilo mě, a každou herečku by to okouzlilo, že dělá tři postavy. To je moc hezké. Je to taková trochu bláznivá teta, to se mi také líbilo. Jenže jsem netušila, co mě čeká. Protože jsem si ve většině scén musela představovat ty animované figurky, které tam nebyly. Takže mi museli říct pevný bod, kde by tak měla být asi hlava. Tam byla někde hlava a někde za mnou mluvil pan režisér, a četl mi repliky, takže na představivost to bylo docela náročné. Že bych to chtěla dělat každý rok, to musím upřímně říci, že ne. Ale doufám, že ten výsledek bude adekvátní námaze. A věřím, že se film bude líbit, protože je určený pro celé rodiny. Od malých dětí počínaje, ale nebudou se nudit ani rodiče. A to se podaří málokdy. Většinou chodí rodiče na pohádky kvůli dětem a nudí se u toho. Zde si troufám říci, že se nudit nebudou.

 

Jak byste charakterizovala svoji filmovou postavu?

No je to taková bláznivá tetička. Hrála jsem jí ráda, poněvadž jinak bych to nepřijala. Já nepřijímám práci nebo filmy, ve kterých se nevidím, nebo které se mi nelíbí. Jsem strašně ráda, že se Saxánu i přes určité svízele podařilo dokončit, protože už když jsme točili tu hranou část, tak se mi zdálo, že to je film, který bude mít tu čarodějnou, pohádkovou duši. To, co měla Dívka na koštěti, na kterou se navazuje.

 

Jaká jsou vaše oblíbená strašidla?

Že bych ve svém životě milovala strašidla, to ne. Když jsem na chalupě třeba sama a něco tam vrzne, tak se ve mně zastaví krev. Ale ráda se koukám právě na Macourkovy a Vorlíčkovy figury, na tu jejich obrovskou, bohatou fantazii, protože ta je rovna fantazii dětí. A děti mají, jak víme, fantazii bohatou. A to co jsem viděla z filmu, budou podle mého názoru děti spokojené. Že uvidí ještě něco navíc.

 

Jak se spolupracuje s režisérem Vorlíčkem?

S Vaškem se mi dělá velice dobře. Já jsem hlavně točila jeho první absolventský film. Když to tak spočítám, poprvé jsme spolu točili tak před padesáti lety. Takže je to taková věrná spolupráce. Režisér Václav Vorlíček je znám tím, že si obsazuje své role dobře. Že to není experimentátor. On dá na herce a podle toho si je také obsazuje. Přesně podle charakteru té postavy, takže tady to obsadil, podle mého, geniálně, protože jsem měla tři partnery – pana Lábuse, pana Somra a pana Dulavu. Každý z nich je jiný. Všichni tři jsou dobří herci, takže s těmi jsem já nejvíce přišla do styku.

 

Jak jste se s Václavem Vorlíčkem poznali?

My jsme byli s Vorlíčkem spolužáci. On byl na FAMU a já byla v tom samém ročníku na DAMU, a když dělal svůj první absolventský film, který se točil na Wilsoňáku, tak si mě tam obsadil. To jsme si jako vypomáhali. On byl tenkrát takový mladinký režisér, který ale věděl. Takže jsem si už tenkrát říkala, že s ním bych ráda dělala dál. Dlouho mu to trvalo, než mě obsadil, ale ani za to nemohl, protože já jsem pak nějaký čas nesměla kvůli Uchu hrát na Barrandově. Tím pádem mi, možná, a on mi to nikdy neřekl, u něj ušly některé role. Protože on vždycky dělal ty humorné, komické, pohádkové věci. Bývala bych si určitě v těch filmech, které točil, vybrala, ale prostě to nešlo. Musím však říci, že mi to potom vrátil. Když to šlo, hned si mě obsadil.

 

Vy máte v Saxáně takovou až trochu kaskadérskou scénu – vypadnete z vlaku...

