Rozhovor: F. A. Brabec

FDB: Je pro vás film V peřině visuálně nejnáročnější, na kterém jste kdy pracoval?
F. A. Brabec: Tak určitě není visuálně nejnáročnější. Určitě Kytice, kde se létalo mezi stromama s kaskadérama, nebo třeba Kajínek, kde za kameru musím říct, že tam byla spousta složitějších záběrů, byly po visuální stránce náročnější. Tady bylo spíše nejnáročnější udržet 3D v té formě, aby „netahalo za oči“, aby člověk pracoval s tou kamerou spíše kultivovaně než agresivně, takže bylo náročnější uklidnit mojí rozervanou duši, než abych měl potřebu se tou kamerou nějak výjimečně prosazovat.

FDB: Říkal jste, že Avatar byl pro vás hlavní inspirací pro natočení filmu ve 3D. Viděl jste pak ještě nějaké další trojrozměrné filmy?
F. A. Brabec: Viděl, samozřejmě. Nakoukal jsem dokonce i různé horory, ale pravda je, že ten Avatar byl právě tou svou kultivovaností toho 3D rozhodující. A my jsme chtěli udržet to samé, abychom prostě „nesahali lidem pod sukně“ nebo na hlavy, jak já říkám.

FDB: Musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapený, protože ten 3D efekt je ve vašem filmu opravdu účinný …
F. A. Brabec: Já jsem se byl teď třeba speciálně podívat na čtvrté Piráty z Karibiku ve 3D, abych viděl, co dělá konkurence, a myslím si, že se v Americe zřejmě zalekli diváků, protože ti Piráti jsou opravdu hodně mírné 3D. My jsme na základě těch zkušeností to 3D udělali také mírnější, protože jsme natáčeli technikou, kde je možné ještě postprodukčně upravovat, jak moc na vás bude ten obraz sahat. A určitě jsme „lepší 3D“, jak říká náš odborník pan Buriánek.

FDB: Svazoval vás v něčem ten třetí rozměr jako kameramana?
F. A. Brabec: Tak, protože jsme to dělal úplně poprvé, takže jsem ty zkušenosti měl jen z nějakých zkoušek, čili jsem se snažil, aby mě to vůbec neovlivňovalo. Samozřejmě, že někdy jsem si tam do popředí dal nějakou tu hračku nebo džbánek piva a tu scénu jsem si stavěl tak, aby byla pro diváky příjemná a atraktivní. Takže jsem si v podstatě užíval toho prostoru, že potom, co se postavila ta kamera, jsme si tu dekoraci začali teprve zařizovat.

FDB: Vlastně už minulý rok natočil Jan Němec film Heart Beat ve 3D. Viděl jste tento film?
F. A. Brabec: Ano, samozřejmě. Ale bohužel tam všechny ty principy, které my jsme se snažili udělat tak, jak se mají dělat, byly porušeny. Pana Němce si velice vážím, ale ten film je skoro, skoro až urážka 3D, protože tam to za ty oči tahalo až příliš. A to je celé o té pečlivosti nastavení kamer. On navíc točil na foťáky a my na profesionální kamery, takže ani ta technická kvalita obrazu a ta dokonalá ostrost tam není taková. V našem filmu si klidně můžete spočítat řasy hereček, když hraje třeba Nikol Moravcová v detailu. Takže Heart Beat je podle mě experimentální film, což tomu plně odpovídá, a já Janu Němcovi držím palce, ať dělá experimentální filmy. Ale po dvou letech konzultování s naprostými odborníky vím, že 3D je založeno na absolutně dokonalé přesnosti a tu jsem u jeho filmu postrádal.

FDB: Navyšuje 3D nějak výrazně rozpočet?
F. A. Brabec: Tak tvůrci musí třikrát víc pracovat. Musíte si uvědomit, že masky a kostýmy musely být třikrát důkladnější, protože vy vidíte každý šev, každý vpich jehly. Ve spoustě filmů to samozřejmě rozpočet navyšuje, aby se zaplatily ty kostýmy a masky. Ale já myslím, že u nás to nebylo o těch honorářích, ale o těch lidech. Oni do toho šli za stejné honoráře jako u 2D, ale prostě třikrát víc pracovali.

FDB: Počítáte s tím, že odteď budete natáčet všechny svoje další filmy ve 3D?
F. A. Brabec: Tak já teď počítám, že si chvíli odpočinu, protože jsem se teď dva roky nezastavil. Ale pravda je, že mě to 3D uchvátilo, a kdyby byl námět a scénář zajímavý, tak bych do toho šel znova.

FDB: Myslíte si, že se vámi ostatní čeští režiséři nechají inspirovat a začnou svoje filmy také natáčet ve 3D?
F. A. Brabec: Obávám se, že asi ne. Je to tak těžké a tak náročné, že si myslím, že ta výmluva „já to nechci“ je pro ně snazší, než trávit třikrát další dobu přípravou, třikrát další dobu natáčením a třikrát další dobu postprodukcí. On totiž ten honorář bude asi stejný. On vám nikdo nedá třikrát větší honorář za práci režiséra nebo kameramana. Takže se obávám, že u nás spíše řeknou, že je to zbytečné.

FDB: Vám se opět podařilo do filmu nalákat hvězdné osobnosti, což by vám mohl kdejaký režisér závidět. Čím si to vysvětlujete?
F. A. Brabec: Nevím, možná je to proto, že už se tady motám hodně dlouho, a že třeba ke mně mají nějakou důvěru, a že mají pocit, že se s tím Brabcem alespoň něco bude dít. Protože vždycky říkám, že ty moje projekty nejsou od toho, abych vždy předváděl nějaký standardní výkon, ale my se s tím mým týmem vždycky pokoušíme o něco nového, čili, jak já říkám, my komedianti máme výzvy rádi, takže to všichni vzali spíše jako výzvu, a to obsazování šlo úplně úžasně, protože všichni, kdo byli osloveni, tak roli přijali.

FDB: Obsadil jste opět i Karla Rodena, se kterým se už dlouho znáte. Myslíte si, že by přijal nabídku hrát ve filmu V peřině, kdybyste ho nerežíroval vy?
F. A. Brabec: To se musíte zeptat jeho. Karel je určitě profesionál, určitě rád pracuje na kvalitních věcech, takže doufám, že tu nabídku přijal také z toho důvodu, že ta naše „věc“ je kvalitní. Ale ta důvěra v režiséra samozřejmě vždycky musí být. Samozřejmě, že čím více má člověk nabídek a může si vybírat, tak je to pro mě malinko snazší, že tak Karel ke mně tu důvěru má.

FDB: Jaká byla z vašeho pohledu spolupráce s dětskými herci?
F. A. Brabec: Tak já jsem si je pečlivě vybíral, měl jsem spoustu castingů. A když s nimi pak takto srostete, tak už přesně více, co od nich můžete na place očekávat, a musím říct, že to očekávání spíše ještě překonali.

FDB: Doteď jste natáčel pouze adaptace literárních děl a filmy podle cizího námětu. Nepřemýšlel jste o tom, že byste natočil něco podle svého námětu?
F. A. Brabec: Tak, kdyby se mi podařilo být dobrým scenáristou, tak mám ohromě ulehčených posledních dvacet let a byl bych úplně nejšťastnější. Bohužel takový talent nemám, a ty úpravy, které ve scénářích udělám, jsou opravdu drobné. Samozřejmě si zkouším něco napsat, ale mě samotnému se to nelíbí, takže se budu dále spoléhat na profesionální scenáristy.

FDB: Opravdu jste kdysi dávno chtěl zfilmovat knihu Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce?
F. A. Brabec: Tak to je projekt, který je stejně starý jako Kytice, to znamená zhruba rok 1996, kdy jsem se rozhodoval, jakým směrem se po Králi Ubu vydám, kterou další adaptaci udělám. A mezi těmi nápady byl samozřejmě Máj, Kytice, a byl tam i Labyrint světa a ráj srdce. A musím říct, že ta myšlenka ve mně i po tolika letech stále je, protože ten klíč, který jsem v tom viděl, si myslím, že by šel zrealizovat. Samozřejmě by to byl především obrazový film, taková velká umělecká epopej, ale určitě by to chtělo schopného scenáristu, který by ty obrázky dobře napsal.