To ano, ale vypadnout z vlaku nebylo až tak strašné. To jsem sebou někde plácla na to pravé místo, kde byla kamera, protože když sebou plácnete někam jinam, kde kamera není, tak to děláte pořád znovu, a to zrovna není příjemný herecký výkon. Takže jsem se snažila padnout na tu danou značku. Horší bylo otevřít dveře u jedoucího vlaku. To nebylo příjemné, protože ne že bych se vyloženě bála, ale bylo to nepříjemné. U těchto filmů je strašně důležitá přesnost a teď ještě musíte k tomu podat ten herecký výkon, je to moc věcí najednou.

 

Točíte ráda pohádky, i když třeba hrajete negativní postavu?

Jak je známo, negativní postavy jsou vždycky nejlepší, ale pohádky v této době točím vlastně nejraději.

 

 

Petr Nárožný (předseda soudu)

 

Koho ve filmu představujete?

Ten pán, kterého hraji, se jmenuje Evžen Bláha, je to doktor práv, a funkcí jsem předseda soudu. Je to menší role. Prožívá tam takové nepříjemnosti se svou trochu bláznivou sestrou, paní Irmou, kterou hraje Jiřinka Bohdalová.

 

Jak se vám hraje pod režisérským vedením pana Vorlíčka?

S panem režisérem Vorlíčkem jsem již spolupracoval mnohokrát, setkali jsme se na velkých projektech, co jsem s ním dělal. Je to profesionál, který svou práci umí znamenitě, řemeslo filmové, natočil asi nejkrásnější pohádku, to nemusím připomínat, Popelku. Práce jde rychle od ruky, on je připravený, ví, co chce, dokáže to hercům vysvětlit, takže se mi s ním dělalo vždycky dobře. Rychle a dobře.

 

Jaké pro vás byly ty trikové záběry?

Trikové záběry jsem už také dříve točil, zejména v Arabele, různé proměny v imaginárním studiu, trikovém ateliéru. Mohu říci, že to je asi nejhorší zážitek z filmařiny. Jde to strašlivě pomalu, je to náchylné na přesnost, herec si nezahraje v pravém slova smyslu, protože tam o žádné hraní nejde, jde spíše o to mít přesně ruku a o dva centimetry níž je dobře a o centimetr výš je špatně… A takhle hlavu, a takhle stát a udělat krok, takže trikové záběry, které vypadají efektně ve filmu, jsou pro herce obrovská otrava, pokud to jsou triky, které se dělají ručně a ne počítačově. Trvá to dlouho a je to náročné na přesnost a člověk si vlastně nezahraje.

 

Víte, kolik trikových záběrů je v této Saxáně, jak je to náročné v porovnání s jinými filmy?

To já nevím. Četl jsem technický scénář, který je velmi složitý a je popsán takovou filmařskou hantýrkou a já nejsem vůbec odborník na triky, takže vůbec nevím, co se tam bude dít. Vím, že je tam zmenšování, zvětšování a takovéto věci. Vím, že se v moderním filmu a televizi dá udělat prakticky už všechno, ale jak se to dělá, to nevím. Já znám technicky jediný trik, jak se leze do toho umyvadla, to je ten zrcadlový trik, starý, ale velice efektní, který byl třeba zrovna v Mráčkovi. Je to jednoduché jako facka a je to hezký trik.

 

Co se vám nejvíce líbilo na natáčení Saxány?

Měl jsem kolem sebe báječné kolegy, z mého divadla Jára Dulava, Jiřina Bohdalová, Honza Hrušínský, Josef Somr, samí prima lidi… To nemluvím samozřejmě i o Saxáně a ta malá Saxánka je také sympatická holka.

 

Myslíte si, že v dnešní době Harry Potterů může Saxána u diváků uspět?

Já se přiznám k jedné věci. Jestli mě něco nezajímá, pak je to science fiction. Já jsem žádný film science fiction neviděl, mě to vůbec nezajímá a ukrutně nudí. A teď si vysloužím nemilost dětí, ale já když slyším slovo Harry Potter, tak dostávám kopřivku. Já už nemohu toto slovní spojení slyšet, protože je to asi něco ohromného. Moje žena mi tvrdí, že je to docela zajímavé a krásně natočené, že to má svůj vtip, půvab a není to asi náhoda, že se to tolika lidem a dětem na světě líbí, tak je to zřejmě povedená a zajímavá věc, ale přiznám se, pro mne to není.