FDB: Vy jste u nás vlastně jediný filmový tvůrce, který se nebojí zariskovat, zatímco ostatní se často obávají negativních reakcí …
F. A. Brabec: Možná to nejsou střelci. A mě navíc baví dělat to, co jsem ještě nedělal. Je samozřejmě jednodušší se pohybovat na stejné rovině, kterou máte již prozkoumanou. Pro mě je takhle každý film ohromné riziko.

FDB: Dokonce se nebojíte zaměstnávat i vaše studenty, protože přednášíte právě v Písku na Filmové akademii Miroslava Ondříčka. Opravdu jste jim důvěřoval natolik, že jste nepochyboval, že by se něco třeba mohlo zvrtnout?
F. A. Brabec: Mě připadá, že když někdo učí na nějaké škole, nebo je někde tzv. pan mistr, že by měl nechat své studenty sáhnout si na to řemeslo, protože bych nechtěl vychovávat kameramany, o kterých nebudu vědět, jak dopadli. To bych na té škole učil jen pro peníze a to by mě opravdu nebavilo. Já chci vidět jejich výsledky, chci vidět, jak pokračují dál. A jedna z věcí, jak jim můžu pomoci, k tomu, aby se dostali k profesionální práci je, že si je vezmu k sobě.

FDB: Zpět k vašemu novému filmu. Ten digitálně vytvořený svět v peřině nakonec v postatě napodobuje město Písek, ve kterém se natáčelo. Byl to záměr nebo jste původně chtěli vytvořit něco kompletně nového?
F. A. Brabec: Ta původní myšlenka pro ten svět v peřině, kdy jsme ještě nepočítali s tak rozsáhlou postprodukcí, byla taková, že zabalíme s panem architektem Písek do peřin. Že prostě uděláme to, co dělali konceptualisté v 70. letech. Když se podíváte na jejich výstavy, tak opravdu vidíte, že oni zabalili věž, budovu nebo most do látek nebo do papíru. Takže to byla moje původní myšlenka, kterou jsme dlouho probírali. Takže by třeba tam, kde by hráli hrdinové, by se to blízké okolí zabalilo, na podlahu by se třeba naházeli polštáře, a zbytek by se třeba dokreslil. Pak jsme zjistili, že vlastně z důvodu větru a deště tohle v podstatě nedokážeme. Ale ta myšlenka zabaleného Písku tam zůstala.

FDB: Co pro vás bylo na filmu V peřině jako pro režiséra největší výzvou, pomineme-li 3D?
F. A. Brabec: Tak vstoupit do nových vod, protože já jsem ještě komedii nedělal, kromě Krále Ubu, který je tomu asi nejblíže, protože to je parodie. A jinak jsem se pohyboval více na té umělecké úrovni. Ať už to byla Kytice, ať už to byl Máj, Krysař, a vlastně i Bolero. Takže pro mě to byl vstup, že mám trochu pozapomenout na kameru a mám se věnovat spíše režii a tomu, co divákovi sdělíme, než tomu, jak krásné obrázky tam budou.

FDB: Čím by měl podle vás film V peřině diváky nejvíce zaujmout?
F. A. Brabec: Já si myslím, že by si diváci měli především odpočinout. Takže největší zaujetí je, aby přišli do kina a na nic jiného nemysleli. Aby viděli barevné obrázky, aby viděli 3D, aby slyšeli 22 písniček, aby viděli legrační choreografii, kterou, jak já říkám, si možná můžou zatančit doma sami, protože je tak jednoduchá, že to netančí nějaký „balet nejlepšího divadla světa“, ale tančí to v podstatě profesionální herci a herečky, kteří z toho měli radost. Tak to bych jim všem přál.

FDB: Kolik očekáváte, že na film přijde diváků?
F. A. Brabec: Tak to je spíše otázka na pana producenta, ale musíme si věřit.