Možná tato věc, která bude proti Harrymu Potterovi určitě obyčejnější a neskonale skromnější, což je dáno našimi podmínkami, dobře dopadne. Nebude určitě konkurovat, ale třeba se bude lidem líbit.

 

Josef Somr (ředitel čarodějnické školy)

 

Představil byste nám svého hrdinu?

Já hraji roli ředitele školy, kdysi tuhle postavu hrál pan Josef Bláha.

 

To budete mít také tolik rukou?

Já nevím kolik, ale pravděpodobně nejméně čtyři.

 

Jak se vám spolupracovalo s panem režisérem Vorlíčkem?

Je to po dlouhé době spolupráce s režisérem, se kterým jsem vždycky dělal rád. Proto také jsem i tuto roli z vděčnosti přijal.

 

Jak je těžké natáčet s modrým pozadím kolem?

Je to samozřejmě zdlouhavější v tom, že se musí počítat s dodatečnou animací. Od režiséra, kameramanů a animátorů to vyžaduje naprostou přesnost a precizní, piplavou práci.

 

Máte rád pohádky?

Samozřejmě. To bych byl asi nečlověk, kdybych řekl, že pohádky nemám ráda. Dokonce se teď setkávám i s tím, že je občas vypravuji.

 

Naďa Konvalinková (paní Laštovková)

 

Co pro vás znamenala Dívka na koštěti – tedy první Saxána z roku 1971?

No tak to byla bomba, protože jsme objevili svět strašidel. Myslím, že to byl tenkrát trochu šok pro dětské diváky, jako je pro dnešní mládež Harry Potter. Viděla jsem tenhle film v kině několikrát, vždycky když ji dávali, tak jsem šla. Pak jí několikrát opakovali v televizi a i po letech jsem se s velkou chutí podívala na skvělé komediální výkony a na postavy – tenkrát to byly masky těch strašidýlek, geniální masky – a na skvělé výkony našich herců.

 

Napadlo vás tehdy, že by někdy mohl být druhý díl a že byste v něm mohla hrát?

To mě opravdu nenapadlo a už vůbec ne, že bych v něm mohla hrát. Měla jsem z toho velikou radost. S panem Vorlíčkem jsme se již potkali několikrát a vždy to byla výborná spolupráce. Mám ho moc ráda. Jeho filmy jsou skvělé, takže jsem se těšila, že se do tohoto filmu, který všichni známe a milujeme ho, budu moci zapojit a zúčastnit se natáčení. Moje postava paní Laštovkové není rozsahem veliká, ale myslím si, že je moc roztomilá. Chodí hubnout k Saxáně do kosmetického studia a skutečně to šlo dolů. Nikdy jsem nezhubla tak, jako tam u té Saxány. Kdyby to ve skutečnosti šlo takhle šmahem a bez té dřiny, bylo by to báječné!

 

Jaké bylo pro vás natáčení, když jste se několikrát „setkala“ s animovanými postavami.

Natáčení to bylo složitější, protože jsme museli točit s postavičkami, které jsme nikdy neviděli. Vždycky mi řekli, že v tomto místě stojí trpaslík, a já si musela představit, že vidím trpaslíka, a komunikovat s ním. Já jsem s ním ale stejně příliš nekomunikovala, protože jsem se měla hned příšerně leknout a omdlít. Takže to, že po mně tancoval zmenšený Petr Nárožný, to jsem také nějak zvlášť nezaznamenala, protože ten tam byl přidělaný vlastně až po natáčení. Také jsem se ještě setkala s drakem, kterého jsem samozřejmě také neviděla, nicméně jsem zase omdlela. Ta moje postava je taková, že většinou omdlí, když vidí někoho z Říše pohádek.

 

Do jaké kategorie byste film zařadila? Je to pohádka, rodinný film, nebo horor pro děti?

Já bych řekla, že je to od všeho trochu. Myslím si, že Saxána je jednak pohádka, jednak také strašidelná pohádka, protože tam jsou strašidýlka z pohádkové říše, ale taky trošku horor i komedie, protože je tam spousta humorných situací. Takže si myslím, že je to v jednom balení film pro celou rodinu.

 

Jaké jsou podle vás filmy Václava Vorlíčka?

Václav Vorlíček má sám smysl pro humor a natáčení s ním je vždy pohodové a užijeme si hodně legrace na place. Jeho filmy jsou většinou komediálního zaměření a já se na ně vždycky těším. Hlavně na ty pohádkové příběhy se strašidýlky, to je vlastně i Arabela. Tuto říši jsme tedy objevili dříve než Harry Potter. Je škoda, že jsme tak maličká země, že to nešlo tak rychle do světa a nestaly se tak populární. Já si myslím, že by si tyto filmy takovou popularitu zasloužily.

 

Bojíte se strašidel?

Já se strašidýlky komunikuji. Myslím si, že když je k nim člověk vstřícný a komunikuje s nimi kladně, tak oni neublíží. Není to tak, že bych je viděla, ale vím, že se různě kolem nás pohybují takovéto bytosti. Já komunikuji hlavně s anděly a doufám, že tomuto filmu dají ti andělé křídla a že se Saxána rozletí mezi děti a rodiny nejen u nás, ale i do světa.

 

Ota Jirák (Dr. Kadeřábek)

 

Co se vám vybaví při vzpomínce na Dívku na koštěti?

Původní Saxána pro mne znamená nádherné vzpomínky, protože jsem byl ještě mladý, když jsem to viděl. Petra se mi líbila, bylo to celé nádherné. Nebylo to takové podbízivé, že by film byl jen pro děti. I dospělý divák si tam přišel na své. Proto když přišla nabídka od pana režiséra, že bych si měl v Saxáně zahrát, byť i roli malou, ale hezkou, tak jsem jásal. Byl jsem nadšený.

 

Co tedy hrajete?

Má role je malá, leč ne nevýznamná, protože psychiatr je v dnešní společnosti věc nezbytná. Mrzelo mě jen, že tam nemohu být déle, protože s panem režisérem se dělá nádherně.

 

Měl jste možnost si ve filmu zahrát s neexistujícími, animovanými postavami. Jaké to bylo?

No, musím říci, že to má své určité výhody hrát s hercem, který tam není. Protože když člověk třeba něco pokazí, tak se ten „kolega“ na něj nekouká zle, neťuká si na hodinky, že už musí být někde jinde, že ho člověk zdržuje… To je fajn, bezvadný. Horší je si ho tam představit a hlavně to třeba nekazit jemu. Protože já mohu koukat někam úplně jinam, kde on nemůže být. To jsou taková úskalí. Ale jinak ten můj trpaslík je skvělý. Moc se mi líbí, když jsem ho teď mohl konečně vidět. A je mi strašně sympatický i proto, že je to jeden z mála herců, který je menší než já.

 

Myslíte si, že se bude Saxána divákům líbit?

Já si myslím, že tento film má velkou šanci na úspěch v té záplavě Harry Potterů a podobných věcí, protože ty české pohádkové postavy jsou mému srdíčku bližší, než ty hrůzostrašné figury z exportu. Takže si myslím, že to bude takové příjemné osvěžení, protože třeba miluji všechny české čerty. To jsou takoví moulové, šantalové, příjemní strejci.

 

 

Jaká je podle vás představitelka malé Saxánky?

S Helenkou Nováčkovou jsem se na place přímo nesešel, ale mimo plac ano. Je to takové roztomilé děvčátko. Myslím, že se všem bude líbit. A přál bych jí do života, aby ji potkalo to, co její filmovou maminku Petru Černockou, aby vypadala pořád stejně pěkně. Protože to pro mě byl taky šok, když jsem po letech viděl Petru, ona vypadá furt stejně. A to ji znám hodně dlouho.

 

Uršula Kluková (čarodějnice)

 

Co pro vás znamená původní film Dívka na koštěti z roku 1971?

Dívku na koštěti jsem pochopitelně viděla a musím říci, že se mi to moc líbilo. Vidělo jsem ji víckrát, dokonce mám doma DVD. Je to krásný film a legrační. Takže to pro mne znamenalo moc. Vůbec jsem si nedovedla představit, že by se někdy mohl natočit druhý díl, a navíc jsem si říkala, jak by se mohl točit druhý díl po čtyřiceti letech! Petra, která hrála hlavní roli, tak taky trochu zestárla, a o čem by to tak asi mohlo být? A najednou jsem se dozvěděla, že to nejen bude, ale že v tom budu dokonce hrát. Je pravda, že jsem čekala trochu větší roli. Myslela jsem si, že tam třeba budu dělat tu učitelku, která již byla v prvním díle, ale vůbec jsem netušila, že celou tu dobu budu jenom v modrém. Protože ta pohádková země, ve které se moje čarodějnice pohybuje, se vlastně celá točila trikově. Já jsem měla takovou vyvýšenou stoličku, na které jsem seděla několik dní, takže jsem měla modřinu na zadku, ale vůbec jsem si neuměla představit, jak to bude vypadat. Nikdo jiný tam nebyl. Pochopitelně štáb ano, ale nebyli tam žádní herci, byla se mnou většinou jen malá Saxánka, sem tam se někdo přidal, takže všechny ty postavičky, se kterými jsem se bavila, byly vlastně animované, a ty tam ještě nebyly. Vždycky jsem mluvila na takový balónek, a místo něj mi odpovídal někdo jiný. Takže ze začátku mě to tak pletlo, že jsem se podívala na toho dotyčného mluvícího člověka a ne na ten balónek. Něco takového jsem dělala poprvé v životě. Ze začátku jsem z toho měla divný pocit, ale pak jsem si zvykla a byla jsem velmi zvědavá a těšila jsem se, jak to všechno bude. Když jsem pak viděla ukázky z hotového filmu, byla jsem překvapená, protože to je taková nádhera, jakou to má atmosféru....

 

Co vaše čarodějnice ve filmu vyvádí?

Sedí celou dobu v hospodě. Je to takový hospodský povaleč, což jsem trochu i já, a hází peníze do automatu a snaží se nějaké vyhrát zpátky. Najednou k ní přijde malá holčička, Saxánka, a ona si myslí, že je to ta její maminka, která kdysi dostala 300 let po škole. Samozřejmě pak zjistí, že to ona není, protože o ničem nemá ani tušení. Začnou si spolu povídat a ta moje čarodějnice jí prozradí, že Saxánčin dědeček je netopýr a že je začarovaný. Holčička se o to začne zajímat a čarodějnice jí pomůže dědečka najít a vysvobodit. A vůbec se orientovat v celé té pohádkové zemi. Ta moje čarodějnice je vlastně taková dobračka.

 

Jak se vám hrálo s představitelkou malé Saxánky?

S malou Helenkou se mi hrálo výborně, protože my jsme se hned od začátku skamarádily. Ona ani nevěděla, jak ve skutečnosti vypadám. Pak zjistila, že to není až tak velký rozdíl. (smích) Ale hodně jsme si porozuměly a pomáhaly jsme si, když některá nevěděla text, tak jsme si napovídaly. Takže to bylo ideální.

 

A spolupráce s panem režisérem Vorlíčkem?

Pan režisér Vorlíček je pro mne idol. Je to pán laskavý, nikdy na nás nekřičel, vše nám hezky vysvětlil. Když jsme něco zkazili, tak se to pěkně v klidu vrátilo. Takže to natáčení bylo nádherné. Atmosféra úžasná. Věřím, že se to bude lidem líbit. A všem přeji, abyste si našli chvilku a šli se na ten film podívat.